Zármutek není jednorázová událost, ale cesta, která vyžaduje odvahu i praktické nástroje. Knižní novinka Oplakat to dobře (Portál, 2025) sází vedle terapeutické zkušenosti na přehlednost a úspornost, díky čemuž nabízí okamžitou pomoc tam, kde obsáhlé vědecké publikace unaví.

Podtitul knížky slibuje návod na to, jak se vyrovnat se ztrátou. Neklade si ambice obsáhlejších knih jako třeba Zármutek dětí a dospívajících nebo tematicky příbuzná Smrt a umírání v celostní perspektivě, které představují hutné a komplexní populárně-naučné zpracování odborných poznatků.

Jenže to slouží jako velká přednost knížky – dá se číst ve volné chvilce na cestě vlakem nebo u kávy a navíc libovolně na přeskáčku. Kapitolky lze pohodlně přečíst jedním dechem, ale současně se k jednotlivým tipům v nich obsažených důkladněji vracet. Její záběr je ovšem širší, než slibuje podtitul. Na malé ploše obdivuhodně obsáhle předkládá v podstatě souhrnnou práci s emocemi a prožíváním.

Jak surfovat na emocích?

Oplakat to dobře nemá jediného autora, zahraničními autory jednotlivých kapitol jsou trenér terapie, psychoterapeutka, psycholog nebo lektorka v oblasti traumatu. Přesto knížka působí uceleně a drží jednotný styl i směřování.

Na něco málo přes sto stránkách autoři nikde nespecifikují, o jakém zármutku píšou. Jednak mají zřejmě na mysli smutek v tom nejširším možném smyslu a zároveň samotné téma přesahují. Bolest ze ztráty nevyhnutelně spojují s dalšími emocemi a soudíme-li podle obsahu knížky, prožívání emocí považují za stěžejní, pokud chceme zvládat žal.

Zaměřují se na introspekci a předkládají tipy na to, jak zvládat prožívání. Praktičnost podtrhuje orientace i název první kapitoly: Strategie pro okamžitou úlevu. V kapitolce kupříkladu najdeme návod, jak si vytvořit útočiště, proč a jak se zaměřit na svůj dech, ukotvit se v přítomném okamžiku, radikálně se přijmout nebo surfovat na emocích.

Ztráta jako součást života, kterou nemusíte zvládat sami

Ústředním východiskem knížky je, jak prožít zármutek jako osobně proměňující zkušenost. Úvodem je čtenář hned ubezpečen, že ztráta je základní součást života, a jde tedy jen o to, jak se s ní vyrovnat. Prvními odstavci prosvítá pokora autorů, kteří připouští, že ne všechna cvičení a tipy v knížce obsažené budou vyhovovat všem a výslovně na to čtenáře upozorňují.

Řada kapitol začíná tázacím zájmenem „jak“, které vyjasňuje praktický rozměr knížky. Je nabídnutou rukou všem, kteří zápasí se svými emocemi, zvláště se topí v zármutku a nedokážou se vyrovnat se ztrátou jakéhokoli druhu. Ostatně komunitní a společenský rozměr při zpracování ztráty autoři nejednou zdůrazňují.

Autoři tak činí prostřednictvím na dřeň osekaných informací nezbytných pro takové vyrovnání. Především ale předkládají body postupu a cvičení spojených s tématem – a ano, emocemi v širším záběru. Zármutek je totiž, jak ukazují, spojen s celou škálou emocí, s nimiž je zapotřebí umět pracovat, pokud se chceme s žalem náležitě vyrovnat.

Kromě klasického návodu nebo postupu krok za krokem mohou tyto body nabídnout spíše pestrou paletu možností. Čtenář tak získá přehled o tom, co všechno může v konkrétním momentě a při řešení daného problému udělat. Takto třeba autoři rámují zvládání výzev, kdy předkládají, že nejdřív se vůbec musím rozhodnout, jak se k dané výzvě postavím – a nutně ji zvládnout není jediná možnost. V celé knížce přitom vycházejí z mezinárodně uznávaných terapeutických přístupů, jakým je například kognitivně-behaviorální terapie nebo terapie přijetí a odhodlání.

„V samém jádru zpracování zármutku se skrývá potenciál uzdravit zraněné srdce.“ Tuto větu lze považovat za krédo kolektivu autorů v předkládané knížce. V závěru podtrhují, co čtenáři nevyhnutelně při čtení proběhne hlavou – zármutek je cesta, vyrovnávání se s ní není jednorázová událost. Dá se ovšem podstoupit „s odvahou, odolností a soucitem“.

Pokud se tímto procesem naše srdce stane něžnější a odolnější a najde novou či dosud nepoznanou otevřenost ke krásám života i světa, pak podle autorů splnila knížka svůj účel. Její přehlednost a snad ještě zřetelněji úspornost tomu rozhodně napomáhá. Třebaže největší díl práce pochopitelně leží na čtenáři a jeho ochotě i odvaze nechat knížce prostor proniknout myšlením do dalších rovin osobnosti. Zármutek nezhojíme, když se spokojíme s rovinou myšlení, podotýká ostatně jedna z autorek Alexandra Kennedy.

Jsou chvíle, kdy člověk zjistí, že se život změnil víc, než čekal. Odejde blízký člověk, zhorší se zdraví, děti mají své rodiny a dům najednou ztichne. Právě v takových okamžicích přichází smutek – a často i pocit, že bychom ho měli „zvládnout“ rychle a beze slov.

Kniha Oplakat to dobře říká něco jiného: smutek není problém, který je potřeba opravit. Je to přirozená součást lidské cesty.

Publikace čtenáře nezahlcuje teoriemi ani poučkami. Mluví klidně, s respektem a lidsky – jako někdo, kdo sedí naproti vám a naslouchá. Připomíná, že ztráta nemusí znamenat jen úmrtí blízkého. Může to být konec pracovního života, proměna rodinných rolí, samota nebo pocit, že svět kolem nás běží příliš rychle.

Pochopení bolesti jí pomáhá únést

Pro čtenáře seniorského věku může být kniha překvapivě blízká. Nesnaží se bolest „vymazat“, ale pomáhá ji pochopit a unést. Ukazuje, že je v pořádku zpomalit, být smutný, vzpomínat – a že i po těžkých zkušenostech lze znovu najít drobné radosti a smysl každodennosti.

Silnou stránkou knihy jsou praktické, nenápadné podněty: jak si dovolit prožít emoce, jak o nich mluvit s blízkými, jak se opřít o to, co nám v životě zůstává. Nejde o návody v pravém slova smyslu, spíš o jemné vedení a ujištění, že každý člověk prochází ztrátou svým vlastním tempem.

Při čtení si možná uvědomíte, že jste už sami v životě mnohé „oplakali“ – a přesto šli dál. Kniha tohle tiché hrdinství pojmenovává a připomíná, že odolnost není hluk ani výkon, ale schopnost zůstat člověkem i ve chvílích, kdy je těžko.

Oplakat to dobře není smutná kniha. Je laskavá. A může být dobrým společníkem pro každého, kdo si někdy připadal ztracený – nebo kdo chce lépe porozumět sobě i druhým.

Tuto silnou a laskavou knihu o smutku a naději v těžkých chvílích vřele doporučuji.

Hodnocení: * * * * *

Jsme vděční za podporu Nakladatelství Portál, která pokračuje i letos. Právě k nám dorazily nové knižní tituly. A zatímco 250 krátkých arteterapeutických technik poslouží spíše terapeutům, kniha Oplakat to dobře: Jak se vyrovnat se ztrátou může posloužit jako inspirace všem čtenářům. Mimo jiné i náhradním rodičům, kteří se svými přijatými dětmi řeší situace spojené se ztrátami.

S touto publikací se naučíte "rozpoznat, na čem skutečně záleží, upřednostnit vlastní duševní zdraví a péči o sebe a růst ze ztráty. Pro zármutek si vytvoříte bezpečné útočiště, kde budete moct ctít vlastní pocity a dát jim prostor, který si zaslouží."(text nakl.)

Jak píšou v úvodu sami autoři: "Ztráta je součástí života- a pokud s ní pracujeme nějak jemně, může se stát pramenem hlubokého smyslu. Nakonec nám může pomoci vyjasnit si, jak chceme prožít zbytek života. Buďte tedy k sobě opatrní a něžní".