Příčin, proč se zejména mladí lidé sebepoškozují, je více. Na některé upozorňuje ve své knize NEMUSÍŠ SI UBLIŽOVAT (Portál, 2023) Sheri van Dijk. Její Rádce pro teenagery se sebe- poškozujícím chováním přibližuje cesty ke zvládání bolestivých emocí (přelo- žila Petra Diestlerová).

Přecitlivělý dospívající člověk se často vyhýbá reálnému pohledu na své okolí. Pod vlivem nezkrocených a nezralých emocí, pocitů ublíženosti a marnosti se nejednou uchyluje k poškozování svého těla. Autorka knihy odkrývá zraněný svět plný citových zmatků. Vede svého mladého čtenáře k osvojování dovedností, které mu postupně pomohou zvládat bolestivé emoce, zejména hněv, strach a úzkost, smutek a stud. Na pomoc si bere tři stavy mysli. Racionální, emoční a zejména moudré já. Důraz klade na postupné zkrocení emocí a cestu směřující k moudrému já. Důležité je osvojit si řadu podpůrných technik, zvládat doporučená cvičení a nepřestat s trénováním získávaných dovedností. Úspěch vyžaduje změnu problémového chování a „spoustu práce, energie a úsilí“ včetně stanovení pevného cíle. Kniha se člení do osmi tematických kapitol provázených konkrétními aktivitami, pracovními listy, osobními příběhy dospívajících, kteří z různých příčin podléhají sebepoškozování. Autorka vede se svým „zraněným“ čtenářem nepřetržitý dialog s vlídnou nápovědou. Naznačuje, jakým směrem se má ubírat, aby ztišil své bouřlivé a bolestivé emoce. V závěru věnuje zvýšenou pozornost vzájemným vztahům, které „jsou nezbytné pro naše přežití“. Do popředí klade úctu k sobě samému a potřebu sebelásky. Rádce pro teenagery se sebepoškozujícím chováním vyžaduje čtenářovu aktivitu a vytrvalost při hledání a nalézání náročné cesty zbavené návyku sebepoškozujícího chování. Odměnou je mu naděje, že se postupně dopracuje svého osvobozujícího cíle.

Sebepoškozování je závažným problémem, který postihuje různé skupiny lidí. Výzkumy ukazují, že ve srovnání s neurotypickou populací jsou jedinci s autismem sebepoškozováním ohroženi více. Problém s nedostatkem psychologů a psychiatrů je závažný a přitom nárůst duševních onemocnění a sebepoškozování u dětí a mladistvých výrazně stoupá. K této problematice je na českém knižním trhu k dispozici publikace psychoterapeutky Sheri Van Dijk s názvem Nemusíš si ubližovat. Kniha je praktickou příručkou určenou především dospívajícím, kteří se potýkají s emocionálními problémy, stresem nebo sebepoškozováním.

V rozhovorech se Sheri Van Dijk je patrná autorčina vášeň pro zpřístupnění terapeutických technik širšímu publiku, zejména dospívajícím, kteří mohou mít potíže s pochopením a zvládáním svých emocí. Vysvětluje, že dovednosti vyučované v dialektické behaviorální terapii (DBT), metodě kladoucí důraz na hledání rovnováhy a pochopení principů vlastního chování, jsou praktické a lze je aplikovat v každodenním životě ke snížení emočního utrpení a zlepšení mezilidských vztahů. O autorce odborných knih a psychoterapeutce Sheri Van Dijk jsme již psali v recenzi na její knihu Jak zklidnit bouři emocí, kterou rovněž vydalo Nakladatelství Portál.

Van Dijk hovoří o tom, jak kombinuje praktiky mindfulness s tradičními kognitivně-behaviorálními technikami, aby svým klientům pomohla rozvíjet lepší regulaci emocí. Věří, že tím, že mladé lidi naučí konkrétním dovednostem — jako jsou mindfulness, tolerance nepohody a regulace emocí — mohou dospívající efektivněji zvládat obtížné pocity, což zlepší jejich celkové duševní zdraví a sociální vazby. Kniha Nemusíš si ubližovat: Rádce pro teenagery se sebepoškozujícím chováním od Sheri Van Dijk (v originále „Don’t Let Your Emotions Run Your Life for Teens”) je tedy praktickou příručkou určenou především dospívajícím, kteří se potýkají s emocionálními problémy, stresem nebo sebepoškozováním.

Jako o „bouři“ mluví o svých emocích mnoho lidí na spektru autismu. Pro lepší pochopení tématu jsme vybrali části o emoční dysregulaci, kdy je člověk zavalen/zahlcen emocemi, např. žalem, vztekem, nebo dokonce kombinací většího množství emocí naráz, jak se často stává právě lidem v autistickém spektru. Důvod pro podrobnější vhled do knihy Nemusíš si ubližovat je především již zmíněné sebepoškozování, protože výzkumy potvrzují, že jedinci s autismem jsou jím ve srovnání s neurotypickou populací více ohroženi. Tímto nijak nebagatelizujeme fakt, že sebepoškozování je závažný problém, který postihuje různé skupiny lidí.

Hlavní témata knihy:

• Sebepoškozování a emocionální regulace: Kniha se zaměřuje na to, jak mohou mladí lidé zvládat své intenzivní emoce, které často vedou k sebepoškozujícímu chování. Van Dijk nabízí konkrétní techniky a cvičení zaměřené na to, jak rozpoznat spouštěče a jak s nimi pracovat, aby nedocházelo k sebepoškozování.
• Techniky DBT: Autorka představuje čtyři hlavní pilíře DBT – všímavost (mindfulness), mezilidskou efektivitu, emoční regulaci a toleranci nepohody. Kniha je napsána tak, aby byla přístupná mladým lidem a nabídla jim praktické nástroje pro každodenní život.
• Sebepřijetí a změna: Dalším důležitým aspektem knihy je pojem sebepřijetí, které autorka vnímá jako klíčový prvek k prožívání vlastních emocí a práci na změně chování.

Struktura knihy:

• Příručka je rozdělena do kapitol, které se systematicky věnují jednotlivým technikám DBT. Každá kapitola obsahuje cvičení, příklady z praxe a tipy, jak aplikovat naučené dovednosti v reálných situacích.

Přínos pro čtenáře:

• Kniha je velmi praktická a uživatelsky přívětivá. Je určena nejen těm, kteří se potýkají s emocionálními problémy, ale také jejich rodičům, pedagogům a terapeutům, kteří hledají efektivní způsoby, jak podpořit dospívající v těžkých obdobích.

Studie ukazují, že lidé s autismem se sebepoškozují častěji než neurotypická populace

Podle studie publikované v časopise Autism Research má zkušenost s fyzickým sebepoškozováním 42 % autistů zatímco u neurotypické populace se tato prevalence pohybuje kolem 10-20 %. Studie také naznačují, že u autistů, kteří nemají intelektuální postižení, může sebepoškozování sloužit jako způsob regulace negativních emocí, podobně jako u neurotypických lidí s psychickými potížemi. Naopak u autistů s intelektuálním postižením se sebepoškozování často projevuje repetitivním chováním (bouchání do hlavy, škrábání se atd.).

Proč se autisté sebepoškozují více

U osob ve spektru existuje několik faktorů, které zvyšují riziko sebepoškozování. Jsou jimi zejména senzorické problémy, potíže s vyjádřením emocí, úzkosti, deprese a stres z interakcí s okolním světem. Velkou roli také zaujímá vyloučení z kolektivu, neustálé narážení na neporozumění jejich komunikaci, zesměšňování jejich interakcí, pohybů a v neposlední řadě tlak na to, aby zapadli do „normální” společnosti.

Tyto problémy mohou vést ke hledání úlevy nebo způsobu, jak se vyrovnat s pocity, které výše jmenované faktory vyvolávají, prostřednictvím sebepoškozování. Lidé s autismem, kteří mají kognitivní potíže nebo jsou nemluvící, často sebepoškozováním reagují na frustraci nebo nemožnost komunikovat své potřeby a pocity.

Prevalence of Self-injurious Behaviour in Autism: A Meta-analytic Study v časopise Journal of Autism and Developmental Disorders poskytuje rozsáhlou meta-analýzu výskytu sebepoškozování u autistických jedinců. Můžete si ji přečíst tady: The Prevalence of Self-injurious Behaviour in Autism​.

Sebepoškozování se přehlíží

Sebepoškozování u autistů je často přehlížené a může být považováno za součást jejich „typického“ chování. V případě autistů bez intelektového postižení může jít i o měsíce skrývaný problém. Z těchto důvodů je důležité, aby rodiče, pečovatelé a odborníci na duševní zdraví věnovali zvýšenou pozornost této problematice a vyhledali adekvátní pomoc, pokud se u autistických jedinců objeví varovné signály nebo projevy tohoto problému. To však zdůrazňuje důležitost cílených intervencí, které by měly zahrnovat behaviorální terapie, podporu komunikace a práci s emocemi.

Než zoufat nad dlouhým pořadníkem k odborníkům, tak zkuste jako první pomoc praktickou příručku od Sheri Van Dijk. Například v kapitole 2 najdete dobré rady pro krizové přežití. Jsou to jednotlivé dovednosti, k nimž nepotřebujete nic víc, než jen sebe a zkusit je. Také je dobrý mít po ruce krizový balíček, o kterém se rozepisuje od strany 45. V další kapitole pak učí podrobné kroky k ovládnutí nutkání se sebepoškodit. Během čtení knihy si můžete přímo do knížky (nebo na připravený papír) zapisovat odpovědi na myšlenkové aktivity, ke kterým vás psychoterapeutka vyzývá otázkou: Co je pro vás těžké přijmout z reality? Následně vás provede kroky vedoucími k postupnému přijímání reality. Pozornosti by také neměla uniknout kapitola, ve které se probírá vina a stud. Těmi trpí většina lidí v autistickém spektru a možná bude právě zaměření na ně největším odrazovým můstkem k přijetí sebe a počátečním krokům k lepšímu psychickému zdraví.

Čtu preventivně, takže budu hodnotit především z pohledu teorie. Myslím si, že kniha je dobrá přiručka pro někoho, kdo chce pochopit své či někoho blízkého sebepoškuzující chování. V první kapitole je vysvětleno co je sebepoškozování a co je sebedestruktivní chování a proč ho lidé dělají, co jim to vlastně přináší. V následujících kapitolách najdete postup, který vám může pomoci jak sebepoškozující chování omezit nebo dokonce vymýtit, samozřejmě nejdříve vám pomůže najít odhodlání tak vůbec začít.

Jako u každé knihy, člověk musí být opatrný v interpretaci. Např. v sebedestruktivním chování je jako jedna z položek „hladovění“. JIné knihy doporučují občasné hladovění jako formu očisty, shazování kil. Kde je pravda? Obé může být pravdou. Záleží na míře, účelu.

Nějaké sebepoškuzující/sebedestruktivní chování je častější než se předpokládá, raději si knihu přečtete, kvůli sobě i svým blízkým.

Nemusíš si ubližovat

Oficiální popis: Přestaň si ubližovat – teď a napořád! Řežeš se nebo se sebepoškozuješ? Máš pocit, že ti bolest pomáhá zvládat chvíle, kdy se cítíš jako slabý, bezmocný člověk? Děláš to, aby se ti povedlo zmírnit emoční bolest nebo aby se ti ve světě, který je pro tebe složitý, dařilo cítit něco jiného než naprostou prázdnotu? Existuje mnoho důvodů, proč se lidé uchylují k sebepoškozování. A pravda o něm je jediná: sebepoškozování je destruktivní a někdy i život ohrožující cesta, jak zvládat emoční bolest. Naštěstí existují bezpečnější způsoby, jak zacházet se svými emocemi.

V knize Nemusíš si ubližovat představuje psycholožka a specialistka v dialektické behaviorální terapii Sheri Van Dijk účinné dovednosti, které ti pomohou zvládat bouře emocí. Ve chvíli, kdy tě uchvátí snaha o sebeubližování, najdeš v této knize možnosti, jak jim odolat a pracovat se sebou bezpečněji.

Kniha osloví i rodiče a terapeuty teenagerů se sebepoškozovacím chováním, s depresí, úzkostmi a hraniční poruchou osobnosti a může se stát oporou pro terapeutické programy. Využijí ji i učitelé a školní psychologové.