Rázusová-Martáková, Mária; Príbusová, Margita: Dvě pohádky - autor recenze: Leona Šťávová
V roce 2016 uvedlo nakladatelství Portál na trh oboustrannou publikaci Kůzlátka. Najdeme v ní dvě verze příběhu klasické pohádky O neposlušných kůzlátkách. Kromě originálního pojetí knihy je třeba vyzvednout hlavně ilustrace a celkové grafické zpracování knihy. Právě design, na dnešním přesyceném knižním trhu, hraje u zákazníků zásadní roli při výběru. Autorem ilustrací je Vladimír Král.
Je dobře, že nakladatelství v „edici“ pokračuje a stejný ilustrátor nyní pracoval i na novince nazvané Dvě pohádky. Stejně jako ve výše uvedeném případě knihu přeložila ze slovenštiny Michaela Škultéty. Tentokrát je autorkou textu kromě Márie Rázusové-Martákové také i Margita Príbusová.
Před několika měsíci jsem pracně sháněla pro dceru, v té době postihnutou vajíčkovou „mánií“, pohádku Jak šlo vejce na vandr. Podařilo se mi sehnat pouze vydání z roku 1982 brněnského nakladatelství Blok. S radostí jsem tedy uvítala, že jedou ze „dvou“ je právě tato pohádka. Dvojici s ní pak tvoří další oblíbený a známý příběh – Tři prasátka.
Ilustracím snad ani tentokrát není co vytknout. Korelují s textem, jsou dostatečně moderní a výstižné. Pouze ony samotné by dokázaly čtenáři nastínit příběh i pointu. Trošku překvapením pro mě bylo složení družiny, která vejce doprovázela. Pohádku jsem slyšela již mockrát a nevzpomínám si, že by v ní někdy vystupoval rak nebo krocan. Nicméně tato „nová“ sestava nikterak příběh nenarušuje.
Oceňuji totožné jednoduché opakující se dialogy, pro děti jsou dobře zapamatovatelné. „Kampak jdeš?“, „A kampak jdete vy?“, „Jdeme na vandr“… Přeci jenom se jedná o pohádku, která přímo vybízí k dramatizaci. Celkově je text sestaven stručně a jasně, lehce poeticky. „Vandrovalo sedm kamarádů, vandrovalo, až se ocitli v temném lese. Pěšinka se jim ztratila, nikde nic, kam se mají uchýlit?“
Poměrně v rozpacích jsem ovšem byla z některých slovník obratů. Na dětskou knihu se mi zdají zbytečně hrubé. „Koukejte zmizet! Jen co se vrátí moji chlapci, udělají z vás kaši!“ Nebo: „Vůl nabral zlou babku na rohy, odnesl ji do lesa a hodil do jámy.“ To, že naše parta přátel natluče zbojníkovi, to samozřejmě chápu.
Kromě Kikirikí s měkkým i (dle Pravidel českého pravopisu lze psát s měkkým i s tvrdým), mě zaujal výraz „Jaj bože, rozbože.“ Respektive zaujal moji dvouletou dceru a s radostí ho teď užívá. Jedná se o spojení užívané například v písních, které se mi do textu nehodí.
Líbí se mi příběh vajíčka, který se vine celou pohádkou. Původně bylo lídr výpravy, ale když následně utrží zranění v podobě pukliny, celá akce je ukončena. „Jen vejce se necítilo dobře. DÁL UŽ SE MU NECHTĚLO A TAK DRUHÝ DEN BYLO PO VANDRU.“ Čtenář získá vhodně načasované ukončení příběhu i poučení – vejce se nudilo, vyrazilo do světa, zažilo dobrodružství, získalo přátele, ale utrpělo i zranění.
V příběhu tří prasátek je přímá řeč znázorněná kurzívou. Děj je notoricky známý, nezaznamenala jsem v něm žádné výrazné změny oproti verzi, kterou si pamatuji z dětských let. Závěr vzbudí u mnohých posluchačů zvědavost: „Když vlk slezl komínem dolů, spadl rovnou do vroucí vody a bylo po něm.“ Osobně ho považuji za málo objasňující. Nicméně právě prostor pro dotazy a pátrání se po významu může být považován za vhodný přínos.
Střed knihy, respektive přechod z příběhu na příběh, je výborně znázorněn spirálou. Druhá pohádka je „vzhůru nohama“, takže jsou naprosto jasné hranice. S knihou se dá krásně pracovat. Naprosto praktické jsou rozměry, rozsah i pevné stránky. Děti mohou vyrábět domečky tří prasátek z jednotlivých materiálů, či hrát divadlo s jednotlivými aktéry čundru, které zorganizovalo znuděné vejce.
DVĚ POHÁDKY považuji za moderní vydání klasických příběhů, které by měli naši malí posluchači či čtenáři notoricky znát. A které se bohužel někdy těžce v přeplněných policích v knihkupectví hledají.
autor recenze: Leona Šťávová