Knihy prodávají zážitky, emoce, barvitou podívanou, i palčivá témata. U mnoha z nich dostaneme naservírované všechno na stříbrném podnose a nemusíme se namáhat vlastním uvažováním. Tahle kniha přináší pravý opak. Je to prostřený stůl pro úvahy, diskuze a v podstatě je jen na vás, kolik času a prostoru jí věnujete a jak její potenciál vytěžíte.

Kniha je velmi unikátní. Už jenom proto, že hloubka se v knihách pro děti moc nenosí. Mnohem více frčí banální a na první pohled pochopitelné zápletky s křiklavými ilustracemi. Dovolím si však podotknout, že tyto potenciál dětí příliš nerozvíjí.

Zde jsou ilustrace jemné, minimalistické a nechávající mnoho prostoru pro úvahy. V duchu minimalismu se nese i text. Můžete knížku přečíst za pár minut. To by ovšem byla chyba. Každá dvojstrana totiž obsahuje plnohodnotnou situaci, ve které jako mýdlové bubliny poletuje mnoho nevyřčených a nezodpovězených otázek, se kterými můžete strávit čas a pracovat s nimi.

Já jsem četla knihu se svou dcerkou, která chodí do první třídy a toto byla vlastně její první skoro samostatně přečtená kniha. S vděčností vítala spekulace o motivaci aktérů, rozvíjela alternativní reakce a hledala skryté významy děje.

Můžete hledat a polemizovat o významu lidské důstojnosti, jemných sociálních nuancí, nenadálých životních změn, emočních dramat, která vás možná někdy dovedou tam, kde jste ani nechtěli být, můžete se zasnít, zamyslet nad vlastními vztahy a prožít něco, čeho je v dnešní době jako šafránu. Zastavení.

Zastavení a klid na vlastní prožitky a myšlenky. A to je ostatně to nejcennější, co můžete udělat pro sebe a pro své děti.

Kámen z nebe

Přeji příjemný až filozofický prožitek a mnoho klidných a hlubokomyslných chvil nad kvalitní literaturou.

Anotace:

Proslulý tvůrce obrázkových knih Jon Klassen získal za svůj suchý úsporný humor v knihách pro děti řadu ocenění od dospělých. V této absurdní meditaci o přátelství, osudu, futuristických vizích a divném pocitu, v pěti kapitolkách složených výhradně z dialogů, seznamuje čtenáře s želvou, pásovcem a hadem – v kloboucích a s jednoznačnými charaktery. Želvák stojí na oblíbeném místě. Líbí se mu tam tak moc, že vyzve pásovce, aby si tam přišel stoupnout také. Ale najednou má z toho špatný pocit...

Tak začíná názorné zkoumání osudovosti, proložené jen malou hrozivou ochutnávkou jiného světa, v němž děti vtipnost „tvoří“ samy a jsou při čtení vždy o krok před hlavními hrdiny. Téměř nic se neděje, a přesto se děje všechno. Chytrý, černohumorný a netradiční příběh v autorově typické tlumené barevné paletě snoubí vizuální napětí s břitkým humorem a existenciální bláznivostí a je dalším z jeho minimalistických skvostů. Něco tu nehraje, ale vy to nedokážete pojmenovat? Jon Klassen to nakreslil.

Hodnocení: 90%

Nad tím, co napsat k téhle knize, přemýšlím už hodně dlouho, tak se na ni pojďme dneska společně podívat.

Kniha vypráví o třech zvířátkách - želvě, pásovci a hadovi - která se postupně potkají, vedou mezi sebou jednoduché dialogy a pak z nebe spadne kámen. Co to je? Rozhovory pokračují a v tom bum, spadne kámen druhý.

Přiznám se, že na první dobrou mi kniha vůbec nesedla. Ilustrace má nádherné, provedení je perfektní - velké ilustrace a málo textu, ale příběh mi nic moc neřekl. Kniha má velmi specifický humor, který mi není úplně blízký. Nebo já jsem se i pobavila, ale nepřišel mi pochopitelný pro děti předškolního věku. Při společném čtení s dětmi to bylo tak půl na půl - někoho kniha zaujala, některé děti nebavila. Vlastně úplně nevím, jak mám knihu vnímat a co si o ní myslet.

Budu určitě ráda, pokud mi napíšete, jak kniha působí na vás a zda vás zaujala, sedla vám, nebo naopak ne.

Krásný čtvrtek vám všem

Jon Klassen je po celém světě známý dílem Chci zpátky svůj klobouk. Za své knihy obdržel mnoho významných ocenění, jako ilustrátor i jako autor.

Kámen z nebe, je naprosto bezkonkurenční dialogy hlavních hrdinů. Jsou neuvěřitelně stručné a přesto vše obsahující.

„AHOJ.

Ahoj.

CO DĚLÁTE?

Sledujeme západ slunce.

NESLYŠEL JSEM VÁS.

PŘIJDU BLÍŽ.

TAK. CO DĚLÁTE?

Pozorujeme západ slunce.

POŘÁD VÁS NESLYŠÍM.

PŘIJDU JEŠTĚ BLÍŽ.

TAK CO DĚLÁTE?

Už to neděláme.“

Příběh je rozdělen do pěti kapitol. Setkáme se se želvou, pásovcem a hadem. Všichni tři mají na hlavě klobouk. Netrvá dlouho a hned o nich ledacos víte. Téměř nic se v příběhu neděje, ale máte hrozně divný pocit, že už brzy bude všechno jinak.

Želva má své oblíbené místo a o jiné nestojí. Pozve pásovce, ať si stoupne vedle ní. Ten má ale z místa velmi divný pocit a rozhodne se jít vyzkoušet jiné místo. Želvu zajímá, jaké to tam u něj je. On jí neslyší a tak se za ní musí vrátit. Cítí se tam ale ještě hůř. Rozhodne se opět odejít. Želva s ním jí nechce a čtenář se chytá za hlavu, protože díky ilustracím ví, co se blíží.

Do příběhu náhle vstoupí had, třetí hrdina, a obě zvířata se ho snaží zlákat ke stání na jejich místě. Želva je ale moc daleko, a tak jde blíž, aby ji ostatní slyšeli. Tedy opustí své místo. A v tom se to stane! Nechci vám prozrazovat závěr první kapitoly, rozhodně do knihy nakoukněte! Věřte, že nad posledním listem jen na sucho polknete.

V další kapitole třeba zjistíme, že želva nepotřebuje pomoci ani v té nejprekérnější situaci. A taky, že rozhodně není nikdy unavená. Dále se podíváme do budoucnosti, na západ slunce a taky si ujasníme, že někdy místo je a někdy není.

Vtipné, chytré, bláznivé, originální. Co nejde vyjádřit slovy, ilustrace obsáhne. Celé dílo jede na minimalistické vlně, proto počítejte i s velmi tlumenými barvami. Těžko se stránky fotí, ale v okamžiku, kdy budete držet knihu v ruce, pochopíte, že výrazné barvy by ani nebylo možné použít.