Znáte myšlenku, která znázorňuje svět jako vesnici o sto obyvatelích? Víte, kolik by v ní žilo bělochů a kolik lidí jiných ras? Kolik by bylo movitých lidí a kdo by uměl číst a psát? Pokud ne, určitě doporučuji si ji dohledat, možná budete překvapeni, jak dobře se vlastně máte. Kniha 100 dětí autorů Christopha Drössera a Nory Coenenbergové pracuje s touto myšlenou také. Akorát místo celkového obyvatelstva je tu sto dětí. Jak by vypadala taková vesnice?

Děti jsou hodně zvídavá stvoření. Zajímá je, jak žijí naši sousedé, jak vyrůstají jejich vrstevníci na druhé straně planety, co mají a nemají. Na světě jsou dvě miliardy dětí, a to je pro děti nepředstavitelné číslo, myslím, že je to tak velké číslo, se kterým má problém i nejeden dospělý. A tak si autoři knihy pomohli s číslem sto. Dětem se bude určitě lépe pracovat s menším číslem a dovedou si představit, jak to tedy ve světě vypadá.

Kniha pracuje s mnoha otázkami, na které my třeba neznáme odpověď, ale naše ratolesti tato informace zajímá. Kolik dětí má doma elektřinu? Kolik nosí brýle? Je na světě více holek, nebo kluků? Kolik z nich se věnuje hudbě? Na tohle všechno a na mnohé další vám publikace odpoví.

V první řadě bych ráda vyzdvihla, jak krásně je kniha zpracovaná. Jednotlivé stránky mají různorodý barevný podklad, a tak je každá jiná – stejně tak je každý člověk jedinečný. Na přebalu knihy je sto dětí uskupených do tvaru zeměkoule – ty symbolizují obsah knihy. Každé dítě je jedinečné a na každé stránce najdeme vždy děti věnující se činnosti, o které je daný text.

Obsahově je kniha opravdu bohatá. Na začátku dětským čtenářům vysvětluje, proč kniha vznikla a kde autoři přišli na použitá čísla a informace. Celkem je zde 6 kapitol, ve kterých je celkem 43 konkrétních témat. Na konci jsou uvedeny zdroje, se kterými autoři pracovali, a také stručné představení samotných autorů.

Knihu hodnotím velice kladně. Je krásně graficky zpracovaná, autoři rozumí dětskému jazyku, a tak svému čtenáři předkládají dané informace zábavnou formou, takže děti snadno všemu porozumí. Textu je tak akorát, není příliš dlouhý, děti ho tudíž zvládnou přečíst v jednom kuse.

Z vlastní zkušenosti musím říct, že cílová skupina dětí od 9 let je opravdu správně zvolena. Mám dceru ve třetí třídě, která už začíná chápat souvislosti ve světě, a tak ji samozřejmě zajímá, jak to funguje jinde, jak jsou na tom její vrstevníci v jiných zemích. Z některých faktů byla překvapená a z některých nám oběma bylo smutno – třeba číslo, které znázorňuje počet dětí na ulici, je opravdu velké. Sama pak přemýšlela o tom, co může udělat pro děti, které se nemají tak dobře jako ona. A tím jsme rozjely téma darování a rozdělení se.

Publikaci 100 dětí rozhodně doporučuji tzv. všemi deseti. Otevře oči nejenom vašim dětem, ale i vám. Kniha vám pomůže při možné diskuzi o tom, jak to funguje ve světě, když si nebudete jistí odpovědí. Podepře další bádání v tématu a myslím si, že alespoň částečně ukojí dětskou zvědavost. Alespoň na chvíli.

Kniha 100 dětí s podtitulom Jak se nám žije ve světě je tu pre všetky zvedavé deti a ich rodičov. Ponúka komplexný obraz súčasného sveta tak, aby mu ľahko porozumeli aj deti.

Predstavte si, že celý náš svet reprezentuje jedna malá dedinka. V tejto dedinke žije presne 100 detí. Ako by vyzerali, aby to štatisticky zodpovedalo skutočnému svetu? Aké by boli ich zvyky, čo by mali a čo nie, v akých podmienkach by žili? Presne to vám vysvetlí kniha 100 dětí.

Jednotlivé štatistické údaje sú rozdelené na niekoľko celkov. Aké je rodinné zázemie detí, kde a ako žijú, ako trávia voný čas, čísla týkajúce sa zdravotného stavu alebo aj to, ako a či sa deti učia v školách. Závažnosť faktov (chudoba, násilie, bezpečie) je trošku vyvážená milými a občas aj humornými kapitolami (poznajú deti Mickeyho, majú psa či hrajú futbal). Autorovi sa výborne darí náročné témy prezentovať primerane detskému čitateľovi. Hoci hovorí o ťažkých veciach, snaží sa ponúknuť nádej na lepšiu budúcnosť. Často spomína organizácie, ktoré svojou prácou menia súčasný stav k lepšiemu. Či už je to tehotenstvo, utečenci alebo očkovanie.

Autor Christoph Drösser aj ilustrátorka Nora Coenenberg sú pôvodne z Nemecka. Vydavateľstvo Portál a prekladateľka Viola Somogyi však prirovnania z originálneho nemeckého prostredia občas upravuje na české reálie, čo sa nám hodí.

Texty sprevádzajú jednoduché ilustrácie. Ale páči sa nám aj celkové grafické spracovanie knihy. Čísla v názvoch kapitol sú hneď znázornené farebnými bodkami. To výborne pomáha ľahšiemu porozumeniu.

Celkovo je 100 dětí výborná kniha, ak sa chcete niečo dozvedieť o skutočnom svete. Odporúčame pre decká od 8 do 14 rokov.

Pokiaľ s knihou budete pracovať, dajte si pozor na zovšeobecňovanie. Nie každý v našom najbližšom okolí je na tom rovnako. To isté platí aj pre deti v Afrike (obľúbený „ačohentizmus“ našich rodičov). Hoci je to snáď každému jasné, nezaškodí si to občas pripomenúť. Nakoniec, píše to aj sám autor.

HODNOTENIE 9/10

Kniha „100 dětí“ s podtitulem „Jak se nám žije na světě“ si mě získala svým nápadem. Dlouholetý vědecký redaktor týdeníku Die Zeit Christoph Drösser nás v ní zve do pomyslné vesnice čítající 100 dětí, zástupců těch skutečných dvou miliard lidí mladších patnácti let, co jich na světě je. A pak na čtyřech desítkách příkladů přibližuje, jak tyto děti žijí a jak se jim daří. Díky této metodě získávají všechny informace velmi zřetelné obrysy, jakoby se náhle vynořily z ospalé mlhy často obklopující něco, co je nám vzdálené nebo je toho tolik, že si to vlastně nedokážeme představit. Z abstraktních pojmů jako jsou „děti v Africe“ se stává 25 kamarádů v naší nové vesnici. Nás z Evropy je tu 6.

Některé údaje jsou fascinující a viklají vžitými představami o rozložení světa (rodilými mluvčími angličtiny jsou pouhé 4 děti – aby ne, když na světě je 6500 jazyků!). Autor informace podává v souvislostech jednoduchým a věcným způsobem, odbornějšími výrazy (jako třeba konstituční monarchie) šetří a dětskému čtenáři je vzápětí dobře vysvětluje. Dotýká se mnoha oblastí, ve kterých dnešní svět hledá lepší cestu – klimatických změn, chudoby, přístupu dívek ke vzdělání... Jeho styl psaní je lehce angažovaný a možná s ním nebudete souhlasit do puntíku, i o to tady ale jde. Zvykat si na různorodost a přestat se jí bát.

Kniha má potenciál rozvíjet zájem o ostatní, soucit, empatii a toleranci – tolik potřebné léky na neduhy, které pojmenovává. Jak se stane, že 12 dětí žije ve slumech a 5 dětí dokonce úplně na ulici. Jak se asi má to 1 dítě, které je s rodinou na útěku, často před válkou, kterou musí snášet 13 dětí. U nás jsme při společném čtení začali mimoděk dopočítávat čísla absolutní a to vám trochu tuhnou rysy. Stejně jako když nad kapitolou „52 dětí se v uplynulém roce stalo obětí násilí“ vaše dítě reaguje větou Já taky a postupně se rozpovídá o něčem, co by jinak zůstalo nevyřčeno.

Autor na svých stránkách knihu doporučuje pro děti od 8 let. Nebojte se ji s nimi otevřít, většinou si spolehlivě řeknou, co je zajímá a co číst nechtějí, tj. nejsou na to připravené. Ostatně zdaleka ne všechna témata jsou tak vážná – já jsem si možná nejvíc užila kapitolu „100 dětí se věnuje hudbě“. Trefně komentuje fakt, že zatímco u nás je vytváření hudby výsadou jen některých, jejichž produkci potom zbytek poslouchá, jinde (například v už zmiňované Africe), jsou hudba a tanec stejně přirozené, jako řeč. Jsou tu proto, aby lidi spojovaly.