Mít doma zoologickou zahradu nebo v zoo dokonce bydlet, to je častým snem mnoha dětí. Ne každému se to však vyplní. Takové štěstí má holčička Karolínka z knížky Karolínka a její zoo. Její máma totiž v jedné zoo pracuje a obě poblíž ní bydlí. Knížku jako svůj debut napsala Denisa Ryšková a vydalo ji nakladatelství Portál roku 2017. Autorka 20 let pracovala jako ošetřovatelka v pražské zoologické zahradě. Není bez zajímavosti, že všechny příběhy uvnitř knihy se skutečně staly, což činí titul ještě lákavější. O jeho kvalitě svědčí i to, že roku 2017 byl zařazen do prestižního projektu Nejlepší knihy dětem.

Autorka čtenářům po úvodním seznámení s její dcerou Karolínkou, která společně s ní bydlí přímo v blízkosti zoo a často jí v zoo pomáhá, představuje třináct drobných příběhů, kde vypráví zážitky se zvířaty, se kterými se jako ošetřovatelka v zoo setkala. Přirozenou součástí vyprávění je i naučná část. Dozvídáme se, jak zvířata vypadají, jak žijí ve volné přírodě, jak se tento život liší od života v zoo, co jedí, jak se chovají, jak vychovávají mláďata nebo co je na nich zajímavého či zvláštního. Pro menší čtenáře může být tato část místy zdlouhavá, bude třeba na to brát ohled.

Příběhy lze číst popořadě i samostatně. Jsou úsměvné, překvapivé, dobrodružné i napínavé. V úvodu i na konci každého vyprávění nalezneme ilustraci a sérii dotazů k porozumění a dalšímu bádání. Tím si mohou čtenáři ověřit, zda informacím v textu porozuměli, ale také otestovat své dosavadní znalosti o daném zvířeti. Některé dotazy jsou však náročnější, a dokonce nepřímo vybízejí k vyhledání neznámých informací v jiných zdrojích, proto budou mladší děti potřebovat asistenci rodiče.

Celá kniha je vyprávěna očima vševědoucího vypravěče. Autorka využívá otevřené otázky, vyprávění mírně stylizuje a upravuje jej pro dětského čtenáře, například obydlí zvířat připodobňuje k obydlí lidskému, děti si tak budou moci vše lépe představit. Všechny příběhy vyznívají optimisticky a většinou mají humorný podtón.

Vedle ostrova gibonů byl malinký výběh a tam bydlely tany. Že nevíte, jak vypadají? Jsou to vzdálení předchůdci opic, ale trošku připomínají veverku. Jsou to čilá aktivní drobná zvířátka, která šplhají a běhají po větvích. Mají chundelatý ocásek, drobnou protáhlou tlamičku a šedozelenou barvu. (Str. 45)

Příběhy nenabízejí jen zábavné a poučné čtení, ale také ukazují, že péče o zvířata není vždy jednoduchá. Chce to obrovskou dávku trpělivosti, lásky, oddanosti a někdy i odvahy. Z vyprávění je cítit autorčina skoro mateřská láska i respekt ke zvířecím svěřencům, na které se ani přes všechny jejich skopičiny nedokáže dlouho zlobit.

Co se týče tematiky vyprávění, nejvíce se autorka věnovala orangutanům a jejich veselým kouskům. V knize však nalezneme také příběhy o marnivé gibonce, mluvícím krkavci, méně známých binturonzích, ukradeném miminku makaků, ztracených užovkách, veselých vydrách a mnohé další. Mě osobně nejvíce zaujaly příběhy o záchraně tany a o ukradeném miminku makaků.

Jednou se stalo, že taně podklouzla noha při skotačení a ona spadla do vody. (…) A tak přiběhla maminka s podběrákem, aby tanu vylovila. Jenže ouha, podběrák měl krátkou násadu, a zdola tahaly tanu pod vodu dravé ryby, takže každou chvíli mizela pod hladinou. Začínalo to vypadat beznadějně. Maminka už na tanu vůbec nedosáhla, a tak si sundala vysílačku a skočila do příkopu, aby ji zachránila. Měla co dělat, aby to malé drobné tělíčko ve vodě zachytila, musela se pro ni potopit. Vylovila ji z vody a masírovala jí srdíčko. Povedlo se, tana byla trochu v šoku a zmáčená, ale živá. (Str. 45¦46)

Ilustrací se ujal Jan Dungel – malíř, biolog, cestovatel a ilustrátor mnoha knih s amazonskou faunou. Všechny kresby vynikají živostí, barevností a voní exotikou. V titulu naleznete dva druhy kreseb. První souvisejí s vyprávěním, na nich si povšimnete mírné stylizace a vykulených očí, což mi trochu vadilo. Druhé, umístěné na konci příběhu, doplňují naučnou část, jsou hodnověrné a naleznete u nich také popisky jednotlivých druhů zvířat a malé mapy ukazující výskyt daných zvířat ve volné přírodě. Věřím, že si kresby podmaní i ostatní čtenáře.

Musím říct, že ve mně kniha zanechala velmi příjemný čtenářský zážitek. Příběhy byly různého ražení, dozvěděla jsem se mnoho nových a poučných informací i o méně známých zvířatech, o podmínkách, ve kterých žijí, ale také o obětavé a náročné práci jejich ošetřovatelů. Velkou roli v oblíbenosti sehrálo i to, že jsou příběhy autentické, ale přesto čtivé a emocionálně silné. U poslední stránky jsem litovala, že knížka už končí. Určitě je vhodná pro všechny milovníky zvířat zhruba od šesti let. Směle po ní můžou sáhnout i dospělí a rodiče dětí, kteří si díky ní rozšíří obzory.

Obálku s pevnými deskami s holčičkou v obklopení exotických zvířat nemůžete přehlédnout. Rovněž ilustrace lahodí oku a vyprávění skvěle doplňují. Celkově je titul kvalitně zpracovaný, včetně pevného papíru na stránkách. Je vidět, že nakladatelství Portál si na svých titulech dává opravdu záležet.

„Byla jedna holčička, jmenovala se Karolínka, a ta měla zoologickou zahradu. Tohle asi budu muset trochu vysvětlit.

Ne že by měla doma tolik domácích mazlíčků, ale její maminka v zoologické zahradě pracovala a taky tam s Karolínkou bydlely. Měly jen docela malý byteček, do kterého se stěží vešly. A tak když nebyla Karolínka ve škole, hrála si přímo v zoo. To byl její svět.“

Když se při práci na knize spojí dva milovníci zvířat, vznikne krásná a poučná kniha pro malé čtenáře. Autorka Denisa Ryšková pracovala dvacet let jako ošetřovatelka v pražské zoologické zahradě. A nyní působí ve výzkumném ústavu IKEM, kde sleduje potravní chování myší. Ilustrátor Jan Dungel je malíř, biolog, cestovatel. Je autorem a ilustrátorem mnoha knih s amazonskou faunou.

Knihy Karolínka a její zoo jsem si všimla právě díky nádherným ilustracím pana Dungela, jehož tvorbu jsem znala již z dřívější doby, kdy svými kresbami přispíval do jednoho časopisu. Umí zachytit zvířata jako nikdo jiný, a tak tato kniha získává na svém kouzlu. Po přečtení se odvážím autorčinu tvorbu přirovnat ke knihám spisovatele a zoologa Geralda Durella určených malým dětem.

„Když přiběhla maminka do pavilonu, byla celá orangutaní rodinka na giboním ostrově právě v nejlepším a velice pečlivě zkoumala všechny rostliny i misku s krmením. Nejlegračnější podívaná byla na Uršulu, která si kolem krku omotala zahradní hadici a vykračovala si jako největší parádnice.

Karolínka je v zoo jako doma, jak by ne, když tam bydlí, a celá zoo jí je k dispozici. A tak nám může vyprávět nejrůznější příhody, které se v zoo, přesněji v pavilonu Indonésie, staly. Seznámíme se s orangutanem Karlíkem a jeho partnerkou Uršulou, gibonkou Zarou, mluvícím krkavcem, užovkami, binturongi, lemury a dalšími obyvateli zoo. Jedná se o úsměvné příhody mezi zvířaty navzájem a mezi zvířaty a lidmi.

V knize najdeme třináct samostatným příběhů ze života nejrůznějších zvířat. Nejvíce se autorka věnuje lidoopům a jejich příbuzným. Mně se nejvíce líbil příběh Jak orangutani zalévali a tanu nedostaly dravé ryby. A zaujal mě příběh O ukradeném miminku. Autorka nás prostřednictvím Karolínky seznamuje s tím, jak to v zoo chodí, ale také nám představuje jednotlivá zvířata a předává nám informace, jak o jejich životě v zoo, tak i ve volné přírodě, odkud pocházejí. Kniha ukrývá poučení, jak se chovat v zoo a jak se chovat k jejím obyvatelům. Na konci každé kapitolky je několik otázek, které vedou k připomenutí toho, co se děti dozvěděly, ale přimějí je se i zamyslet nad tím, co o zvířatech samy znají.

„Víte vůbec, jak vypadá krkavec? Je to pták velký asi jako slepice, má velký ostrý zobák, žere vlastně úplně všechno – semena, plody, ovoce, kořínky, hmyz, ale také malé obratlovce, jako jsou třeba myši. Jeho peří je krásně černé a hýří kovovými odlesky. Jeho příbuznými jsou kavky, vrány a havrani, a ti všichni se docela dobře naučí mluvit.“

Díky ilustracím, které věrně zobrazují jednotlivá zvířata, si je snadno představíme. U obrázků nechybí popisky jednotlivých druhů zvířat a také mapky ukazující, kde zvířata ve volné přírodě žijí.

Knihu bych doporučila dětem od šesti let. Školákům se jistě bude líbit a přinese jim mnoho poučení. Děti, které milují návštěvy zoo, si tuto knihu zamilují. První, co malého čtenáře jistě zaujme, budou krásné ilustrace. Myslím, že spolupráce spisovatelky Ryškové a ilustrátora Dungela vedla ke vzniku jedinečné knihy, kterou děti budou číst s chutí.

„Hned za branou zoo byl pod kopcem veliký členitý výběh ohraničený vodou. Rostlo tam hodně stromů, byla tam zavěšena spousta lan, provazových žebříků a houpaček. Koho byste tam, děti, hledaly? Žirafu? Hrocha? Lva? Ale ti by asi nešplhali po žebřících, že ano? Tak nějakou opici? Skoro správně! Bydleli tu totiž lemuři a to jsou takoví opičí předchůdci.“