Viktor E. Frankl (1905–1997) byl profesor neurologie a psychiatrie na Vídeňské univerzitě a profesor logoterapie na United States International University v Kalifornii a dalších amerických univerzitách. Jeho otec pocházel z moravských Pohořelic, matka z Prahy. Je tvůrcem tzv. logoterapie a existenciální analýzy jakožto (po Freudově psychoanalýze a Adlerově individuální psychologii) „třetího vídeňského směru psychoterapie“, který se zaměřuje na hledání smyslu v lidském životě. Ve svých knihách Frankl využil své zkušenosti vězně nacistických koncentračních táborů, kde za války přišel mj. o svou těhotnou ženu, bratra a rodiče. O rukopis knihy Lékařská péče o duši (1995) v táboře přišel, a proto musel knihu napsat znovu. Bezprostředně po válce napsal své nejslavnější dílo A přesto říci životu ano (1996). V roce 1947 si vzal svou druhou ženu, která byla katolička, a tak manželé chodili jak do kostela, tak do synagogy. Měli spolu dceru Gabrielu, která se stala dětskou psycholožkou. Mezi další Franklovy knihy patří Teorie a terapie neuróz (1999) a Vůle ke smyslu (1994).

„Člověku lze vzít všechno kromě jedné věci: poslední z lidských svobod – svobody zvolit si postoj v rámci daných okolností, zvolit si vlastní cestu.“