Úzkosť pravidelne prichádza do nášho života. Zohráva v ňom dôležitú úlohu. Niekedy sa však vymkne kontrole. Niekedy jej sami dáme viac priestoru, než by bolo dobré. A pre niektorých ľudí sa boj s úzkosťou zmenil na každodenný zápas o aké také fungovanie. Dnes sa preto porozprávame o úzkosti…

A ako podklad k tomu nám poslúži kniha od Jarmily Tilimanovej Vykročte z úzkosti. Kniha je napísaná v duchu KBT – táto “technika” je zameraná na zmenu myslenia a správania. Je v nej kus expozície, ale aj schematerapie, alebo ak chcete životných schém a vzorcov. Ale predovšetkým, pomáha pochopiť celý kontext úzkosti a hlavne, ako s ňou pracovať. Kľúčom v duchu KBT je pochopenie úzkostnej situácie, v ktorej prežívame úzkost a ako to zmeniť. K tomu slúži množstvo cvičení, ktorými je kniha prešpikovaná skrz na skrz.

Úzkosť, ale aká

Jedno z prísloví hovorí – dostať niekoho do úzkych. Myslí sa tým situácia. Ďalšie príslovie hovorí – úzkosť mu zovrela hrdlo. To už je prejav úzkosti. Napadlo mi tiež, že úzkosť sa spája nielen so situáciou, keď nevieme čo bude a teda s neistotou. Ale aj so situáciou, ktorá je zrejmá ale nevieme, či v nej obstojíme. Sme si neistí…

Úzkosť ako reakcia

Úzkosť je prirodzená. Je to normálna emócia – reakcia. Problém je, ak je prehnaná. Alebo ak jedinec je precitlivelý a samotnú úzkosť vďaka tomu zosilní (situáciu zhorší).

Hranica pokoja

Mohli by sme tiež hovoriť o hraniciach. Úzkosť sa objaví, ak hranice toho, čo sme považovali za isté, je narušené. Ale aj to je prirodzené. Život bez úzkosti nie je možný. Nie je prirodzený.

Za hranicou pokoja

Úzkosť sa objaví, aj keď sa rozhodneme zanechať svoj známy svet a prekročiť hranice známeho sveta. Ale vtedy to je dôležité pre rast. Potrebujeme aj neúspech. Aj ten patrí k životu. A je potrebný pre zrelosť. Vďaka neúspechu sa učíme.

Čo je za úzkosťou

Hoci sa zdá, že sme úzkosť dostali do úzkych, nie je to tak. Rozdiel medzi strachom a úzkosťou je, že strach je konkrétny a úzkosť zahalená v závoji. Áno, sme si neistý situáciou, ale čím konkrétne? Bojíme sa, či obstojíme, ale čo je za tou obavou?

Drak s hlavami

Úzkosť pripomína draka s množstvom hláv. Možno sa Vám podarí spoznať jednu a pripraviť ju o silu – obrazne ako by ste drakovi sťali hlavu, ale má ich ešte veľa. Aspoň, že po tejjednej spoznanej, nenarastú dve iné. To by však ten drak musel byť hypochonder…

Reakcie na úzkosť

Autorka knihy popisuje, aké reakcie sa spúšťajú v organizme, ktorý prežíva úzkosť. Hovorí o sympatickom a parasympatickom systéme, o rôznych prejavoch, mechanizmoch… veľmi dobre popisuje, ako organizmus so situáciou zápasí a snaží sa s ňou vyrovnať…

Úzkosť ako lavína

Asi ťažko by sme našli niekoho, kto rád prežíva úzkosť. Každý sa chce úzkosti čím skôr zbaviť. Nie je to príjemná emócia. Pripomína hada, ktorý vás zovrie a drží – dokonca viac zoviera, kým sa hýbete. Úzkosť živíme pozornosťou. A telesné prejavy ktoré úzkosť privedie k životu, situáciu len zhoršujú. Už nás netrápi len úzkosť, ale aj konkrétne zdravotné problémy. A to situáciu len zhoršuje…

Nástroje proti úzkosti

Možno si spomeniete na okamihy, kedy ste sa išli prejsť. Pri chôdzi si človek môže utriediť myšlienky. Môže sa nimi natoľko zamestnať, že prestane vnímať okolie. Preto treba k prechádzke bezpečné prostredie. Prečo to píšem? Chôdza pomáha aj pri úzkosti. Ten pohyb nás časom pohltí. Odpúta našu pozornosť.

Pri úzkosti sa nám zrýchli dýchanie. Preto cestou z úzkosti, je práve spomaliť dýchanie. Zrýchlené dýchanie vedie k hyperventilácií, tam je riziko odpadnutia. Spomalené dýchanie pomáha obnoviť rovnováhu. Či chceme, alebo nie. Dýchame. Vieme však ovplyvniť rytmus dýchania a hĺbku. Dýchanie je súčasťou relaxačných cvičení…

Autorka knihy hovorí aj o technike dýchania na bruchu. To však prenechám čitateľom knihy…

Ďalšou technikou, ktorú autorka odporúča, je striasť únavu zo svalov. Uvoľniť svalové napätie. Toto cvičenie sa dá spojiť s predstavou…

To že máme zmysly, vieme. Ale to že čuch je najstaršou štruktúrou, to vie len málokto. Oblasť mozgu spojená s vnímaním vône je úzko spojená s emocionalitou a s pamäťou. Vôňa nás môže veľmi rýchlo preniesť tam, kde nám bude dobre. Niet divu, že sa hovorí o vône domova. Prídete domov a veľa veci z vás opadne. A nálada sa zlepší…

Prevencia pred úzkosťou

Pokiaľ Vás zovrie úzkosť, nechutí Vám jesť. A pritom prísun živín je dôležitý pre správne fungovanie organizmu, ale aj pre mentálnu / psychickú silu. Dôraz na životosprávu je skôr prevenciou. Máme skúsenosť s tým, že keď sa to deje, toho jedla veľa nezjeme. Musí úzkosť pominúť.

Podobne dobrou prevenciou pred úzkosťou je spánok. Dostatok spánku. Možno ste si sami všimli, že keď ste nevyspatý, ťažšie znášate chlad, stres a ani nálada za veľa nestojí…

Emócia úzkosti

Možno úzkosť vnímame hlavne navonok. Človek je tak trochu vykoľajený, nie je vo svojej koži. Má problém sa rozhýbať. Úzkosť je však aj emóciou. A v istom okamihu, už má navrch. Pripomína lavínu, už ju nezastavíte. Je neskoro. V istom okamihu už úzkosť prebrala opraty. A nejaký čas potrvá, kým sa to zmení. To však platí aj pri iných emočných stavoch. Dôležité je, že ak s ňou budeme pracovať, časom zistíme, aké má fázy a kedy je už neskoro.

Hlavný boj sa odohráva v hlave

Samotnú kapitolu autorka venuje myšlienkam a je to dôležité. Mnohé naše myšlienky fungujú ako pozvánka pre úzkosť. Doslova ju privolávajú. Niektoré myšlienky situáciu s úzkosťou zhoršujú, alebo nás udržujú v úzkosti. Keď sme v úzkych, naše myslenie sa zúži. Ľahšie urobíme zlé rozhodnutie. Ale v úzkosti sa nám ponúkajú aj myšlienky / rozhodnutia, ktoré možno rovno označiť za zlé a chybné. Sú akýmsi omylom v myslení. Môžeme tiez hovoriť o bludnom kruhu – myšlienky nás udržujú v úzkosti a z nej nás nakoniec vytrhne niečo iné, pretože nakoniec sa zotrvanie v úzkosti stane pre organizmus neznesiteľné…

Cesta k úzkosti

Autorka knihy vzácnu kapitolu venuje výčitkám. Práve tie zohrávajú dôležitú úlohu pri rozvoji úzkosti. Hlavne tie prehnané a neopodstatnené výčitky, ktoré vytvárajú neznesiteľnú atmosféru, kedy vlastne už neviete prečo a za čo. Je to rovnako tajomná atmosféra, ako samotná úzkosť. Aj tá predsa je zahalená istým rúškom tajomstva – nevieme čo sa stane, ale už nás to zožiera zvnútra.

Keď úzkosť zaútočí

Nakoniec sa autorka dotýka plnosti v úzkosti a venuje pár slov “javu” známemu ako panická porucha. Možno mnohým viac “blikne” pri názve panická úzkosť – situácia kedy úzkosť velmi výrazne zasahuje do života a človek sa už vyhýba aj konkrétnym situáciam, kedy úzkosť zažil…

.

Kniha je plná nielen cvičení, ale aj rôznych svedectiev. A je pretkaná úlomkami múdrosti o tom, ako úzkosť funguje a ako sa s ňou vysporiadať. Možno ju označiť za prvú voľbu, ked sa chcete v problematike zorientovať, lepšie pochopiť človeka s úzkosťou, prípadne poriešiť svoju vlastnú úzkosť.

Stalo se vám někdy, že jste měli pocit naprosté paniky, neurčitého, ale přesto obrovského strachu, který vás až paralyzoval? Nebo jste měli úzkosti tak silné, že jste měli strach, že se dusíte nebo máte infarkt či nějakou jinou závažnou zdravotní potíž? Možná takové stavy znáte z různých stresujících či jinak náročných situací. Možná se s nimi setkáváte jen v běhu všedních dnů, kdy je toho prostě moc.

Pokud se v některé z těchto situací poznáváte a zážitky úzkosti, napětí a obav často prožíváte, nebo pokud pracujete s klienty, kteří podobnými stavy trpí, může pro vás být tato kniha velmi užitečným a praktickým průvodcem.

Kromě teoretického výkladu a vysvětlení, co se ve vašem těle v podobných situacích děje, představuje kniha praktický návod, jak s takovými stavy pracovat. Kniha je přehledně a systematicky strukturovaná a vždy po krátkém teoretickém výkladu je v ní vyčleněn prostor na vaše vlastní poznámky a postřehy.

Kniha tak může sloužit i jako sebekoučovací příručka (nebo chcete – li pracovní sešit), která umožňuje nejen lépe porozumět problematice úzkosti a jejích projevů, ale také průběžně pracovat na lepším uvědomění si příčin prožívané úzkosti a na zvládání těchto potíží. Čtenář si může postupně osvojit nové strategie pro práci s úzkostí, které mu mohou nadále pomáhat při zvládání situací, které jsou pro něj náročné.

Při práci s klienty lze tuto knihu využít jako praktický nástroj, který může poskytnout inspiraci v tom, jak srozumitelně klienty edukovat o jejich potížích, ale také může sloužit jako určitý „zásobník“ technik pro zvládání úzkosti, které můžeme klienty učit. Jedná se například o techniky práce s dechem nebo o využití prvků kognitivně – behaviorální terapie například ve smyslu omezení automatických myšlenek a bludných kruhů, ve kterých si lidé trpící úzkostí často cyklí a úzkost se tak zvyšuje.

Kniha je velmi čtivě napsaná a zejména pro své praktické zaměření může být velmi přínosná.

Poutavý obrázek knížky i poutavé téma určitě zaujmou nejednoho čtenáře z řad dospělých. Podle slov samotné autorky bylo jejím záměrem vytvořit cvičebnici pro lidi, kteří se potýkají s úzkostí, jež je omezuje v každodenním životě a zužuje jejich životní prostor. Byla sepsána pro ty, kdo se chtějí naučit své úzkosti porozumět a zvládat ji. Jarmila Tolimatová je antropoložkou, psycholožkou a absolventkou řady psychoterapeutických výcviků. Ve své psychoterapeutické praxi se věnuje hlavně klientům s úzkostnými poruchami či depresivním laděním a také lidem s různými formami závislosti. Díky řadě praktických zkušeností je její publikace o cca 160 stranách postavena na hlubším než jen teoretickém základě, což je nepochybně přínosné, stejně tak jako fakt, že se autorka v publikaci vyjadřuje srozumitelně a bez zbytečných odborných termínů, díky čemuž si může najít své příznivce nejen mezi odborníky, ale také mezi lidmi bez znalostí z oblasti psychologie.

Je rozčleněna do devíti kapitol, na něž navazují odkazy na další odborné publikace a užitečné kontakty pro lidi s duševními poruchami, somatickými nemocemi, narušenými vztahy v rodině i jedince v krizové životní situaci. Co se týče samotných názvů mnoha podkapitol v knize, byly pro mě osobně žel lehce matoucí a místy až nesrozumitelné či nelogické. Jako příklad zmíním po sobě jdoucí menší kapitoly s názvy Úzkost součást života, Úzkost během života a Život v úzkosti, nebo Podkapitolu Pasti na úzkosti, která se dále (ne příliš logicky) dělí do krátkých oddílů nazvaných Co úzkost živí a Zkratky a léky, přičemž se mi nepodařilo pochopit, jaké zkratky má autorka na mysli.

Za sebe musím napsat, že především z první poloviny knihy jsem byla zklamaná a nemohu se zbavit dojmu, že by publikaci prospěla ještě pečlivá korektura, která by se zaměřila nejen na jazykové prostředky, ale i na logickou návaznost jednotlivých informací. Pomineme-li spíše drobnější nedostatky, mezi něž řadím např. tvrzení, že úzkost ve svém životě podle odborných publikací zažije až třetina lidí, že v těle probíhá stresová reakce parasympatiku či to, že během stresové reakce srdce začne pumpovat krev, nemůžeme pominout hodně výraznou myšlenkovou neuspořádanost textu publikace, a to především v jeho první polovině, jak jsem zmiňovala výše. Setkáváme se se stejnými větami na jedné stránce, se stejným odstavcem v rozmezí pěti stran, či s myšlenkovými skoky mezi tématy evoluce, stresová pohotovost, možnosti ovlivnění úzkosti, depersonalizace, zdroje obav a opět evoluce a stresová reakce. Uprostřed kapitoly o poplašné fázi stresové reakce se najednou objeví příběh o řeckém bohu stád, který ovlivnil vznik slova panika a následně popis tělesných projevů pokračuje. K tomu všemu je v textu řada souvětí, u kterých se čtenář zastaví pro jejich složitou či nesprávnou stavbu. U popisu kognitivních omylů autorka používá místy sporné příklady a žel došlo i k tomu, že v příběhu z praxe je popisována žena, která se na počátku jmenuje Věra, ale ke konci se o ní píše jako o Petře.

Mnohem více se mi líbí druhá polovina knihy, která je logicky lépe uspořádaná, obsahuje řadu velmi dobrých a promyšlených tipů pro pochopení úzkosti a její zvládání. Tato část je také na lepší jazykové úrovni a nabízí čtenáři konkrétní metody, jak s úzkostnými pocity pracovat. Jelikož se dle záměru autorky má jednat o cvičebnici, najde zde čtenář kromě již zmiňovaných příběhů z praxe také volné linky, na něž si může zapisovat vlastní myšlenky, postřehy, postupy či cíle a rozhodnutí, což hodnotím velmi kladně, protože je čtenář průběžně vedený k tomu, aby získané informace porovnával se svými vlastními prožitky a pokusil se praktické tipy reálně využít ve svém vlastním životě.

Shrnu-li dojem z knihy, hodnotím velmi kladně záměr autorky poskytnout široké veřejnosti praktický manuál pro zvládání úzkosti i její doporučení, týkající se technik a účinných postupů. Ač to píšu nerada, rušivě na mě působí jazykové nedostatky, a hlavně nedostatky ve strukturování textu první poloviny této publikace, kde mi chybí nějaká promyšlená struktura a uspořádání myšlenek a teoretických poznatků, namísto přebíhání od jednoho tématu k druhému a zase zpět. I navzdory tomuto "nedotažení do konce" vnímám tuto knížku jako přínosnou jak pro lidi prožívající nadměrnou úzkost, tak pro jejich blízké, psychology, pedagogy či psychoterapeuty.