Gaigg, Daniela; Syllaba, Linda: Výchova bez ponižování - autor recenze: ?https://ematerstvi.cz/recenze-vychova-bez-ponizovani-pomuze-vam-tato-knizka-s-vychovou/O tom, zda vychováváme své děti správně, snad někdy pochybuje každý rodič. Každému z nás někdy ujedou nervy a na děti zakřičíme. Někdy je nám to pak líto a mrzí nás to, i když si děti většinou vyhubování zaslouží. Protože i já občas tápu, jak vychovávat své děti, abych na ně méně křičela, a především aby byla výchova efektivnější, pořídila jsem si novinku z nakladatelství Portál – Výchova bez ponižování. Jaké jsou mé dojmy?
O čem je knížka Výchova bez ponižování
Jak už napovídá samotný název, v této knížce se autorky Daniela Gaigg a Linda Syllaba zaměřily na to, jak správně jednat s našimi dětmi, abychom nemuseli křičet, hubovat je nebo dokonce plácnout. Aby se děti necítily zahnané do kouta a měly v nás dostatečnou oporu. Vychází nejen z teorie, ale především ze svých vlastních zkušeností matek.
Knížka je rozdělena na 7 kapitol a ty dále na podkapitoly – podnázev knihy je 7 kroků k láskyplnému vztahu dětí a rodičů. Autorky v nich nejprve vysvětlují, jak se může dítě cítit v různých situacích, kdy na ně hubujeme a křičíme. Jak si připadají a co s nimi naše chování dělá. Dále ukazují, jak takové jednání ovlivňuje nás, dospělé a jak se přitom cítíme my. Postupně – kapitolu po kapitole odkrývají pocity a emoce a vedou čtenáře k poznání, jak lépe s dětmi jednat, naučit se je respektovat jako lidi, kteří se teprve utvářejí a jak vychovávat tak, aby si děti nepřipadaly ponížené.
Autorky vychází i z bohatých výzkumů, kdy se na různé otázky zaměřené na výchovu a pocity ptaly dětí i dospělých. Z odpovědí pak vychází jejich teoretické rady. Každá kapitola je přitom zakončena povídáním jedné z autorek, která popisuje, jak se snažila s problémem popasovat ona sama u svých dětí, co fungovalo a co ne.
Můj názor:
Ač s mnoha názory uvedenými v knížce souhlasím – především se snažím své děti podporovat, dodávat jim odvahu a dávat jim najevo, že je miluji takové, jaké jsou, více se našlo názorů, s nimiž se ztotožnit nemohu. Jednoduše proto, že u mých dětí nefungují. Mám poměrně velké výhrady k tomu, nechat děti se projevovat takové, jaké jsou. Ať se tak projevují, ale odsaď podsaď. Je nutné nastavit mantinely. O těch sice autorky píšou, ale přijde mi, že vším dalším je popírají a boří. U některých dětí to možná funguje. Jsou ale i děti – např. ty mé – které potřebují větší důraz na výchovu. Volnost ano, svobodu projevu ano, ale nesmí přitom bořit byt a jednat s dospělými jako s kamarády.
Z tohoto důvodu mě kniha Výchova bez ponižování nijak nenadchla. To, s čím souhlasím a co radí, už dávno dělám. A to ostatní mi přijde úplně zcestné a v případě mé vlastní rodiny absolutně nepoužitelné. To je však můj názor a věřím, že se najde plno spokojených rodičů, kteří tuto knihu přečtou, budou ji využívat v praxi a budou nadšeni. Já bohužel nejsem.