Co je vysoká citlivost u dětí

Téma vysoké citlivosti u dětí je v dnešní době velmi aktuální. Není už dnes výjimkou setkat se s dítětem, které je vysoce vnímavé na pachy, zvuky či sociální vztahové situace a reaguje na ně mnohem intenzivněji než jiné děti.

HSP děti mají citlivost již od dětství a zůstává jim po celý život. Každé z těchto dětí může být citlivé na něco jiného, někdo více na zvuk, jiné na mezilidské vztahy či na pach.

Tento typ dětí se snadno zahltí, pokud je okolo více stimulů.Cítí také mnohem intenzivněji emoce ostatních lidí a to v nich může vytvářet napětí. Zejména ve škole může pro ně být náročné vysoké tempo učení, přísný učitel či hluk ve třídě.

Co potřebují?

Zejména klid a dost času na odpočinek. Dělá jim také dobře pravidelnost a struktura, protože citlivé děti hůře snášejí změny. Dělá jim dobře blízkost přírody a dokáží vnímat citlivě krásy světa a umění. Pokud dítě zažije přes den silný stimul, měl by doma zažívat kompenzaci ve formě odpočinkového tempa či volného dne.Dítě potřebuje s rodiči také prostor pro sdílení svých pocitů a bezpečný emoční prostor.

Kniha od Julie Leuze se zaměřuje na vývoj citlivých dětí od kojeneckého věku do 10ti let. Teorii autorka prokládá zkušenostmi rodičů.

V kojeneckém věku popisuje autorka HSP děti jako plačtivé a s nízkou potřebou spánku.Často je to spojené s velkou potřebou blízkosti, kdy dítě nepláče jen, když je zcela nablízku svému rodiči.Kojenci také pomáhá pojmenovávat od rodiče jasné kroky, které nastanou – “teď ti dám plínku, teď tě nakojím…”.Citlivost malého dítěte se může projevit i tak, že se po manželských hádkách dítě v noci budí třeba i 7krát.

Malým dětem dělá dobře pořádek.Potřebují také zvýšenou podporu a přítomnost rodičů, aby zvládly emočně vypjaté situace. Citlivé dítě potřebuje celkově velikou podporu jeho sebedůvěry. Bývá totiž vysoce perfekcionistické a bojí se dělat chyby.Mají na sebe přehnané požadavky a jsou k sobě vysoce kritičtí. Vyžadují často dělat věci samostatně, ale mohou se chovt agresivně, pokud se jim nedaří, protože pociťují silné selhání.Děti mohou působit někdy až dospěle a velmi moudře, ale rodiče nesmí zapomínat, že jsou ještě nezralé děti. Na druhou stranu může dojít k opaku, kdy své citlivé dítě rodiče ochraňují příliš úzkostně.

HSP děti se v již velmi nízkém věku zabývají hlubokými a spirituálními otázkami jako smrt, původ života, sexualita či náboženství.

Co pomáhá?

Důležité je zejména těmto dětem snížit množství vjemů. Zavést jasné rituály a strukturu.Zejména u malých dětí by rodiče měli hlídat množství kroužků, přehnaně programů ve skupině dětí a navíc řízeným programem citlivým dětem škodí.Důležité je také, ayb citlivé děti měly možnost vlastního tempa. Potřebují dostupná místa pro relaxaci a odpočinek.Často snášejí špatně nástup do školky či školy. Cítí se osaměle. Potřebují delší čas na adaptaci.

Kniha autorky Julie Leuze je srozumitelná, dobře strukturovaná a je v ní mnoho příběhů a zkušeností rodičů citlivých dětí. Doporučuji ji všem rodičům citlivých dětí.

V nakladatelství Portál vyšla kniha Výchova vysoce citlivých dětí s podtitulem Rodičovské tipy pro prvních 10 let. Autorka Julie Leuze je novinářka, která vedla rozhovory s rodiči vysoce citlivých dětí a výstupy zpracovala do této knihy.

V úvodu knihy je popsána vysoká citlivost, můžeme citovat několik myšlenek:

„Vysoká citlivost znamená intenzivnější vnímání a hlubší zpracování dojmů všeho druhu. Objevuje se už v dětství a doprovází lidi po celý život. Vysoce citlivé děti obvykle potřebují harmonii, blízkost přírody a hlubokou péči.“

Kniha je dále rozdělena na 3 oddíly:

1. Kojenecký věk
2. Malé dítě
3. Vysoce citlivé děti a škola

V každé části knihy se rodiče vysoce citlivých dětí dozvědí, co jejich děti v daném věku potřebují a jak jim vyjít vstříc v jejich specifických potřebách. Ať jde o zajištění blízkosti, procvičování smyslů, nebo udržování řádu ve věcech i průběhu dne.

Jedna část knihy se věnuje také problémům vysoce citlivých rodičů. Zkušenosti jiných vysoce citlivých rodičů pomáhají najít účinná řešení pro každodenní těžkosti.

V knize se rodiče mohou inspirovat zkušenostmi jiných rodičů vysoce citlivých dětí. Najdou zde mnoho tipů do praxe a užitečných podnětů k promýšlení.

Doporučujeme jak pro rodiče, tak další příbuzné či učitele vysoce citlivých dětí.

Dostala jsem příležitost seznámit se s knihou od německé novinářky Julie Leuze „Výchova vysoce citlivých dětí“. Při čtení knihy se mi zarámovaly zkušenosti s vlastními vysoce citlivými dětmi. Již od jejich narození jsem vnímala, že musím respektovat jejich potřeby. Byla to pro mě spíše intuitivní záležitost. A tak bych se ráda podělila se čtenáři o několik málo postřehů, které jsou pro výchovu vysoce citlivých dětí důležité.

-Vysoce citlivé děti se již od malička projevují tím, že se nedokážou vyrovnat se změnami. Mají zvýšenou potřebu stereotypů a rituálů.

-Vysoce citlivé děti mají vlastní tempo s vyrovnáním se s různými rušivými jevy.

-Vysoce citlivé děti potřebují mnohem více vnímat lásku své rodiny a svého okolí.

-Vysoce citlivé děti si potřebují více hrát a ponechat ve svém světě plném fantazie.

-Vysoce citlivé děti nepotřebují přemíru kroužků.

-Vysoce citlivé děti jsou často děti vysoce citlivých rodičů.

Výše jsem uvedla šest stavebních kamenů mé recenze. Po přečtení knihy a porovnání s praxí si kladu několik otázek. Proč rodiče v dnešní době tolik lpí na tom, aby jejich dítě mělo co nejvíce kroužků, a tak rozvíjelo svůj talent? Je opravdu tak velké množství dětí tolik talentovaných? Nebo jde o prestiž rodičů? Na co budou mít děti vzpomínky? Nestanou se náhodou z našich dětí jen dospělí lidé, kteří se budou neustále honit za zážitky a jen zážitek z nějaké akce bude pro ně plnohodnotný?

Proč si rodiče čerstvě narozených dětí myslí, že nutně musí se svým dítětem pokračovat v životě, který žili před narozením dítěte? Proč mu nedopřejí, aby se adaptovalo na vnější svět… Podle známého neuropatologa se naše děti rodí s mozkem neandrtálce. To znamená, že je dítě připraveno na život v době, kdy neandrtálci žili. A najednou je vloženo do světa hluku, chaosu, barev a světa odtrženého od přírody. Proč nám přibývá tolik lidí s psychickými problémy? Není to náhodou tím, že rodiče neponechávají dětem dostatek času ke zmíněné adaptaci?

Kniha mě obohatila o to, že jsem si uvědomila, že má cesta, kterou jsem se svými dětmi šla, byla, byť intuitivní, k dětem v mezích možností šetrná. Také proto bych ji doporučila čtenářům, kteří se zajímají o duševní vývoj svých dětí. Aby si své dětství užily v náručí své rodiny co nejklidněji. Aby z nich vyrostli jedinci, kteří se umí zastavit, zamyslet se a aby se z nich nestali jen lidé, kteří se honí za zážitky. Ale aby svůj život uměli prožívat plnými doušky, uměli se zklidnit, žít v souladu s přírodou.

Na závěr bych upozornila na velmi důležitý aspekt, kterým je, že většinou rodiče vysoce citlivých dětí jsou sami vysoce citliví. A aby svým dětem pomohli, musí začít sami u sebe. Měli by si sami sebe vážit. Když si rodič neváží sám sebe, jak si může vážit sebe i dítě? Rodič by se měl také naučit žít svůj život, nejen život svého dítěte. Udělat si chvilku pro sebe. Dítěti vysvětlit, že nyní se na chvilku odloučí, každý bude chvilku sám, se svým koníčkem, a za chvilku se spolu setkají a společné chvíle si spolu užijí. I o tom je výchova vysoce citlivých dětí.

Kniha je jednoznačně velmi přitažlivá pro všechny, kteří chtějí podpořit své vysoce citlivé dítě a jen intuice jim nestačí, ono totiž odolat tlakům společnosti, která je výkonnostně založená, není lehké. Věřím, že si kniha najde místo v knihovničce nejen rodičů, ale i učitelek.