Knihu tohoto druhu, kde jsou krátké příběhy k zamyšlení, jsem dlouho nečetla. Opravdu dlouho. Ale v této době hledám všude možně něco, co mě může potěšit, udělat radost, prostě ty hezké věci, které mi dávají naději, ze to bude dobrý. Tato doba se mi nelíbí.

Ne kvůli nemoci, prodělala jsem ji nyní s těžším průběhem, ale zvládla jsem to doma. Nemoc nepodcěňuji. Ale je fakt, že doktorka mě odmítla poslechnout a vidět, a to i v závěru nemoci. To mě šíleně zklamalo. Člověk, který má pomoct, nepomůže. Každý máme své poslání a ona si vybrala léčit. Což nyní nedělá. Chci tim říct, že jsem smutná z toho všeho kolem této nemoci. To není normální. Lidí jsou na sebe zlí všemi možnými způsoby. Všichni jsme si rovni, a to se nyní neděje.

Proto, jak se mi udělalo trochu lépe, jsem se s radostí a chutí, začetla do této knihy a opravdu mi pomohla. Nejsou tu jednoduché příběhy, kdy hned poznáte, co z toho vyjde. Tyto mají svoji zvláštní hloubku, kdy jsem nad tím musela přemýšlet, co tím chtěl autor říct. Některé jsou krátké a poradí v několika větách. Některé jsou delší a posílí ducha s tím, že musím zčásti na to přijít, co tím autor chtěl říct. Ale to sdělení v textu je, jen je to podnět k většímu zamyšlení.

Převyprávím vám ve zkratce jeden příběh s názvem TIK.

V létě 1972 byl Carlos Lenkersdorf na shromáždění mexických indiánů v Bachajonu a nerozuměl vůbec ničemu. Neznal jazyk a nejčastěji slyšel slovo „tik“. Pořád ho opakovali. Carlos věděl, že nejpoužívanějším slovem ve všech jazycích je slovo „já“.

Teprve později se dozvěděl, že slovo „tik“, které se třpytilo v ústech a činech mayské komunity, znamená „my“.

Pod textem byla tato poznámka:

Naší modlitbou je Otče „náš“. Jak říká svatá Kateřina: „Bojí se jen ti, kteří si myslí, že jsou sami.“

Dle mého, to je krásná zpráva. A hlavně v krátkém textu je velká myšlenka. Víte co je největší zhoubou této doby? Strach. Je všude, v médiích, politici to do lidi buší spodem, horem. A lidé se bojí o svůj život, bojí se smrti. Nemusí. Mě velmi pomáhá modlitba, a vždy mě uklidní. To je ten pocit, že věřím, že tu nejsem sama. Přemýšlejte nad tím.

Kniha je malá a má 86 stránek. Je ale obrovská svým sdělením. Proto ji vřele doporučuji k přečtení.

Hodnocení: 90%