http://za-listem-list.cz/halo-halo-pani-kocko/
I děti se někdy potřebují vybláznit a dělat vylomeniny a rády se smějí, pokud je dělá někdo jiný. A o nejrůznějších darebech a fiškuntálech si rádi poslechnouči přečtou i příběh. Proto si myslím, že knížka Haló, haló, paní Kočko! je jako stvořená pro společné čtení, neboť se u ní pobavíte nad rošťačinami, které Tim a Pim vymýšlí, ale také se zamyslíte nad důležitostí přátelství a vzájemné pomoci.
Ľuboslav Paľo je slovenský výtvarník uznávaný ve své domovině i v zahraničí, je autorem ilustrací ve více než 30 knihách nejen pro děti a získává si oblibu díky svým neotřelým a působivým obrázkům. Zejména v knihách pro děti vítězí svou lehkostí, hravostí a v případě této knihy i barevnou bláznivostí. Právě to činí z knihy přitažlivou věc pro oko malých čtenářů, neboť ilustrace během čtení dozajista upoutají pozornost malých (před)čtenářů a přimějí je ve čtení pokračovat a dozvědět se, jak tento příběh naplněný humorem a trochou napětí skončí.
Tim a Pim jsou myší bráchové a všechno podnikají spolu. Jednou najdou dlouhou chlupatou věc a rozhodnou se, že když se něco takového objeví, že to musí prozkoumat a řádně za to zatáhnout. Tou věcí není však nic jiného než kočičí ocas. Paní Kočka rozhodně není příznivkyní myší, a tak na ně uspořádá lov. Bráškové jí s notnou dávnou štěstí a pomocí kamaráda ježka, jemuž v mezičase stihnou odnosit i zásoby na zimu, uniknou. Paní Kočka je z toho div živá, protože už se těšila na chutnou svačinku. Tim a Pim se sice radují ze svého úniku, ale přesto neodolají a i na konci knihy provokují Kočku k dalšímu lovícímu kolečku, protože ty zlobišárny jsou zkrátka v nich…
Kniha staví svůj děj na minimu slov, jež však jsou doplněny mnohomluvnými ilustracemi, které text vhodně posunují kupředu a dokreslují. Důležité informace a myšlenky jsou v textu vyznačeny velkými písmeny, snad proto, aby byly ještě více zdůrazněny, nebo aby umožnily tomu, kdo předčítá, ve vhodnou chvíli klást důraz na to podstatné, co má být vyzdvihnuto.
Na knize oceňuji její hravost, to, že si pohrála s tématem přirozených vlastností zvířat (kočka je lovec, myši zkoumají a nedají pokoj, dokud nedostanou, co chtějí, ježek se snaží udělat si zásoby…) a že byl vytvořen příběh, při jehož čtení se děti pobaví nad tím, jaké jsou myši trubky, protože nedomyslí důsledky svého činu, ani následky toho, že přestanou být obezřetné, ale zároveň se dozvědí, jaká je síla přátelství a proč je důležité si vzájemně pomáhat a neškodit.
Příběh bych doporučila zejména učitelům v mateřských školách a rodičům malých dětí ke společnému předčítání a prohlížení, je v něm na co navazovat v dalším povídání či následných aktivitách po čtení (knížka vyloženě svádí k výtvarnému tvoření a oproštění se od klasické barevnosti věcí a zvířat a nastolení barevné anarchie na vlastním výtvarném počinu).