Svět, ve kterém žijeme, nás dohání k šílenství. S neúprosnou zuřivostí se na nás valí obrovské množství podnětů, které nás naprosto zahlcují. Zároveň však velmi rychle přicházíme o to, z čeho čerpáme sílu –⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠o pohodové povídání, klidnou procházku v přírodě, čas vychutnat si vaření večeře i její konzumaci. Prostě ⁠⁠nám na to nezbývá prostor. Abych byl upřímný, myslím si, že většina z nás se denně pohybuje někde mezi lehkou rozechvělostí a naprostým vyčerpáním, ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a je to pro nás normální.