Sport ve výchově vyvolává řadu otázek, pochybností a kontroverzí. Na jedné straně jsou děti a jejich rodiče, pro které se sport stává alfou i omegou nejen života dítěte, ale celé rodiny. Na straně druhé jsou rodiče, kteří mají obavy z přetížení, přílišného zaměření na výkon či neblahého dopadu soutěživého prostředí a sportování se raději vyhýbají. Kniha Václava Petráše představuje cenné usazení sportu tam, kam patří: do běžného života dětí, s akcentem na radost, učení se novým věcem, zdolávání překážek, a to vše s přiměřenou podporou rodičů.

Kniha se systematicky věnuje klíčovým oblastem jako je motivace vnitřní i vnější, sportovní vzory, soutěživost a srovnávání, budování sebedůvěry, zvládání nervozity, různé formy zpětné vazby a mnoho jiných. Jednotlivými oblastmi autor provází čtenáře zábavným, čtivým způsobem. Uvádí řadu příkladů, na kterých demonstruje možné výchovné přístupy a ukazuje jejich přínosy a rizika. Pracuje s metodou vyhledávání „rodičovských chyb“, čímž vede čtenáře k přemýšlení a aktivnímu zacházení s nabízenými podněty. S trochou nadsázky lze říci, že kniha se tak stává propracovaným kurzem pro rodiče doprovázející své sportující děti.

V neposlední řadě nutno vyzdvihnout, že ačkoli je kniha věnována tématu sportu, představované výchovné přístupy, strategie a doporučení mají univerzální charakter. Způsob, jakým autor přemýšlí a vede rodiče k podpůrnému doprovázení dětí v jejich úsilí, lze snadno převést do jakékoli oblasti, ve které se dítě učí, rozvíjí, usiluje o dosažení svých cílů. Domnívám se proto, že knihu ocení nejen rodiče malých sportovců, ale také sportovní trenéři, učitelé a vedoucí kroužků nejrůznějšího charakteru. Díky autorovi za tuto knížku, vřele ji doporučuji k přečtení!

Geniální kniha aneb doporučuji. Jedna z nejlepších knih, co jsem na dané téma četl. Autor umí psát, píše věcně, stručně, systematicky, čtivě, znale s příklady (tj. bez odkazů, zdrojů), konkrétními radami, používá trefná přirovnání. Kniha je primárně určena pro rodiče sportovních dětí. Nicméně shledávám knihu vhodnou nejen pro každého rodiče, ale obecně pro lidi. Poskytuje rady pro sportovně založené děti, ale ty rady jsou na tolik dobré, psychologické, že s trochou úsilí je můžete přenést jak na výchovu dětí, kterým jde o jinou věc než sport, ale dokonce sami pro sebe, pro svého partnera. Systematická a přitom s rychlými tipy, které velmi usnadňují hledání v knize nebo rychločtení.

V knize mě např. zaujalo: Celá se nese v duchu pozitivismu, konstruktivismu. Obecně nezaměřovat se na chyby, přijmout za fakt, že sportovec/dítě se bude zlepšovat (odstraňovat své chyby), i když je nebudete vyčítat. Zaměřit se na to, co se povedlo a nechat dítě samo si uvědomit, co příště opakovat, např. otázkou Jak se ti to povedlo? Perfektní práce se sebevědomím, na straně 69 až 71 máte pár otázek pro zdravé sebevědomí. Perfektně popsána krátkodobá hlediska a dlouhodobá hlediska víceméně v celé knize. V kapitole 4 důkladně popsány zóny kontroly, co máte v moci, co ne a co sice nemáte v moci, ale můžete svým dílem přispět, zvýšit pravděpodobnost. Např. pokud dvanáctiletý házenkář vyroste o dvě hlavy výš, může být krátkodobá vyhrávající strategie, že ho nasadí do útoku. Ale z dlouhodobého hlediska celý tým zakrní nebo dokonce odradí od dalšího sportování. Popisuje, jak nesmyslné je unifikované hodnocení. Perfektně popsána nervozita v kapitole 9. Od základů, proč ji máme, že vlastně to byla pozitivní vlastnost, která evolučně zvítězila. Dnes ji bereme negativně, ale jak ji brát pozitivně, protože nás připravuje na výkon. Perfektně popsány důvody víceméně tzv. bezpodmínečné lásky v kapitole 14, pp 138, i když v kontextu vztahu závislého na výkonu. V kapitole 15 popsán Pygmalion efekt, na co navazuje, proč raději se optimisticky plést. Píše o nebezpečí, když se dítě zaměří příliš na jednu stránku na straně 144. Učí jako korigovat bez negativních zpětné vazby (zaměření na budoucí rozvoj, ne k vyčítání minulosti) na straně 132. Celá kapitola 13 je o práci s chybou a jak ji brát pozitivně, např. denní otázkou Co se dnes nepodařilo? (pp135). V kapitole 20 víceméně popisuje pozitivně přísloví těžko na cvičišti, lehko na bojišti – jak cíleně si ztížit trénink a pak si na utkání přijít jen zahrát pro radost.

Celou knihu by si měl přečíst každý učitel, kdokoliv spojený se vzděláváním kohokoli. Pokud ne celou knihu, tak aspoň kapitolu 5. Nehodnotit nikoho relativně vůči ostatním (např. dle Gaussova rozložení), ale dle jeho předchozího. Hodnotit jeho postup na jeho schodišti.

Vždy si najdu něco negativního. Na konci knihy v pozdějších kapitolách už už jsem si myslel, že jsem něco našel, že už ta rodičovská chyba byla popsána příliš zjednodušeně, ale do konce kapitoly to dokázal zpřesnit. Takže asi jediné, s čím nemohu souhlasit, je to, že pokládám 7 let houslí za příliš velkou cenu za trénování tréninkového nekomfortu nebo nedělat výjimky (pp 178), ale vše je to o prioritách a schopnosti odůvodnit.

Kéž by podobně dobře, jako se řeší sportovní nadání dětí, se řešilo i jiné nadání, proto i tato kniha je tak univerzální, většinu věcí lze využít nejen pro sportovně nadané děti, ale šla by využít i pro intelektuálně nadané děti. Bohužel realita je jinde.

Geniální kniha. Pro všechny.

"Cože, ty a kniha "Jak vychovat z dítěte sportovce"?" Tak reagovali můj manžel a kamarádky, když jsem jim poslala fotku obálky. Kniha se ke mně dostala zajímavou cestou. Poslali mi ji z nakladatelství s prosbou, ať si ji alespoň zkusím přečíst, prý je moc dobrá a prý překvapí. Manažerce Portálu (mimochodem, zdravím) jsem už začala důvěřovat, tak jsem této knize dala šanci... A doporučení nezklamalo.

Ne, nechci teď vychovat z dítěte sportovce (proti jeho vůli) a stále mám trochu odpor proti vrcholovému sportu, který často není respektující k fyziologii a potřebám dětí kvůli tlaku na výkon. Ale tato kniha se mi opravdu líbila.

Kdybych pro ni hledala méně kontroverzí název, který by vystihoval její podstatu, tak bych zvolila něco jako "Roste nám sportovec. Jak na úspěch s respektem?" Předpokládám ale, že volba názvu je promyšlena, a s ním se snáz dostane k lidem, kteří opravdu chtějí vychovat z dítěte sportovce, a pro které informace z knihy budou hodně přínosné.

A teď se vrátíme ke knize a jejímu obsahu. Tato kniha se výborně čte. Na začátku každé kapitoly je popis situace, která obsahuje rodičovskou chybu, a autor nabízí čtenáři tu chybu najít. Celá kapitola pak obsahuje podrobné vysvětlení, o jakou chybu se jedná, proč je to chyba a jak se jí vyvarovat. Kromě toho v textu najdete okénka s rychlými tipy, "diskuzní okénka" s ukázkami, jak lze s mladými sportovci o tématu komunikovat, témata k probrání s dítětem a na konci každé kapitoly shrnutí ve třech bodech. Kniha ma úžasné grafické zpracování, je přehledná, logická, plná příkladů. Některá cvičení, které autor nabízí (například, v kapitole o nervozitě během tréninku a zápasu) se budou hodit i pro jiné životní situace, například zkoušky.

Líbí se mi, že kniha obsahuje a normalizuje určité výzvy, které pro dítě znamenají nabídku ke zkoumání světa, pozvání k nezávislosti, pozvání ke zkoušení náročnějších věcí a dělání chyb při učení, ale zároveň pobízí rodiče mluvit s dítětem, vysvětluje dětské emoce, opírá se na zásady respektující výchovy, doporučuje podporovat vztah dítěte a trenéra atd., atd.

Celkově se mi ta kniha dost líbila a pokud u vás doma běhá mladý sportovec, rozhodně ji doporučuji