Mikulášský týden je tady! Využijte slevy 20 % na tištěné knihy!
0 % 5 recenzí
239 Kč
299 Kč
−20 %, ušetříte 60 Kč
Dodání 1-2 dny
Doprava od 59 Kč Možnosti dopravy Od 1 000 Kč doprava zdarma
Tištěná kniha (2016)
Petra Štarková je psycholožka, soudní znalkyně a autorka dětských knížek. V Portále jí vyšly mj. knihy Jak to chodí v lidské hlavě (pravděpodobně jediná naučná kniha o psychologii, určená přímo dětem) a Jak se dostat z maléru (občanskoprávní encyklopedie). Obě byly vybrány do katalogu Nejlepší knihy dětem a první z nich byla nominována na Zlatou stuhu.
Libor Drobný Libor Drobný (1984) je známý český ilustrátor, jehož obrázky zdobí řadu knih pro děti. Je skutečně hrdý na svou Velkou knížku Praha pro malé vypravěče (2017). Jedná se o detailně ilustrovanou knihu o Praze. Slouží jako podnět pro dětskou fantazii a inspiruje k vyprávění příběhů nejmenší čtenáře. K jeho autorským knihám patří dále titul Jak Kubík přestal být mlsný. Tato knížka o zdravém stravování vyšla v roce 2015 a vše je v ní představeno pomocí bohatých ilustrací ze země skřítků. Má velmi rád komiksy a v roce 2016 vydal Suri a Katu, komiks s detektivní zápletkou. Spolupracuje s časopis pro děti. Ilustroval řadu knih nakladatelství Portál, například Jak přežít, když se často bojím nebo Kdo zatočí s Naschválníkem.
Autor recenze ? Datum 5. 11. 2020
Najprv som si myslela, že táto kniha je trošku nudná. Podobné príručky pre dospelých (pre širokú verejnosť) sú väčšinou plné rôznych príkladov psychopatológií, ľudí, ktorým prevŕtala hlavu tyč, majú zázračnú pamäť, z hlavy chrlia deväťmiestne prvočísla alebo savantov typu Rain Man. Petra Štarková nie je Oliver Sacks, podobné extrémy ju nezaujímajú. Až po chvíli som pochopila, že presne v tom je sila knihy Jak to chodí v lidské hlavě. Namiesto toho, aby sa dieťa sústredilo na kuriozity, sa zameriava na seba a vlastné prežívanie. Ak sa s touto knihou pracuje tak, ako sa má, v sprievode dospelého, a ak sa čitatelia chytia „udičiek“, ktoré im autorka hádže, tak to pre dieťa môže byť istá terapia/prevencia. A kto by ju nepotreboval! Každá príručka rodičovstva odporúča rodičom rozprávať sa s deťmi o pocitoch všetkých členov rodiny. Petra Štarková ukazuje, ako by takáto debata mohla vyzerať.
Je tu aj príbehová línia, deti sú teda teoreticky motivované prečítať si knižku aj samy. Ale ak má kniha na niečo poslúžiť (a Jak to chodí v lidské hlavě má takýto potenciál!), určite by ju mal rodič alebo iný dospelý čítať spolu s dieťaťom. Bez sprievodu dospelého sa asi každé dieťa sústredí len na príbeh a preletí dôležité pasáže, kde ho autorka vyzýva, aby sa zamyslelo nad vlastným prežívaním/povahou/zvykmi a tiež nad svojím okolím.
„Psychologie je věda? O tom jsem ještě neslyšel,“ podivil se Filip. „Já mám doma totiž knížky o vědách – encyklopedie. Už mám tři přírodovědné, jednu o dinosaurech, dvě o vesmíru a jednu, ve které jsou chemické pokusy. A ještě tu s lidským tělem, rozkládací.“
„O psychologii moc knížek pro děti není,“ připustil lékař. „A to je, řekl bych, trošku škoda. Protože vyznat se v tom, co se děje v naší hlavě, je důležité.“
Naozaj, prečo vychádza tak málo detských kníh o psychológii? Veď je to niečo, čo sa týka každého človeka. Maximálne jej býva venovaných pár strán v knihách o ľudskom tele. Možno je to preto, že na rozdiel od iných vied sa skoro so všetkými základnými pojmami, s ktorými pracuje psychológia, dieťa už v bežnej reči stretlo. Od presných akademických definícií to má ďaleko, ale predsa len každý školák má už aspoň skreslenú predstavu o tom, čo je to vedomie, bezvedomie, spánok, vnímanie, sústredenia, pamäť, učenie, myslenie, fantázia, potreby, motivácia, povaha, temperament, inteligencia, emócie.
Presne na spomínané pojmy sa sústredila aj Petra Štarková. Každý z nich definuje, zatriedi, rozoberá jeho význam v živote človeka, prípadne poruchy, ktoré sa s ním spájajú – ale naozaj len tie najznámejšie ako nespavosť, porucha pozornosti, dyslexia, dysgrafia, dysortografia atď. Nevybrala sa cestou, ktorú si zvolí väčšina autorov detských encyklopédií – zavaliť deti kuriozitami. Žiadne vety typu Viete, že bez spánku človek vydrží najviac x dní tu nenájdete. Najprv som si myslela, že je to trochu aj škoda, lebo psychológia začína byť zaujímavá práve tam, kde sa niečo vymyká norme. Na druhej strane, deti si ľahko niečo vsugerujú a podsúvať im informácie o raritných psychologických poruchách by asi preto nebolo správne.
Aby kniha nepripomínala učebnicu, Petra Štarková prepojila jednotlivé kapitoly príbehom Filipa a Ondreja a Lucie. Ten je vizuálne oddelený oranžovou farbou. V modrých rámčekoch komentuje hlavný príbeh Filipov mozog zo svojho pohľadu. V zelených rámikoch je zase rozširujúci a mierne zložitejší výklad k preberanej téme pre staršie alebo sčítanejšie deti. Je to veľmi prehľadné a navyše to deti učí preskakovať pasáže, ktoré ich nezaujímajú. To tiež nie je zručnosť na zahodenie. ??
Tieto tri hlavné piliere ešte Petra Štarková v každej kapitole doplnila kolónkami K přemýšlení, Můžeš vyzkoušet a Kulturní okénko.
V knihe mi trochu chýba viac konkrétnych príkladov – autorka sa to snažila kompenzovať príkladmi zo známych rozprávok a filmov (to je to Kulturní okénko). Ako príklad človeka so zníženým IQ uvádza Otíka z Vesničko má středisková. V kapitole o zmysloch sa napríklad detí pýta, ako zistia, čo chcú povedať nemé filmové postavy ako Pan Tau alebo Mr. Bean.
Najzaujímavejšie bývajú rubriky Můžeš vyzkoušet. V kapitole o pozornosti sa napríklad nachádza známy Stroopov test (treba čo najrýchlejšie vymenovať farby v nasledujúcich riadkoch a nevšímať si pritom, čo je tam napísané):
zelená fialová modrá zelená
červená modrá zelená červená
fialová zelená modrá fialová modrá
To, že pamäť je selektívna, si deti môžu vyskúšať na nasledujúcom experimente:
„A teď si vzpomeň na den, kdy jsi šel poprvé do školy, a zapiš, co si z něj pamatuješ. Potom popros toho, kde tě tenkrát doprovázel, aby ti vyprávěl, co si z toho dne pamatuje on. Všimni si, že se vzpomínky různých lidí na tu samou věc liší. Zasahují do nich totiž i city, vlastnosti a celá osobnost majitele vzpomínek.“
Petra Štarková je psychologička a popri povolaní napísala už viacero kníh pre deti. V Albatrose jej vyšla séria Má to háček o rôznych psychologických poruchách vykreslených cez beletristický príbeh:
Lukáš a profesor Neptun (2017) je o malom autistovi, ktorý sa zaujíma o hviezdy.
Můj brácha Tornádo (2018) sa venuje téme ADHD.
Pravidla skutečných ninjů (2019) – táto je už dlhšie na mojom wishliste. Je o agresivite a o tom, ako ju zvládať.
Momentálne Petra Štarková pripravuje v Portáli ďalšiu náučnú knihu – Jak se dostat z maléru – o tom, ako funguje štát, polícia, súdy, a o základných ekonomických vzťahoch. Knižka vychádza už v novembri.
Príbeh Filipa, Ondreja a Lucie
Autorkine literárne zručnosti (okrem spomínaných psychologických námetov ju láka aj fantasy a sci-fi) sa prejavili aj v tejto knihe. V príbehu troch detí, ktoré sa stretnú v nemocnici, dokázala poprepájať všetky spomínané témy bez toho, aby bola dejová línia kostrbatá. Všetko sa začína nárazom do stromu. Filipa, ktorý na chvíľu stratí vedomie, odvezie sanitka do nemocnice na pozorovanie. Tam sa stretne s Ondrom (zlomená ruka) a Luciou (porucha príjmu potravy). Bude to asi nejaká vidiecka nemocnica, lebo deti ošetruje trpezlivý lekár, ktorý má na ne veľa času a ochotne im všetko vysvetľuje. ??
Všetkých troch vyšetrí aj detská psychologička. Tá zistí, že Ondro má poruchu sústredenia, ktorá je pravou príčinou jeho zlých známok. Uľaví sa mu, že nie je hlúpy, ako si o sebe myslel. Psychologička ešte Ondra poteší, že zlepšenie pozornosti sa dá docieliť tréningom. Obaja chlapci sú v nemocnici na pozorovanie a tento výraz si trochu zle vysvetlia, takže na svojom oddelení spolu s Luciou rozbehnú pátraciu akciu. Samozrejme, nevypátrajú nič podozrivé, ale dozvedia sa veľa o ľudskej psychike. Aj to, prečo na rengenovej snímke Filipovej hlavy nevidieť žiadny mozog. ??
Nedá sa povedať, že by bola kniha plná praktických rád a návodov, ako v jednotlivých zložitých situáciách postupovať (na to nie je priestor), ale zopár sa ich tu nájde:
„Viděl jsi filmy o Harrym Potterovi? V jednom z nich je scéna, v níž se Harry a jeho spolužáci učí zneškodňovat nebezpečného bubáka, který si bere sílu z jejich strachu. Dělají to tak, že si představí to, čeho se nejvíc bojí, a potom z té děsivé představy udělají jinou podobnou představu – legrační nebo neškodnou. Zkus to také, tohle kouzlo opravdu funguje!“
Farebná pestrosť grafického spracovania kompenzuje nedostatok ilustrácií – škoda, že ilustrátor Libor Drobný nedostal väčší priestor, jeho poskakujúce mozočky však pobavia takmer na každej stránke. ??
Komu je kniha Jak to chodí v lidské hlavě určená
V našom prípade (staršia dcéra má 8 rokov) s touto knihou ešte asi rok počkám. Vekovú kategóriu teda odhadujem asi na 9 rokov až po koniec druhého stupňa ZŠ.
Autor recenze Petra Darebníčková Datum 7. 4. 2020
Petra Štarková je brněnská psycholožka, autorka odborných a populárně naučných článků a spisovatelka, která se ve své literární tvorbě zaměřuje na dětského čtenáře. Čtivou, zábavnou a srozumitelnou formou ve svých knihách zpracovává témata z oblasti lidské psychiky a z oboru psychologie. V roce 2016 vyšla u nakladatelství Portál originální publikace s názvem Jak to chodí v lidské hlavě, která je pravděpodobně první učebnicí psychologie pro děti.
Zábavnou a srozumitelnou formou předat dětem informace o fungování lidského mozku a o zákonitostech lidské psychiky. To byl cíl, který si vytyčila psycholožka Petra Štarková a naplnila jej knihou Jak to chodí v lidské hlavě. Jedná se o populárně naučnou publikaci, která však v sobě spojuje vzdělávací poslání s narativní složkou – s beletristickým odvyprávěním příběhu.
Na základě příhody chlapce Filipa, který se po úrazu hlavy dostává do nemocnice, odvíjí autorka svůj výklad o základních psychických jevech. Text je koncipován tak, že každá z kapitol, nesoucích název některého ze základních pojmů z oboru (vnímání, pozornost, temperament...), obsahuje několik barevně odlišených částí. Nejdřív si přečteme úryvek z vyprávění o Filipovi a poté se dozvíme základní informace a zajímavosti k danému tématu. Spisovatelka dává dětem prostor k zamyšlení a podněty k jejich vlastním praktickým pokusům.
Při psaní naučných publikací pro děti je vhodné dodržet základní didaktické postupy, tak jak je prosazoval už Jan Amos Komenský. Tedy názornost, systematičnost, přiměřenost. Po této stránce kniha svůj účel skvěle plní. Text je srozumitelný, čtivý, jednotlivé části odstupňované podle náročnosti a to vše je ještě podpořeno promyšlenou grafikou, výrazným barevným odlišením a přehledným členěním textu. Pokud bych měla uplatnit subjektivní hledisko, volila bych trochu méně výraznou barevnou škálu a prosadila větší pestrost v ilustracích. Autorce však jistě šlo o jednoduchost a o uplatnění jednotícího grafického prvku, jímž jsou tady obrázky mozků.
Co se týče beletristické části textu, nečekejte složitou zápletku. Jde o jednoduchý příběh, který má být odrazovým můstkem pro populárně naučný výklad. Převažují dialogy, Filip se seznamuje s dalšími dětskými pacienty a lékař odpovídá na jejich zvídavé dotazy ohledně funkcí mozku. Trochu nereálná představa doktora, který má čas na rozmluvy s pacienty, ale tato idealizace tu plní skvělou vedlejší funkci. Čtenáři se strachem z bílých plášťů ukazuje, že i nemocnice může být přívětivým, přátelským prostředím.
„Jenže psychologie ve skutečnosti věda je,“ poznamenal doktor. „A docela zajímavá.“ „Psychologie je věda? O tom jsem ještě neslyšel,“ podivil se Filip. „Já mám doma totiž knížky o vědách – encyklopedie. Už mám tři přírodovědné, jednu o dinosaurech, dvě o vesmíru a jednu, ve které jsou chemické pokusy. A ještě tu s lidským tělem, rozkládací.“ „O psychologii moc knížek pro děti není,“ připustil lékař. „A to je, řekl bych, trošku škoda. Protože vyznat se v tom, co se děje v lidské hlavě, je důležité.“ (str. 42)
Jak to chodí v lidské hlavě je mimo jiné výbornou metodickou pomůckou pro učitele občanské výchovy nebo výchovy ke zdraví na základní škole. Zejména oceňuji podnětné otázky za každou kapitolou, které mohou ve vyučování navodit fázi brainstormingu a společné diskuze. Proto doporučuji tuto publikaci pořídit do každé školní knihovny.
Autor recenze Petra Darebníčková Datum 14. 1. 2020
Petra Štarková je brněnská psycholožka, autorka odborných a populárně naučných článků a spisovatelka, která se ve své literární tvorbě zaměřuje na dětského čtenáře. Čtivou, zábavnou a srozumitelnou formou ve svých knihách zpracovává témata z oblasti lidské psychiky a z oboru psychologie. V roce 2016 vyšla u nakladatelství Portál originální publikace s názvem Jak to chodí v lidské hlavě, která je pravděpodobně první učebnicí psychologie pro děti.
Zábavnou a srozumitelnou formou předat dětem informace o fungování lidského mozku a o zákonitostech lidské psychiky. To byl cíl, který si vytyčila psycholožka Petra Štarková a naplnila jej knihou Jak to chodí v lidské hlavě. Jedná se o populárně naučnou publikaci, která však v sobě spojuje vzdělávací poslání s narativní složkou – s beletristickým odvyprávěním příběhu.
Na základě příhody chlapce Filipa, který se po úrazu hlavy dostává do nemocnice, odvíjí autorka svůj výklad o základních psychických jevech. Text je koncipován tak, že každá z kapitol, nesoucích název některého ze základních pojmů z oboru (vnímání, pozornost, temperament...), obsahuje několik barevně odlišených částí. Nejdřív si přečteme úryvek z vyprávění o Filipovi a poté se dozvíme základní informace a zajímavosti k danému tématu. Spisovatelka dává dětem prostor k zamyšlení a podněty k jejich vlastním praktickým pokusům.
Při psaní naučných publikací pro děti je vhodné dodržet základní didaktické postupy, tak jak je prosazoval už Jan Amos Komenský. Tedy názornost, systematičnost, přiměřenost. Po této stránce kniha svůj účel skvěle plní. Text je srozumitelný, čtivý, jednotlivé části odstupňované podle náročnosti a to vše je ještě podpořeno promyšlenou grafikou, výrazným barevným odlišením a přehledným členěním textu. Pokud bych měla uplatnit subjektivní hledisko, volila bych trochu méně výraznou barevnou škálu a prosadila větší pestrost v ilustracích. Autorce však jistě šlo o jednoduchost a o uplatnění jednotícího grafického prvku, jímž jsou tady obrázky mozků.
Co se týče beletristické části textu, nečekejte složitou zápletku. Jde o jednoduchý příběh, který má být odrazovým můstkem pro populárně naučný výklad. Převažují dialogy, Filip se seznamuje s dalšími dětskými pacienty a lékař odpovídá na jejich zvídavé dotazy ohledně funkcí mozku. Trochu nereálná představa doktora, který má čas na rozmluvy s pacienty, ale tato idealizace tu plní skvělou vedlejší funkci. Čtenáři se strachem z bílých plášťů ukazuje, že i nemocnice může být přívětivým, přátelským prostředím.
„Jenže psychologie ve skutečnosti věda je,“ poznamenal doktor. „A docela zajímavá.“ „Psychologie je věda? O tom jsem ještě neslyšel,“ podivil se Filip. „Já mám doma totiž knížky o vědách – encyklopedie. Už mám tři přírodovědné, jednu o dinosaurech, dvě o vesmíru a jednu, ve které jsou chemické pokusy. A ještě tu s lidským tělem, rozkládací.“ „O psychologii moc knížek pro děti není,“ připustil lékař. „A to je, řekl bych, trošku škoda. Protože vyznat se v tom, co se děje v lidské hlavě, je důležité.“ (str. 42)
Jak to chodí v lidské hlavě je mimo jiné výbornou metodickou pomůckou pro učitele občanské výchovy nebo výchovy ke zdraví na základní škole. Zejména oceňuji podnětné otázky za každou kapitolou, které mohou ve vyučování navodit fázi brainstormingu a společné diskuze. Proto doporučuji tuto publikaci pořídit do každé školní knihovny.
Omlouváme se, ale tyto webové stránky nejsou optimalizovány pro tento prohlížeč. Použijte prosím aktuální verzi prohlížeče Google Chrome, Firefox, Microsoft Edge, popř. Safari.