Definovat emoce není zdaleka tak snadné, jak by se mohlo zdát podle toho, že jde o slovo, které každý zná a používá, že o emocích a jejich zvládání či naopak nezvládání stále někde slyšíme nebo čteme. Co to tedy emoce jsou?

Emoce jsou „psychicky a sociálně konstruované procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti (sympatie) a nelibosti (averze), provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání atd.), motorickými projevy (mimika, gestikulace), změnami pohotovosti a zaměřenosti. Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností podle subjektivního stavu a vztahu k hodnocenému, vedou k zaujetí postoje k dané situaci.” (Wikipedie)

Jinými slovy: emoce jsou procesy v našem těle, které zajišťují rychlé zpracování různých podnětů a základní tělesnou reakci na ně. To se skrývá pod těmi "psychicky konstruovanými subjektivními zážitky provázenými fyziologickými změnami". Pokud v džungli v noci uslyšíte šelest ve křoví, vaše tělo zbystří a začne se chystat na boj nebo útěk. Co ale znamená, že jsou sociálně konstruované?

Zjednodušeně to, že v podobné situaci pocítí všichni lidé fyziologicky přibližně totéž - ale už to, jak tento pocit pojmenují, se bude lišit v závislost na tom, z jaké společnosti pocházejí. Podobnou škálu psychických pocitů a fyziologických reakcí člení různé společnosti různě, neexistuje žádné obejktivní a univerzální pravidlo jak odlišit třeba strach od vzteku. A ještě více se pak v různých společnostech bude lišit to, jaká se různým emocím připisuje váha, důležitost nebo společenská přijatelnost. Různé společnosti považují různé emoce za více či méně žádoucí, co je v jedné společnosti lepší skrývat, může být v jiné naopak žádoucí ukazovat. A pochopitelně, každá společnost tlačí své členy různými způsoby a různou měrou k tomu, aby se svými emocemi nějakým způsobem pracovali, ovládali je.

Naše knihy se zaměřují převážně na druhý, sociální aspekt emocí: dozvíte se v nich, jak je zvládat, kultivovat a poznávat.

Ale nepřijde u nás zkrátka ani Anatomie emocí