Autor publikace L.E.Shaapiro je zakladatel Centra pro aplikovanou psychologii v Pensylvánii. V recenzované publikaci vychází ze svých praktických zkušeností s rozvojem emoční inteligence u dětí. Přestože je v této knize relativně dosti teoretických informací k danému tématu, celá kniha je zřetelně určena především pro praxi. Kapitola 2 (s.30) nese přímo název „Jak se stát rodičem s vysokým EQ“. Je zde uveden i velmi instruktivní a praktický test pro rodiče. Jedna z podkapitol se nabízí přímo svým názvem „Jak vám může kniha pomoci“.
To, jak je publikace srozumitelně napsána umožňuje i méně erudovaným čtenářům lehce pochopit prezentovaná fakta a přímo je využít k praktické výchově dětí. Pěstování emočních a sociálních dovedností představuje revoluci v dětské psychologii. Neznamená to však, že by dospělí, a to nejen rodiče, nenašli v této knize závažné informace i pro vlastní potřebu. Rozvoj emoční inteligence tak, jak je podáván v této knize, nese silný náboj vzájemné interakce mezi dospělými i dětmi. Naplňuje se tak pomalu stará moudrost, že „všichni jsme žáci, všichni jsme učitelé“. Mimoto, každý z nás si v sobě nese své vnitřní dítě, ať si jej uvědomuje či nikoli.
Celá publikace je napsána s velkou dávkou lidskosti a s důrazem na etiku věci. Zdůrazňuje však, a ostatně uvádí i na příkladech, že emoční inteligenci i sociálním dovednostem je nutné se učit. Stejně tak jako rozvíjení intelektu již od co nejrannějšího dětství.
Autor zde rovněž na různých místech uvádí nejnovější biochemické a neurobiologické poznatky o mozku. I ty jsou však uváděny srozumitelně. Vyplývá z nich zcela jednoznačně fakt, dosud u nás nepříliš obecně rozšířený. Že lze pozitivně měnit (i biochemický) vývoj mozku i jeho reakce tak, „abychom lépe zvládali situaci a prostě, byli štastnější“ (s.9).
Celá kniha je rozdělena do osmi částí, každá z nich pak obsahuje dvě až čtyři kapitoly. Každá z nich řeší, a nutno říci že velmi pedagogicky, specifické otázky vztahující se k tematice příslušné části. Jsou vhodně doplňovány instruktivními tabulkami, schematy a výstižnými, i když ne příliš kvalitně výtvarně vyvedenými ilustracemi.
Již samotné názvy kapitol nám napoví nejen o zajímavosti témat publikace, ale i o šíři záběru zkušeného autora. Např. „Mravní emoce“, kde jsou probírány a pedagogicky vhodně a bezpečně využity témata studu a viny. Nebo „Optimizmus: protilátka na depresi a sebepodceňování“. Téma zajisté poutavé i pro dospělé. Metody řešení problémů, povětšině prakticky a plošně prozkoušené ve výchovných zařízeních, uvádí čtvrtá část knihy.
Konverzaci, význam radosti a humoru, význam opravdového přátelství a úlohu mravů velmi trefně rozebírá pátá část knihy nazvaná „Sociální dovednosti“. Šestá část pojednává o důležitosti sebemotivace a směřování k úspěchu.
Sedmá část nazvaná „Síla emocí“ hovoří i o mimoslovní komunikaci a 23. kapitola pojednává i o „Emočním léčení mysli i těla“.
Osmá část, nazvaná „Počitače a EQ, překvapivě dobrá kombinace„ zasvěceně pojednává o velmi diskutovaném problému interakce mezi dítětem a počitačem. Poukazuje nejen na fakta na tomto poli, na něž by si rodiče měli dávat pozor, ale i na to, že největší nebezpečí hrozí dětem, které by mohly zaostávat, protože nemají k novým technologiím přístup.
Celou publikaci uzavírá šest stran „Přehledu zdůrazněných tezí“, které jsou stručné a při tom velmi instruktivní. Sedm stran citací vybrané literatury, které jsou uvedeny na konci knihy, překvapí nejen svým výběrem, ale i jedenácti adresami firem. Ty se zabývají pedagogicky zaměřeným softwarem, počitačovými hrami značně odlišnými od toho, co ve velké většině známe. Domnívám se, že uvedenou publikaci by měl mít ve své knihovně každý, kdo pracuje v pomáhajících profesích. A to přesto, že se zabývá „jen“ (zdánlivě) rozvojem emoční inteligence dětí. Zvláště pak by si ji měli opatřit budoucí i současní rodiče. Přestože v Česku vychází tato publikace již potřetí, věřím (a doufám), že se v nakladatelství Portál někde vskrytu chystá již čtvrté, jak se domnívám, velmi potřebné vydání.
Ph.Dr. Marie Renotiérová, Ph.D.
