Máte doma skorovědátora nebo vědátorku? Milovníka cestování a nadšeného turistu po zámcích českých i moravských? Je vaše dítko věrný společník po letních cestách českou krajinou a všem, co se vám postaví do cesty? Pak právě pro vás je knížka, která se mi nedávno dostala do ruky a kterou vydalo nakladatelství Portál.

Po stopách baroka v Čechách je kniha, která by mohla svým názvem snadno zmást. Proč vám tady doporučuji pro děti knížku o umění? Jenže ono to není jen tak. Tato knížka totiž není pro dospělé, jak by se mohlo zdát. Je určena primárně dětem a to dětem školního věku, které už umí sami číst, rády cestují a baví je prozkoumávání českých hradů a zámků.

Martin Bedřich, společně s ilustrátorkou Michaelou Bergmannovou připravili pro malé nadšené cestovatele publikaci, ve které přibližují dětem barokní dobu, a to od dějin a politických událostí, až po každodennost. Děti tak zjistí, kdo tehdy v Čechách a na Moravě vládl, co byla pragmatická sankce, jaké proběhly války a jak ovlivnily českých lid, jak se lidé modlili, učili, oblékali, jak stolovali, ale také jaké nejznámější stavby jsou v barokním slohu vystavěné, přestavěné, kdo byli nejznámější sochaři a malíři a také kdo byl významný mecenáš hrabě Antonín Špork.

Tahle knížka může být velmi šikovným doplňkem nejen ke zmíněnému cestování, ale také ji děti jistě ocení ve škole, až se budou o této době učit. Snadněji si představí, kdo tehdy vládl a v jakém prostředí žil, na jakých zámcích, co jedl, pil, četl, jak se bavil. Pryč budou suché dějiny vypsané na tabuli svrasklou rukou staré dějepisářky. Od teď bude pro děti dějepis zábava.

I když mám zatím dětičky malé a k aktivnímu využívání této knížky se hned tak nedostaneme, nutně jsem ji musela mít. Jednak proto, že jsem vystudovaná historička a chtěla jsem vědět, co předkládá současná literatura na tomto poli dětem, a jednak proto, že jsem chtěla, aby i moje děti měly do budoucna v knihovničce něco užitečného a byly připraveny na společné výlety po českých památkách. O tom, že já osobně jsem velký nadšenec a to od školních let, asi psát příliš nemusím. A proto dokážu tuto knížku ocenit nejen jako dospělá a jako rodič, ale i tak, že se vcítím do kůže malých cestovatelů. Kdybych měla v dětském věku podobnou knížku, já i můj bratranec, se kterým jsme s prarodiči sjezdili půl Čech, bychom z ní byli rozhodně nadšeni a neustálým pročítáním bychom ji jistě proměnili v salátové vydání, tak jako velkou ilustrovanou mapu památek, na které jsme snad i spali, a do které jsme si tehdy pilně kroužkovali, které památky už jsme navštívili.

Pokud tedy máte doma děti školního věku, se kterými přes léto cestujete po památkách a chcete, aby je výlety ještě více bavily, rozhodně jim knížku Po stopách baroka v Čechách musíte pořídit. Pobavíte se u ní dobře i vy, protože ilustrace Michaely Bergmannové jsou vážně skvělé! A třeba se i něco nového přiučíte. :)

Nakladatelství Portál vydalo na podzim knihu Po stopách baroka v Čechách. Dnešní číslo Českého bratra je zaměřeno na mládež. Pojďme se proto v seriálu o architektuře věnovat recenzi knihy, která uvádí mladé čtenáře do světa barokních Čech a představuje jim nejen jejich bohatou kulturu, ale i způsob, jak se tehdy žilo. Děti se v ní seznámí s principy barokního umění, architektury, sochařství, malířství a literatury, se základními historickými událostmi, ale také s tím, jak vypadala města a vesnice, jak probíhaly dobové slavnosti, co se jedlo a jak se lidé oblékali. Krásně ilustrovaná kniha s obrázky Michaely Bergmannové bude děti provázet i na výletech, k nimž dává řadu tipů.

Autor Martin Bedřich studoval českou a srovnávací literaturu a dějiny umění a o barokní kultuře napsal doktorskou práci. Učil na vysoké škole a popularizoval téma při řadě příležitostí, v neposlední řadě u svých čtyř dětí. Nyní působí jako šéfredaktor nakladatelství Portál a je i součástí redakce populární katolické revue Salve, která také některá svá čísla věnovala problematice architektury a sakrálního prostoru.

Najít k baroku vřelý vztah je pro evangelíky někdy obtížné, a to proto, že tento architektonický i kulturní styl se časově překrývá s obdobím pronásledování nekatolíků. Nicméně třeba v sousedním Sasku řadu evangelických barokních kostelů najdeme. Také většina tolerančních kostelů na našem území byla postavena ve stylu selského baroka. Architektura tedy není vždy spojena jen s konkrétní konfesí, i když třeba řada katolíků si ani dnes nedokáže představit moderní kostel bez barokizující vizáže. Toho jsme svědky zejména u interiérů, jak o tom svědčí ne vždy šťastné realizace moderních kostelů převážně na Moravě.

Naštěstí i současní „katoličtí“ architekti si to již uvědomují, jak uvedl v popisu svého mezinárodně uznávaného kostela v Sazovicích na Zlínsku dnes asi neznámější moravský architekt sakrálních staveb Marek J. Štěpán. Kostely by se podle něj dnes již neměly navrhovat jako v baroku, kdy byl interiér kostela zcela pojednán, či popsán. „Byl takovým komixovým příběhem, protože příchozí neuměli číst a život Ježíše, světců nebo Starý Zákon tady byl v různých podobách vyobrazen. Dnes by měl být prostor bez tohoto vizuálního smogu – tedy jednoduchý, soustředěný, usebraný a čistý,“ dodává Štěpán.

Nicméně v moderním pohledu na barokní architekturu úcta a obdiv chybět nemusí. Barokní styl proměnil charakter našich měst a vesnic i celé kulturní krajiny. Nad buclatými andělíčky můžeme přimhouřit oko a Bedřichova kniha nám pak může objasnit, proč křivky a kypré tvary byly v té době tak populární. Naše děti, a nejen ony, se v recenzované publikací mohou o této kapitole našich dějin dozvědět poutavou formou velmi mnoho a kniha může sloužit i jako vhodná školní učebnice. Kromě architektury popisuje i dobové reálie, rozložení náboženské scény, včetně kapitoly o protestantismu, tajných nekatolících či Janu Amosi Komenském a o jeho škole hrou. O pronásledování protestantů píše katolický autor poměrně kajícně, na druhou stranu zase může nám protestantům pomoci odbourat některá „jiráskovská“ romantizující klišé o katolické církvi a kultuře.

Jan Kirschner

Recenze byla zpracována pro časopis Český bratr

www.ceskybratr.cz/archives/16220#more-16220

Napsat dobrou knihu pro děti, která by přetrvala pět nebo deset let či dokonce pár generací, je, jak už věděl Karel Čapek, opravdové umění. Historik Paul Hazard o tom napsal celou sérii studií, z nichž dodnes nepřestala platit jediná. Psát pro děti je velká odpovědnost i radost. Neméně důležité je v obrovském knižním trhu věnovat poctivou recenzní pozornost dětské literatuře a pokusit se čtenáři pomoci v základní orientaci. Obrázkové knihy s dobrou grafickou úpravou, které mají na paměti hodnoty knižní kultury, samozřejmě něco stojí. Rodiče, kteří chtějí učinit knihy a čtení podstatnou součástí dětského a rodinného života, by měli v ideálním případě sáhnout po tom nejlepším. Kupovat špatné knihy je zbytečné. Zbavovat se jich je pak skoro nemožné. Laskavý čtenář nepošle utrápenou, slabou knihu dál. To se prostě nedělá.

Zdá se, že kniha pro děti od literárního historika Martina Bedřicha s všeříkajícím názvem Po stopách baroka v Čechách 1648–1740 je jedním ze zdárných pokusů, jak citlivě vstoupit do dětského světa a ten svět rozsvítit, potěšit, rozradostnit. Tím, že kniha vyšla na konci minulého roku, mohla mezi ostatními poněkud zapadnout. V krátké recenzní glose bych o ní chtěl napsat pár slov.

Kniha o téměř sto čtyřiceti stranách je výsledkem výjimečného, třebaže v české knižní kultuře ne ojedinělého souznění autora a ilustrátorky. Potkali se tu při tvůrčí práci dva lidé, kteří se potkat měli a jimž se podařilo vytvořit dílo, jež podle mého mínění přetrvá. Obrázky Michaely Bergmannové nejsou pouhým vizuálním doplňkem pečlivě zpracované knihy, která vychází z autorových odborných znalostí. Veselé ilustrace, někdy jen s jednoduchou černou nebo barevnou linkou, jindy plnobarevné a nadto i koláže s fotografiemi barokního umění, vycházejí ze stejného pramene. Obraz nestojí za textem, text není dominantní, žádná ze stránek až na několik výjimek nezůstala bez obrázku. Vzniklo tu jakési komentované poutní pásmo, jež má silnou vizuální stopu. Přitáhne si k sobě čtenáře také proto, že vytváří bezpečný, útěšný svět, v němž nedefilují bojující rytíři ani celé armády, ale v němž jde především o lidského ducha, o práci, o vztahy, o víru a o sny. Po dlouhé době vyšla kniha, která se nenásilně a s velkou mírou pokory snaží dětem přetlumočit jedno z nejpodivuhodnějších historických, a tedy i kulturních a uměleckých období.

Autor, jenž svůj text opřel o stěžejní historiografické a literární práce (Bohuslava Balbína, Václava Černého, Zdeňka Kalisty, J. A. Komenského, Pavla Preisse, Jana Royta, Miloše Sládka či Josefa Vašici), se pustil do dlouhé cesty v podstatě celým barokem, od A do Z, v duchovním ohledu od alfy k ómeze. Svoji pozornost věnoval architektuře, krajině, literatuře, sochařství, hudbě, malířství, každodennímu životu a přesnému, leč pro dítě srozumitelnému vymezení hlavních křesťanských proudů – katolictví a protestantství. Kromě pěti hlavních kapitol (Dějiny, Náboženství, Barokní umění, Život v barokních Čechách, Druhý život baroka) tu čtenář najde úvodní autorovo vyznání, věnování, slovníček pojmů a ještě něco navíc. Živý esprit a lásku k baroku, která v něm rezonuje nejen jako v odborníkovi na slovo vzatém, ale také jako v celoročním poutníkovi po české a moravské krajině. Jako otec chtěl nepochybně prvně promlouvat ke svým dětem. Za jejich trpělivost a nápady je vděčný. Otisk šťastného táty tu je patrný na každé stránce.

To, o čem Martin Bedřich píše, také prožívá. Sám, se svými dětmi, rodinou, přáteli. Putování, zdá se, hraje v jeho životě důležitou roli. I proto nemluví do větru a nekompiluje starožitné texty. Píše ke čtenáři 21. století a Michaela Bergmannová svými kresbami činí totéž. V jejím výtvarném stylu se zračí velká uvolněnost, hravost, pochopení pro dětskou duši a představivost, pozoruhodné porozumění člověku, lidským povahám, vlastnostem, jejich pádům i výšinám. Tím, že se většina jejích kreseb týká lidí, od šlechticů po venkovského člověka pracujícího na poli, najdete v postavách a tvářích jednotlivých postav, žen, mužů a dětí možná i sami sebe.

Kromě naučného, pedagogického charakteru celé knihy, která může sloužit jako jedna z nejlepších učebnic o baroku pro děti, je nezbytné připomenout také autorovo pochopení křesťanství jako univerzální zvěsti, jež se k nám dostává ponejvíce prostřednictvím tradice jednotlivých církví. Ekumenický rozměr titulu ho činí přístupný katolickým i protestantským čtenářům a zvláště v ilustracích pak dětem bez rozdílu vyznání. Kresby Michaely Bergmannové totiž ukazují svět, který je v hloubce toho slova složitý, mozaikovitý a barevný. Nejsou tu dobří katolíci a oškliví kacíři či naopak. Neexistují tu ony typické historické zkratky, o nichž jsme se učili ve škole. Není tu žádná doba temna, ale není tu ani čas, v němž by se všem a všude žilo dokonale. Baroko Martina Bedřicha a Michaely Bergmannové je z velké části uměleckým popisem dobových skutečností a reálií, ale zároveň je pro oba dobou vysněnou, časem, do něhož si promítají své radosti, svá přání a své sny. Baroko milují a udělali všechno pro to, abyste ho milovali i vy a zvláště pak vaše děti.

Knihu snadno učtou pokročilí dětští čtenáři. Ti menší mohou klidně zůstat u ilustrací a snažit se tu a tam přelouskat některou z vět. Tam, kde rodiče dětem ještě čtou, se kniha ke společnému říkání doslova nabízí, ovšem s jedním nutným poznamenáním: je návyková. Ať už se dozvíte o Rudolfu II., katolictví, protestanství, o jezuitech, řeholních řádech i českých bratrech, o misiích do celého světa, poutích, kostelích, chrámech, kaplích, božích mukách, sochách, hudbě, o krajině, vědě, literatuře, jídle či o vzkříšení baroka, budete toužit jít ve stopách Martina Bedřicha, výletovat, putovat, prožívat krásné, smysluplné dny. To vás ale bude stát čas a možná si budete muset něco jiného odpustit. Putování nelze brát na lehkou váhu. Je to disciplína, která vás úplně pohltí a promění.

Na podkladě četby se domnívám, že právě tímto směrem by se měli napříště vydávat autoři literatury pro děti a mládež. Kdyby kniha měla ambici stát se učebnicí, mohla by být co do velikosti možná čtvrtinová, v malém kapesním formátu. Jedna o baroku, druhá o gotice, další třebas o renesanci. Zdá se mi, že se tu otevírá vpravdě výjimečná příležitost, jak k malým dětem promyšleně a via schola ludus hovořit o dějinách, o literatuře, o umění. Mohla by tak vzniknout ucelená řada drobných historických knížek (a klidně i leporel), které by děti školou povinné mohly za čas milovat a považovat za ty své. Kniha, kterou byste neměli minout, je opožděně podle mého mínění jednou z pěti nejkrásnějších dětských knih roku 2017. Mám za to, že tahle bytost by mohla zdárně konkurovat internetovému světu. Kdyby napříště vyšla i v malé, zúžené kapesní edici, možná že by po ní děti, třebaže ne všechny, sáhly častěji než po mobilu.

Věnujte té knize svoji pozornost. Čtenář křesťanské orientace ať zpozorní. Nic lepšího tu dlouhou dobu nebylo. Zeptejte se Martina Bedřicha, co chystá napříště. Nedejte mu usnout na vavřínech. Co si sám uvařil, ať si sní a myslí při tom hlavně na druhé. Namlsal čtenáře, má povinnost je nenechat hladové.

Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.