V nakladatelství Portál vyšla kniha Výchova vysoce citlivých dětí s podtitulem Rodičovské tipy pro prvních 10 let. Autorka Julie Leuze je novinářka, která vedla rozhovory s rodiči vysoce citlivých dětí a výstupy zpracovala do této knihy.

V úvodu knihy je popsána vysoká citlivost, můžeme citovat několik myšlenek:

„Vysoká citlivost znamená intenzivnější vnímání a hlubší zpracování dojmů všeho druhu. Objevuje se už v dětství a doprovází lidi po celý život. Vysoce citlivé děti obvykle potřebují harmonii, blízkost přírody a hlubokou péči.“

Kniha je dále rozdělena na 3 oddíly:

1. Kojenecký věk
2. Malé dítě
3. Vysoce citlivé děti a škola

V každé části knihy se rodiče vysoce citlivých dětí dozvědí, co jejich děti v daném věku potřebují a jak jim vyjít vstříc v jejich specifických potřebách. Ať jde o zajištění blízkosti, procvičování smyslů, nebo udržování řádu ve věcech i průběhu dne.

Jedna část knihy se věnuje také problémům vysoce citlivých rodičů. Zkušenosti jiných vysoce citlivých rodičů pomáhají najít účinná řešení pro každodenní těžkosti.

V knize se rodiče mohou inspirovat zkušenostmi jiných rodičů vysoce citlivých dětí. Najdou zde mnoho tipů do praxe a užitečných podnětů k promýšlení.

Doporučujeme jak pro rodiče, tak další příbuzné či učitele vysoce citlivých dětí.

Dostala jsem příležitost seznámit se s knihou od německé novinářky Julie Leuze „Výchova vysoce citlivých dětí“. Při čtení knihy se mi zarámovaly zkušenosti s vlastními vysoce citlivými dětmi. Již od jejich narození jsem vnímala, že musím respektovat jejich potřeby. Byla to pro mě spíše intuitivní záležitost. A tak bych se ráda podělila se čtenáři o několik málo postřehů, které jsou pro výchovu vysoce citlivých dětí důležité.

-Vysoce citlivé děti se již od malička projevují tím, že se nedokážou vyrovnat se změnami. Mají zvýšenou potřebu stereotypů a rituálů.

-Vysoce citlivé děti mají vlastní tempo s vyrovnáním se s různými rušivými jevy.

-Vysoce citlivé děti potřebují mnohem více vnímat lásku své rodiny a svého okolí.

-Vysoce citlivé děti si potřebují více hrát a ponechat ve svém světě plném fantazie.

-Vysoce citlivé děti nepotřebují přemíru kroužků.

-Vysoce citlivé děti jsou často děti vysoce citlivých rodičů.

Výše jsem uvedla šest stavebních kamenů mé recenze. Po přečtení knihy a porovnání s praxí si kladu několik otázek. Proč rodiče v dnešní době tolik lpí na tom, aby jejich dítě mělo co nejvíce kroužků, a tak rozvíjelo svůj talent? Je opravdu tak velké množství dětí tolik talentovaných? Nebo jde o prestiž rodičů? Na co budou mít děti vzpomínky? Nestanou se náhodou z našich dětí jen dospělí lidé, kteří se budou neustále honit za zážitky a jen zážitek z nějaké akce bude pro ně plnohodnotný?

Proč si rodiče čerstvě narozených dětí myslí, že nutně musí se svým dítětem pokračovat v životě, který žili před narozením dítěte? Proč mu nedopřejí, aby se adaptovalo na vnější svět… Podle známého neuropatologa se naše děti rodí s mozkem neandrtálce. To znamená, že je dítě připraveno na život v době, kdy neandrtálci žili. A najednou je vloženo do světa hluku, chaosu, barev a světa odtrženého od přírody. Proč nám přibývá tolik lidí s psychickými problémy? Není to náhodou tím, že rodiče neponechávají dětem dostatek času ke zmíněné adaptaci?

Kniha mě obohatila o to, že jsem si uvědomila, že má cesta, kterou jsem se svými dětmi šla, byla, byť intuitivní, k dětem v mezích možností šetrná. Také proto bych ji doporučila čtenářům, kteří se zajímají o duševní vývoj svých dětí. Aby si své dětství užily v náručí své rodiny co nejklidněji. Aby z nich vyrostli jedinci, kteří se umí zastavit, zamyslet se a aby se z nich nestali jen lidé, kteří se honí za zážitky. Ale aby svůj život uměli prožívat plnými doušky, uměli se zklidnit, žít v souladu s přírodou.

Na závěr bych upozornila na velmi důležitý aspekt, kterým je, že většinou rodiče vysoce citlivých dětí jsou sami vysoce citliví. A aby svým dětem pomohli, musí začít sami u sebe. Měli by si sami sebe vážit. Když si rodič neváží sám sebe, jak si může vážit sebe i dítě? Rodič by se měl také naučit žít svůj život, nejen život svého dítěte. Udělat si chvilku pro sebe. Dítěti vysvětlit, že nyní se na chvilku odloučí, každý bude chvilku sám, se svým koníčkem, a za chvilku se spolu setkají a společné chvíle si spolu užijí. I o tom je výchova vysoce citlivých dětí.

Kniha je jednoznačně velmi přitažlivá pro všechny, kteří chtějí podpořit své vysoce citlivé dítě a jen intuice jim nestačí, ono totiž odolat tlakům společnosti, která je výkonnostně založená, není lehké. Věřím, že si kniha najde místo v knihovničce nejen rodičů, ale i učitelek.

Německá spisovatelka Julie Leuze získala díky spolupráci s rodiči množství tipů a rad, které pomáhají při výchově vysoce citlivých dětí, jak již napovídá název knihy. U nakladatelství Portál se jedná o další jedinečný titul, který pomáhá.

Kniha samozřejmě začíná obsahem, který je poměrně rozvětvený a nabízí spousty náhledů na různá témata, týkající se právě vysoce citlivých dětí. Úvod je jednoduchý, ale více zaujme kapitola ještě před samotným podstatným "školením". Jmenuje se, Co je vysoká citlivost?

Jelikož to není běžný pojem, který by byl mezi lidmi běžné znám. Sice se používá termín citlivější dítě, apod., ale vlastně to přímo nemluví o tom, co vás o skutečně vysoce citlivých dětech naučí tato kniha. Autorka už v úvodu tedy ukazuje, co si pod pojmem představit a že vysoce citlivých lidí je na světě "asi jen" 15 %.

Publikace se dělí na tři základní pasáže, které vám blíže přiblížím.

Kojenecký věk se zaměřuje na intenzivní blízkost, kterou některé děti potřebují. Také na navození vnitřního klidu, denní rituály a také neodříkání pomoci z venčí, kdy si sice rodič říká, že to musí zvládnout sám, ale nemusí. Pomoc je na místě, především, když máte citlivější miminko, které je hodně uplakané.

Malé dítě má osm podkapitol, které se ještě dělí dále. Obsáhnout vše v jedné recenzi je zhola nemožné, ale alespoň letem světem vám povím, čemu se autorka věnuje v této pasáži. Zaměřuje se na vjemy, které mohou dítě ovlivňovat, představuje malého rádce pro rodiče jako první pomoc, pomáhá pracovat se silnými dojmy a samozřejmě myslí také na přechod z domova do školky. Spánek byl probírán u nemluvňat, ale i u malých dětí je potřeba spánkovou hygienu řešit, pokud nemohou spát či dokonce mají noční můry, což je v nízkém věku vlastně bohužel běžné. V poslední kapitole dokonce autorka pomáhá rodičům přijmout svou vlastní citlivost...

Vysoce citlivé dítě a škola je sice menší, ale neméně propracovaná kapitola. Může se vám, stejně jako mně, líbit, že autorka nebere vše jako danou věc, ale přemýšlí nad problémem. Je vaše dítě vysoce citlivé nebo může být na vině i něco jiného? Co ho může ještě trápit? A samozřejmě se zaměřuje také na kolektiv a případnou šikanu.

Velkým přínosem pro mnohé budou části, označené nápisem Ze zkušenosti rodičů. Jak napovídá název, tak se skutečně jedná o pravdivé zkušenosti, které během výchovy zaznamenali rodiče. Jelikož titul sepsala německá, tedy evropská spisovatelka, tím bližší je publikace českým čtenářům, jelikož mentalita na jiných světadílech se někdy liší stejně jako výchova.

Dalším podstatným elementem pro mnohé budou části s nadpisem Návrhy řešení, které jsou vlastně odpověďmi na mnoho rodičovských otázek. Autorka se zabývá danými problémy, ale také přichází s řešením, které pochází přímo od rodičů, kteří se s problémem potýkali. Není v tom tedy jen teorie, ale opět zkušenost.

V textu naleznete i různé příklady problémů, se kterými se rodiče vysoce citlivých dětí museli anebo stále musí potýkat. A také máte možnost vidět několik úhlů pohledů rodičů, kteří upřednostňují různou výchovu. Líbivé je, že Julie Leuze nikoho nesoudí, pouze předkládá informace a je na vás, abyste si udělali vlastní obrázek. Věřím, že dojdete k tomu, co se vám snaží autorka povědět. Je v tom poznat i spousta (ne)vyžádaných rad od lidí, kteří nikdy neměli šanci pracovat s vysoce citlivými dětmi a tak jejich rady ne vždy pomohou, i tohle kniha zobrazuje.

V této knize jste slyšeli hlasy mnoha rodičů vysoce citlivých dětí, k tomu názory odborníků, vědců a autorů. Doufám, že jste nalezli posílení pro své všední dny s dětmi a budete mít užitek z toho, co jste dočetli. (Str. 175)

Tato kniha nevyřeší váš problém. Nedokáže obsáhnout ani celé téma, kterému se věnuje, na to by bylo potřeba mnohem více knih než jen jedna, ale skutečně pomáhá rodičům nalézt klid a rovnováhu. Dává rady, které už využili mnozí před vámi, kteří se potýkali se stejnými problémy a měli stejné obavy jako vy. Nečekejte zázraky, ale můžete očekávat odrazový můstek do lepšího života, který s tímto rádcem přijde. Nebude to snadné, ale přečíst si publikaci a řídit se jejími radami bude myslím to nejlepší, co pro své dítko uděláte.