Víte, co mají společného čarovná víla Flagrantýna, adventní skřítci Jmelík, Břečtík a Cesmínek, vánoční andělé Violaceus, Sangvineus, Roseus a Niveus, tajemná ptačí paní nebo kouzelné lesní bytosti? Kde objevíte záhadný létající zámek? A jak se můžete přenést až na poštu na konci světa. Všechna tato neznámá místa a tajuplné bytosti poznáte v Adventních pohádkách. Pojďte se do nich společně s dětmi začíst a objevte spoustu kouzel, zázraků a splněných přání, která v předvánočním čase nastávají. Eliška dopadla na židli, oči měla vykulené jako dvě vejce natvrdo. „Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit, já vím, že knížky obvykle nemluví, ale já už se na to prostě nemohla dívat.“ „Na co?“ špitla pořád ještě trochu vyplašená Eliška. „Ona se ptá, na co! Přece na to, jak se trápíš, jak tady už kolikátý den fňukáš, místo abys s tím něco udělala!“ „Ale maminka říkala…“ „Já jsem to dobře slyšela – že se s tím nic udělat nedá, viď. Podívej, maminka s tím teď asi opravdu nic moc dělat nemůže, ale ty ano!“ „Já?“ vykulila Eliška oči ještě víc. „Já… já jsem ale malá přece,“ koktala zaskočeně. „Malá, nemalá – copak ty nevíš, že minulou neděli začal advent?“ „To vím,“ vyhrkla Eliška, aby si knížka nemyslela, že je nekňuba nebo co. „Říkali jsme si to ve školce. Bude trvat až do Vánoc.“ „Tak vidíš! A říkali jste si taky, že advent je podivuhodná a kouzelná doba, ve které se mohou dít i zázraky?“ „Ne,“ vydechla Eliška. „Tak vidíš. Advent, to je vlastně takové čekání na zázrak, na štěstí a na lásku. A to je přesně to, co ty potřebuješ, aby se tatínek vrátil. Vlastně úplně stačí přivolat adventní skřítky, ti ti určitě pomůžou.“