Dva roky od vydání první výborně zpracované publikace s názvem Psychologie vítězství vyšla sportovnímu psychologovi Václavu Petrášovi v nakladatelství Portál další skvěle promyšlená, čtivá a prakticky zaměřená knížka. Její titul Jak vychovat z dítěte sportovce bez typických rodičovských chyb napovídá, že tentokrát můžeme očekávat něco jako "manuál" plný rad a tipů pro rodiče malých či mladých sportovců. Myslím, že pokud se váš potomek věnuje sportu (a je jedno, jestli rekreačně nebo závodně), a pokud jste ochotni přemýšlet nejen o jeho výkonech, motivaci, ale i vztazích v rámci rodiny, bude pro vás publikace Václava Petráše velkou inspirací a obohacením.

Ve dvaceti přehledných kapitolách vás autor provede těmi nejčastějšími situacemi, s nimiž se jako rodiče sportovců setkáváte. Budete vnímat, že vám je popisuje člověk, který má vlastní zkušenosti jak v roli sportovce, tak i v roli psychologa spolupracujícího s trenéry, týmy, sportovci, a samozřejmě i početnou skupinou angažovaných rodičů. Kromě příběhů, v nichž se můžete pokusit sami odhalit to, co Petráš nazývá "rodičovskou chybou", najdete v každé kapitole rychlé tipy, či jinými slovy doporučení a poznámky k danému tématu, diskuzní okénka s přímými ukázkami toho, jak můžete o daném tématu debatovat s mladým sportovcem, ale také řadu příkladů, přirovnání a konkrétních zkušeností, na nichž autor hezky a srozumitelně ilustruje svá sdělení. Smysluplné a dobře zpracované je i tzv. "shrnutí ve třech bodech" na konci každé kapitoly. Mezi zpracovanými tématy najdete mimo jiné např. pojednání o soutěživosti, srovnávání, zpětné vazbě, motivaci, ale také o nervozitě, sebedůvěře, koncentraci či škále nabuzení.

Kromě odbornosti a zkušenosti autora bych osobně moc ráda zdůraznila i přehledné zpracování knížky, srozumitelnost sdělovaných informací a v neposlední řadě fakt, že Václav Petráš klade velký důraz nejen na rozvíjení sportovních dovedností, ale především na zdravý rozvoj osobnosti dětí a dospívajících, tedy na dovednosti, které jsou pro ně užitečné nejen na sportovištích, ale především v běžném životě. Z toho důvodu může být tato publikace zajímavá i pro další rodiče (jejichž děti nesportují), psychology, pedagogy, terapeuty, kouče, trenéry apod. Celou knížkou se jako červená nit táhne důraz kladený na porozumění, naslouchání a budování dobrých mezilidských vztahů, což dává knížce v mých očích obrovskou přidanou hodnotu. Fakt, že jsem jako čtenář byla asi na dvou místech mírně zmatená, protože zde byla zmíněna videa (jež se mi nepodařilo nikde dohledat) a něco o strýčku Martinovi, nemění nic na mém veskrze pozitivním dojmu z celé publikace. Usoudila jsem, že určité části autor formuloval zřejmě tak, jako by mluvil s vlastním dítětem.