Co když se ráno vzbudíte a rodiče jsou pryč? Zmizeli! A místo nich je doma lev. Lev, který vám bude donekonečna číst vaši oblíbenou knihu. Vymyslí spoustu dobrodružství...

Můžete se radovat, když byste měli být smutní? Může vás přepadnout smutek a stesk, když se zrovna radujete?

OSKARŮV LEV (Portál, 2025) je nádherný magický příběh o nezkrotné dětské fantazii. Je o ztrátě nejbližších. A o mezigenerační z vztazích. Krásných mezigeneračních vztazích .

Adam Baron píše úžasně citlivě, přestože jeho kniha je plná citlivých témat , která mohou být náročná na zpracování.

A dějové zvraty se v knize odehrávají dost podobně, ne-li přesně, jako v myslích dětí .

Co tím myslím? To, že uprostřed zábavy může dítěti naskočit nečekaná vzpomínka a uvrhne ho do smutku. Ale o pár okamžiků dál už řeší koláč k večeři...

Přiznám se, že konec příběhu byl pro mě hodně překvapivý. Chvíli jsem ho zpracovávala. Ale nakonec - proč ne.

Sama na svých dětech vidím, že si pamatují milion super zajímavých informací. Ale provozní info, co jim říká máma, zapomenou během pěti minut .

Oskarův lev je přesně ta kniha, která může s dítětem růst. Osobně bych ji přirovnala k Malému princovi, protože tu pochopí úplně jinak dítě a jinak dospělý. A stejně tak je to u této knihy.

Zde si dítě čte příběh o chlapečkovi, který ráno vstal a v ložnici jeho rodičů byl lev. Jak se tam vzal a kde jsou jeho rodiče? Snad je nesežral…. Lev nejenže Oskara chrání před zlým spolužákem, čte mu oblíbenou knihu, hraje si s ním, staví bunkry i sněhuláky, vezme ho do muzea a večer mu připraví jídlo. On ten lev je vlastně i kouzelný, umí změnit podobu. Může být malým broukem, psíkem, čí krásným ptáčkem, takže může být po boku Oskarovi pořád a všude i ve chvílích, které jsou pro Oskara obzvlášť smutné a nepříjemné. Je skvělé mít vedle sebe někoho, s kým se i ty nejtěžší okolnosti dají snadněji překonat…. Ještě, že se tu lev objevil. Anebo je to vlastně všechno jinak?

Jak je to ve skutečnosti s tím lvem a kde jsou po celou dobu jeho rodiče? Jak si s Oskarem zahrála jeho představivost?

Překrásná kniha, která se bude líbit jak dětem, tak dospělým. Sedmileté dítě čte příběh a vidí lva. Lva, který si s dítětem hraje…Starší dítě se učí chápat metafory a nahlédnout skrz prvotní příběh. A dospělý? Čte mezi řádky… o těžkých životních zkouškách a bolestných ztrátách, ale také o odvaze a síle jít dál. O rodinných vazbách, a především o lásce. Lásce dětí, rodičů a prarodičů. Lásce, díky níž se i ty nejtěžší věci na světě snadněji překonají. Je to nádherná kniha.

Ještě jsem asi nečetla knihu, která by natolik pracovala s dětským imaginárním světem tak, jako je tomu v knize Oskarův lev. Adam Baron krásně ukazuje, že imaginární svět dětem poskytuje bezpečný přístav ve chvíli, kdy něčemu nerozumí, nechápou, jak určitou situaci, pocity zpracovat. Je to místo, kde se propojuje realita s dětskou fantazií.

Oskar se jednoho dne probudí a rodiče nikde. Místo nich je tu najednou obrovský lev. Mluvící lev. Snad ten lev rodiče...? A co když Oskara taky...? A byť Oskarovi nahání hrůzu, zjistí, že to možmá nebude zas tak špatné. Dovolí mu totiž sníst tolik sušenek, kolik chce, desetkrát mu přečte oblíbenou knížku, nemusí vyřizovat maily ani jiné pracovní povinnosti, navíc se umí proměňovat v různá zvířata. Jenže kde se tady ten lev vzal? A co je s jeho rodiči?

Kniha je určena dětem od sedmi let, nejdřív jsem si ji tedy přečetla sama, a když mi začalo docházet, jak krásnou myšlenku v sobě Oskarův lev ukrývá, musela jsem ho u nás doma protlačit v dlouhé řadě knih k večernímu předčítání na přední příčku. Chtěla jsem vidět, jak budou reagovat děti. Co si budem - tříleťák to bral jako fakt, proč by nemohl být lev v ložnici místo rodičů a smažit palačinky? Šestiletá to taky vzala bez mrknutí oka, ale postupem času začala klást otázky, pomalu jí docházelo, že to není jen tak obyčejný lev. Takže jsme si povídali. Hodně.

Oskarův lev pracuje s tématy ztráty, stáří, mezigeneračními vztahy. Ukazuje, jak je (nejen) pro děti někdy těžké zpracovat některé pocity, jak rozporuplně se mohou cítit, a že útěk do světa fantazie někdy léčí.

Je to dojemné, laskavé, někdy i trochu bolavé, ale moc krásné.