"Cože, ty a kniha "Jak vychovat z dítěte sportovce"?" Tak reagovali můj manžel a kamarádky, když jsem jim poslala fotku obálky. Kniha se ke mně dostala zajímavou cestou. Poslali mi ji z nakladatelství s prosbou, ať si ji alespoň zkusím přečíst, prý je moc dobrá a prý překvapí. Manažerce Portálu (mimochodem, zdravím) jsem už začala důvěřovat, tak jsem této knize dala šanci... A doporučení nezklamalo.

Ne, nechci teď vychovat z dítěte sportovce (proti jeho vůli) a stále mám trochu odpor proti vrcholovému sportu, který často není respektující k fyziologii a potřebám dětí kvůli tlaku na výkon. Ale tato kniha se mi opravdu líbila.

Kdybych pro ni hledala méně kontroverzí název, který by vystihoval její podstatu, tak bych zvolila něco jako "Roste nám sportovec. Jak na úspěch s respektem?" Předpokládám ale, že volba názvu je promyšlena, a s ním se snáz dostane k lidem, kteří opravdu chtějí vychovat z dítěte sportovce, a pro které informace z knihy budou hodně přínosné.

A teď se vrátíme ke knize a jejímu obsahu. Tato kniha se výborně čte. Na začátku každé kapitoly je popis situace, která obsahuje rodičovskou chybu, a autor nabízí čtenáři tu chybu najít. Celá kapitola pak obsahuje podrobné vysvětlení, o jakou chybu se jedná, proč je to chyba a jak se jí vyvarovat. Kromě toho v textu najdete okénka s rychlými tipy, "diskuzní okénka" s ukázkami, jak lze s mladými sportovci o tématu komunikovat, témata k probrání s dítětem a na konci každé kapitoly shrnutí ve třech bodech. Kniha ma úžasné grafické zpracování, je přehledná, logická, plná příkladů. Některá cvičení, které autor nabízí (například, v kapitole o nervozitě během tréninku a zápasu) se budou hodit i pro jiné životní situace, například zkoušky.

Líbí se mi, že kniha obsahuje a normalizuje určité výzvy, které pro dítě znamenají nabídku ke zkoumání světa, pozvání k nezávislosti, pozvání ke zkoušení náročnějších věcí a dělání chyb při učení, ale zároveň pobízí rodiče mluvit s dítětem, vysvětluje dětské emoce, opírá se na zásady respektující výchovy, doporučuje podporovat vztah dítěte a trenéra atd., atd.

Celkově se mi ta kniha dost líbila a pokud u vás doma běhá mladý sportovec, rozhodně ji doporučuji

Dva roky od vydání první výborně zpracované publikace s názvem Psychologie vítězství vyšla sportovnímu psychologovi Václavu Petrášovi v nakladatelství Portál další skvěle promyšlená, čtivá a prakticky zaměřená knížka. Její titul Jak vychovat z dítěte sportovce bez typických rodičovských chyb napovídá, že tentokrát můžeme očekávat něco jako "manuál" plný rad a tipů pro rodiče malých či mladých sportovců. Myslím, že pokud se váš potomek věnuje sportu (a je jedno, jestli rekreačně nebo závodně), a pokud jste ochotni přemýšlet nejen o jeho výkonech, motivaci, ale i vztazích v rámci rodiny, bude pro vás publikace Václava Petráše velkou inspirací a obohacením.

Ve dvaceti přehledných kapitolách vás autor provede těmi nejčastějšími situacemi, s nimiž se jako rodiče sportovců setkáváte. Budete vnímat, že vám je popisuje člověk, který má vlastní zkušenosti jak v roli sportovce, tak i v roli psychologa spolupracujícího s trenéry, týmy, sportovci, a samozřejmě i početnou skupinou angažovaných rodičů. Kromě příběhů, v nichž se můžete pokusit sami odhalit to, co Petráš nazývá "rodičovskou chybou", najdete v každé kapitole rychlé tipy, či jinými slovy doporučení a poznámky k danému tématu, diskuzní okénka s přímými ukázkami toho, jak můžete o daném tématu debatovat s mladým sportovcem, ale také řadu příkladů, přirovnání a konkrétních zkušeností, na nichž autor hezky a srozumitelně ilustruje svá sdělení. Smysluplné a dobře zpracované je i tzv. "shrnutí ve třech bodech" na konci každé kapitoly. Mezi zpracovanými tématy najdete mimo jiné např. pojednání o soutěživosti, srovnávání, zpětné vazbě, motivaci, ale také o nervozitě, sebedůvěře, koncentraci či škále nabuzení.

Kromě odbornosti a zkušenosti autora bych osobně moc ráda zdůraznila i přehledné zpracování knížky, srozumitelnost sdělovaných informací a v neposlední řadě fakt, že Václav Petráš klade velký důraz nejen na rozvíjení sportovních dovedností, ale především na zdravý rozvoj osobnosti dětí a dospívajících, tedy na dovednosti, které jsou pro ně užitečné nejen na sportovištích, ale především v běžném životě. Z toho důvodu může být tato publikace zajímavá i pro další rodiče (jejichž děti nesportují), psychology, pedagogy, terapeuty, kouče, trenéry apod. Celou knížkou se jako červená nit táhne důraz kladený na porozumění, naslouchání a budování dobrých mezilidských vztahů, což dává knížce v mých očích obrovskou přidanou hodnotu. Fakt, že jsem jako čtenář byla asi na dvou místech mírně zmatená, protože zde byla zmíněna videa (jež se mi nepodařilo nikde dohledat) a něco o strýčku Martinovi, nemění nic na mém veskrze pozitivním dojmu z celé publikace. Usoudila jsem, že určité části autor formuloval zřejmě tak, jako by mluvil s vlastním dítětem.