Čtu preventivně, takže budu hodnotit především z pohledu teorie. Myslím si, že kniha je dobrá přiručka pro někoho, kdo chce pochopit své či někoho blízkého sebepoškuzující chování. V první kapitole je vysvětleno co je sebepoškozování a co je sebedestruktivní chování a proč ho lidé dělají, co jim to vlastně přináší. V následujících kapitolách najdete postup, který vám může pomoci jak sebepoškozující chování omezit nebo dokonce vymýtit, samozřejmě nejdříve vám pomůže najít odhodlání tak vůbec začít.

Jako u každé knihy, člověk musí být opatrný v interpretaci. Např. v sebedestruktivním chování je jako jedna z položek „hladovění“. JIné knihy doporučují občasné hladovění jako formu očisty, shazování kil. Kde je pravda? Obé může být pravdou. Záleží na míře, účelu.

Nějaké sebepoškuzující/sebedestruktivní chování je častější než se předpokládá, raději si knihu přečtete, kvůli sobě i svým blízkým.

Nemusíš si ubližovat

Oficiální popis: Přestaň si ubližovat – teď a napořád! Řežeš se nebo se sebepoškozuješ? Máš pocit, že ti bolest pomáhá zvládat chvíle, kdy se cítíš jako slabý, bezmocný člověk? Děláš to, aby se ti povedlo zmírnit emoční bolest nebo aby se ti ve světě, který je pro tebe složitý, dařilo cítit něco jiného než naprostou prázdnotu? Existuje mnoho důvodů, proč se lidé uchylují k sebepoškozování. A pravda o něm je jediná: sebepoškozování je destruktivní a někdy i život ohrožující cesta, jak zvládat emoční bolest. Naštěstí existují bezpečnější způsoby, jak zacházet se svými emocemi.

V knize Nemusíš si ubližovat představuje psycholožka a specialistka v dialektické behaviorální terapii Sheri Van Dijk účinné dovednosti, které ti pomohou zvládat bouře emocí. Ve chvíli, kdy tě uchvátí snaha o sebeubližování, najdeš v této knize možnosti, jak jim odolat a pracovat se sebou bezpečněji.

Kniha osloví i rodiče a terapeuty teenagerů se sebepoškozovacím chováním, s depresí, úzkostmi a hraniční poruchou osobnosti a může se stát oporou pro terapeutické programy. Využijí ji i učitelé a školní psychologové.

"Ačkoli nikdo z nás nežije ve světě, kde by byly naše pocity, myšlenky a názory vždy pochopeny a přijímány, někteří lidé vyrůstají v prostředí, které k nim pravidelně vysílá signály, že je s nimi něco špatně, a právě toto – pokud se to spojí s vysokou citlivostí – může vést k sebepoškozujícímu či sebedestruktivnímu chování. … Takže ne, není to vaše vina, a ano, práci, která vám pomůže svou situaci zlepšit, musíte odvést vy."

Úvodní citát pěkně ilustruje přístup autorky, Sheri van Dijk, k problematice sebepoškozujícího a sebedestruktivního chování. Na jedné straně dává najevo hluboké porozumění vůči všem pocitům člověka, který si jakýmkoliv způsobem ubližuje, na straně druhé mu sděluje, že je to teď především on sám, kdo může ovlivnit jak své prožívání, tak taky své chování a kdo se potřebuje naučit zvládat náročné situace jiným způsobem než doposud. Autorka vychází z poznatků metod dialekticko-behaviorální terapie, jíž se dlouhodobě věnuje a krok za krokem provádí srozumitelným jazykem dospívající čtenáře problematikou sebepoškozování. V úvodu knihy stručně a citlivě vysvětluje, jak takové chování může vypadat a proč k němu dochází a v navazujících osmi kapitolách nabízí úvahy, praktická cvičení a pracovní listy, přičemž svůj text prokládá krátkými ilustrativními příběhy a vzory toho, jak je možné nabízené listy využít. Zaměřuje se postupně na rozvoj dovedností zvládat náročné situace, stanovovat si cíle, nabízí řadu metod práce s tělem a emocemi (relaxace, všímavost, alternativní vzpoura, pojmenování emocí a práce s nimi), inspiruje čtenáře k vytvoření krizového balíčku, přestavuje mu způsoby, jak současný stav či aktuální situaci dále nezhoršovat, pracuje s hodnocením i schopností "nehodnotit", s přijetím reality i vlastních emocí a myšlenek, věnuje se příčinám a dopadu vyhýbavého chování a v závěru neopomene zmínit také složité téma vztahů a nabídnout metody, jak je možné nejen vztahy k druhým, ale i k sobě samému rozvinout a posílit. Na tomto místě považuji za důležité upozornit na fakt, že pokud k sebepoškozování dochází převážně z důvodu složitých mezilidských vztahů, nedokáže knížka samozřejmě reagovat na individuální životní situaci a individuální potřeby jednotlivých čtenářů.

Kniha Nemusíš si ubližovat obsahuje minimum teorie, resp. pouze ta vysvětlení, která dospívajícímu pomáhají pochopit, co se děje v jeho psychice a jakým způsobem je možné vlastní prožívání ovlivnit. Jedná se spíše o rádce plného konkrétních tipů, návodů, metod, postupů, cvičení a úkolů. Obrovskou výhodou knížky je nabídnutí podpory a pomoci (či lépe "svépomoci") těm dospívajícím, kteří nemají (z jakýchkoliv důvodů) svého terapeuta a chtějí se tématu sebepoškozování věnovat sami. Tento fakt ale zároveň naznačuje, že projít postupně všemi kapitolami a něco reálně změnit nebude vůbec snadné, bude to chtít dost času a úsilí a bude to vyžadovat od dospívajícího i určitou vnitřní disciplínu. Z tohoto důvodu si ji dokážu představit spíše v rukou středoškoláků či starších dospívajících. Věřím, že knížka Nemusíš si ubližovat může být prospěšná, ačkoliv nenahradí terapeutická sezení. Jak vyplynulo z předchozího textu, není tato publikace určena jen k přečtení, nýbrž jde o jakousi formu pracovního sešitu, který je využitelný také pro psychology, psychiatry, pedagogy, psychoterapeuty či pracovníky s mládeží. Ideální využití tohoto rádce si dokážu představit v rámci terapie (či jako doplněk k terapii), popř. klidně i jako sebe-rozvojovou publikaci pro dospělé, pokud si odmyslí primární zaměření na sebe-ubližující chování, popř. si uvědomí, že se i v jejich chování či vztazích objevují určité sebe-destruktivní tendence, jimž by chtěli lépe porozumět. Autorka je specialistkou na dialekticko-behaviorální terapii a dlouhodobě se snaží pomáhat lidem se zvládáním emocí a dosažením trvalé vnitřní pohody. Knížka je bez ilustrací, obsahuje 175 stran a nechybí jí ani odkazy na zdroje a související literaturu v češtině.

Období dospívání je velmi náročným obdobím života plným fyzických, emocionálních a sociálních změn. Tato etapa života přináší mnohé výzvy. Mladí lidé se snaží budovat vlastní identitu a zároveň se vyrovnávat s tlaky okolního světa. Je to období mnoha zvratů v psychickém prožívání mladého člověka. V této knižní recenzi se podíváme blíže na knihu, jež vyšla v nakladatelství Portál v tomto roce, jež patří do oblasti wellbeingu mladých lidí a zaměřuje se konkrétně na rizikové chování dospívajících. Kniha psychoterapeutky, odbornice v oblasti KBT terapie a práce s traumatem, Seri van Dijk nese název „Nemusíš si ubližovat: Rádce pro teenagery se sebepoškozujícím chováním“ a otevírá téma sebepoškozování. Kniha nabízí cestu k pochopení a překonání těžkostí souvisejících s tímto chováním a je adresována do rukou mladých lidí, kteří se potýkají se sebepoškozováním a zároveň by se rádi od takového chování osvobodili.

Autorka k tématu v knize přistupuje poměrně komplexně. Nabízí nejprve porozumění tomu, co sebepoškozující chování je a co bývá spouštěčem. Co se týká definice sebepoškozování, autorka zastává velmi široké pojetí sebepoškozování, zahrnuje do tohoto chování i např. konzumaci alkoholu, rizikový sex nebo užívání drog. Osobně považuji za důležité, že jsou zmíněny i méně známé formy sebepoškozování a že je šířeno povědomí o vzájemném provázání těchto jevů. V knize je vysvětleno, jakých podob sebepoškozování může nabývat, z jakých důvodů mají dospívající tendenci se uchylovat k tomuto chování a nastiňuje, kudy vede cesta ven ze začarovaného kruhu závislosti na sebepoškozujícím jednání. Autorka vede čtenáře k rozpoznávání a regulaci vlastních emocí a snaží se ve čtenáři podporovat vlastní kompetence k překonávání krizových situací. Vzdělává čtenáře v oblasti mindfulness a cílí především na schopnost zmenšit prožívání emoční bolesti, vnímat objektivně realitu života a přijímat ji. Poslední oblast, ve které se snaží na čtenáře působit, se týká kultivace vlastních mezilidských vztahů. Považuje za důležité, aby člověk prožíval naplňující a uspokojivé vztahy s druhými lidmi. Autorka tak skvěle pokrývá oblasti, ze kterých povětšinou potíže vedoucí k sebepoškozujícímu chování pramení.

Seri van Dijk v knize citlivě přistupuje i k tomu, kde se sebepoškozující jednání bere. Příčiny vidí zejména v kombinaci vyšší citlivosti a obecně vrozených vlastností nervové soustavy a prostředí, v němž člověk vyrůstá. Je zmiňováno časté provázání sebepoškozování s traumatickými zážitky, citovou deprivací, zneužíváním či zanedbáváním. Také je uvedeno v knize, že lidé nutně nemusí projít traumatickou zkušeností. Za vznikem sebepoškozujícího jednání také často stojí vyrůstání v tzv. devalvačním prostředí, tedy v prostředí, které člověka učí, že jeho vnitřní prožívání je špatné. Opakované prožívání neporozumění, přesvědčení, že je se mnou něco špatně, že jsem jiný, že je to má chyba, když mi druzí nerozumí, to vše vytváří podhoubí, ze kterého sebepoškozující chování vyrůstá. Je asi už jasné, že sebepoškozující jednání je symptomem, nikoli samostatně stojícím problémem. I z toho důvodu je obtížné s tímto tématem pracovat. Osobně si na knize velmi cením toho, že sebepoškozování není nijak démonizováno ani devalvováno, naopak autorka téma bere velmi vážně a o sebepoškozování mluví ve smyslu: „vím, proč to děláš, pomáhá ti to něco zvládnout, ale neprospívá ti to, fyzicky ani duševně, proto pojďme hledat jiné, lepší způsoby zvládání tvých těžkostí“. Kniha skutečně naplňuje poselství svého názvu – nemusíš si ubližovat – a motivuje k žití zdravějšího a bezpečnějšího způsobu života.

Kniha je velmi interaktivní, místy je více pracovním listem než knihou. Nabízí řadu cvičení, kontrolních otázek, prostoru pro vyplnění vlastních prožitků či tvorbu vlastního krizového plánu. Na řadě míst v knize také nalezneme odkazy na elektronické materiály rozšiřující možnosti práce s knihou.

Skutečně by mě zajímala zkušenost samotných dospívajících potýkajících se s potížemi tohoto typu, zda s knihou dokázali pracovat a využít její potenciál. Pokud bych měla knihu skutečně doporučit samotným dospívajícím, pak by patřila určitě do rukou těch, kdo se se sebepoškozováním potýkají dlouhodobě a mají na své potíže dobrý náhled. Domnívám se, že pro dospívající, kteří mají se sebepoškozováním zatím krátkodobou zkušenost, by naopak kniha mohla být inspirací, zejména například seznamy různých způsobů sebepoškozování. Osobně bych knihu spíše vložila do rukou terapeutů, kteří s dospívajícími pracují. Kniha dává srozumitelný návod, jak s tématem pracovat, jak postupovat a jak zvyšovat všímavost a porozumění sám sobě. Dovedu si představit využití v rámci terapeutických setkání, ve společné práci s terapeutem.

V celkovém zhodnocení jde o vysoce odbornou knihu, která je zároveň velmi citlivě a čtivě formulována tak, aby byla skutečně srozumitelná samotným dospívajícím, kterým je také adresována. Kniha na mě zapůsobila velmi dobrým dojmem, oceňuji zejména její aktuálnost a citlivost k tématu a k těm, kdo se s potížemi jako je sebepoškozování potýkají. Přála bych si, aby kniha mohla naplnit své poslání a byla skutečně užitečná těm, kdo ji potřebují.