První recenze pro nakladatelství Portál se líbila a já jsem ráda, že jsem znovu dostala možnost vybrat si u nich něco dalšího. Jejich ediční plán je plný skvělých kousků – nakoukněte zde. Široký výběr s sebou nese jisté nevýhody. Nikdy nevíte, po čem sáhnout dřív. Řídila jsem se heslem, které razím i u jiné spolupráce (s obchodem postovnezdarma.cz), a sice vyzkoušet co nejširší záběr. Proto tu dnes nejsou říkanky, ale pohádky.

Tato „mrazuvzdorná a sněhu odolná pohádka až do minus čtyřiceti stupňů“ popisuje v devíti krátkých kapitolách severská dobrodružství malé sněhové vločky. Zvědavá vločka jednoho dne neposlechne maminku, nechá se zachytit divokým větrem a je odfouknuta na širé moře, daleko od rodných ostrovů. Čeká ji putování plné dobrodružství a překvapení, než se jí nakonec přece jen podaří vrátit tam, kam patří. Pohádka je určena především dětem mladšího školního věku.

Očekávání:

Co čekat od pohádek? Řeknete si, že je to vcelku jasné. Tak schválně – čtivost. Hlavu a patu. Trochu toho poučení. Zajímavost. Špetku napínavosti. Dětskou hravost. Napadá vás ještě něco dalšího?

Skutečnost:

Myslím, že zmíněné je dostačující, abychom měli nějaká kriteria, kterými se řídit. Přiznávám totiž, že v hodnocení dětské literatury jsem nováček. Člověk cítí i trochu větší zodpovědnost než u literatury erotické či detektivní, což jsou zpravidla mé obvyklé žánry. Ještě thrillery jsem zapomněla.

Začneme vzhledem knihy jako takovým. Barevný, přitom nijak křiklavě. Velká písmenka, která umožní později i samostatné dětské čtení, nejen předčítání od maminky. Ilustrace působí reálně. Čili medvěd vypadá jako medvěd. Liška si je rovněž podobná. Lachtani, mroži, velryby… dítě je schopné daná zvířátka identifikovat. Nesmějte se. Zkuste v knihkupectví nebo knihovně některé dětské knihy prolistovat. Není to běžným standardem. Někteří kreslíři popustí uzdu fantazii až příliš a problém je pak na světě.

Máme formu, přejděme k obsahu. Děj hlavu a patu má. Přináší s sebou i několik ponaučení – např. že rodiče se mají poslouchat a pro některá pravidla mají dost dobré důvody. A je správné být dobře vychovaný a vždy slušně pozdravit. Namátkou jsem vybrala jen dvě, ale narazíte i další. Je to podle mě způsob, jak dětem… nemám ráda slovo vštípit… řekla bych ukázat i tyto věci.

Zároveň však knize nechybí pohádkovost. Hlavní postavou je přece sněhová vločka. Dětská fantazie, i představivost dospěláka, si přijde na své. Právě ta hravost, nevšednost a barevnost se mi na knize líbila nejvíc. Pokud jste typ, který dá na klasiku jako Křemílek a Vochomůrka, Maková panenka, Krkonošské pohádky, Koucour Mikeš, pohádky z pera Boženy Němcové a podobně, můžete občas odbočit a ukázat i jiný příběh.

Ač jsem stará konzerva, ráda objevuji nové autory, nové věci a žánry. Tohle je pro mě naprosto neprobádaná půda. Dočetly jsme Pohádkovou lampičku od pana Nepila a hned za ní Polární pohádku. Každá má své kouzlo a já opravdu oceňuji tu hloubku, kterou příběh má. Není to jen: napíšu nějaký nesmysl, naplácám tam obrázky a ono se to bude líbit. Příběh sněhové vločky má… duši. Klidně se tomu můžete smát, protože je to přece jen kniha pro děti, co se tu nad ní tak rozplývám? Kde je ovšem psáno, že taková kniha nemusí být… kouzelná?

Žasnu, že dám podruhé pět z pěti, jenže nemůžu jinak. Nemám jedinou výtku. Písmo, rozsah, obsah, forma, ilustrace – vše je na výbornou. Na krásném pevném papíře s tvrdými deskami a šňůrkou na založení. Za 225,- Kč, pokud není akce (aktuálně je v prodeji za 203,- Kč). Nejen předškoláci, kteří už spoustu věcí budou chápat jinak a víc, ale i menší děti si mohou s příběhem užít radost a objevování.

Milí čtenáři, kdo ještě nevíte, co svým nejmenším nadělit pod vánoční stromeček, měla bych tu pro vás jeden opravdu povedený knižní tip. Jedná se o letošní novinku spisovatelky Daniely Krolupperové, známou tituly Jde sem lesem, Mizící hmyzíci, Zákeřné keře. Řeč bude o knize s ryze zimní náladou Polární pohádka.

             Malá sněhová vločka neposlechne maminku a zatoulá se do údolí, k polární stanici vědců, kteří každou zimu odjíždějí pryč. Silný vítr ji ale odvane na rybářskou loď a ona se musí dostat stůj co stůj zpátky k mamince. Při hledání cesty domů poznává různá místa a seznamuje se s nejroztodivnějšími živočichy, z nichž mnozí zůstanou jejími přáteli.

         Podle nástinu obsahu pohádky by se Vám mohlo zdát, že děj je jednoduchý a přímočarý, zkrátka uzpůsobený nejmenším čtenářům. Nenechte se ale zmást. Daniela Krolupperová promyslela příběh do nejmenších detailů. Do textu nenásilně vnáší lidová rčení, hraje si se slovy (krásným příkladem jsou názvy kapitol Tulení tulení, Lechtiví lachtani). A máme tu také polární lišku...

            Polární liška, jedna z důležitých postav, je jakousi ochránkyní malé vločky. V různých situacích jí mateřsky sděluje životní moudra, rady a pravdy a navádí ji, a nejen ji, nad mnohými věcmi dále přemýšlet.

            Atmosféra textu a jeho celkové ladění mi tak místy připomíná Malého prince. A nyní to nemyslím jako výtku, spíše před autorkou smekám. Málokterá kniha pro děti dnes v sobě ukrývá vyšší smysl, to „něco“, které v sobě už několik desítek let nese právě Malý princ, a co dokáže okouzlit a přitáhnout nejednu generaci čtenářů.

            Pravou polární náladu pohádce zároveň dodávají malebné ilustrace Michaely Bergmannové, jež s příběhem dokonale souzní. A mohu Vám říct, že po přečtení každé stránky neodoláte, zastavíte se a pokocháte se poetickými ilustracemi se zimními motivy.

            Text je navíc vytištěn většími písmeny, akorát tak velkými pro začínající čtenáře. A těm je Polární pohádka primárně určena. Ale…

            Ale úplně nejlépe uděláte, když se se svými dětmi (či vnoučaty) zachumláte pod deku, venku bude právě sněžit, vy si uvaříte voňavý čaj a necháte se společně unášet dobrodružstvími sněhové vločky. Protože nad takové společně strávené chvíle není...

Jednou z letošních novinek z nakladateství Portál v oblasti knížek pro děti v edici „První čtení, to nic není“ je Polární pohádka z pera Daniely Krolupperové, s bohatými ilustracemi výtvarnice Michaely Bergmannové. Knížka se skládá z devíti kapitol, v nichž putuje po dalekém severu zvědavá a nezbedná sněhová vločka.

Už v prvním oddíle ji poté, co neposlechne svou maminku, zachytí silný vítr, který ji odvane velmi daleko od rodných ostrovů Svalbard (Špicberky) až na širé moře. Chvíli pluje na rybářské lodi, poté na velrybě, potká se také s polární liškou, rybářem Ingvarem či šikovnou dívkou Kari. Pozná, že i když jsou někdy podmínky složité, až kruté, je nejlepší, když si všichni dokážou navzájem pomoci. Až na konci knížky se dozvíme, jestli se nakonec vločka vrátila zpět k mamince a ta jí odpustila… ale jak to ve správných pohádkách bývá, špatně to určitě nedopadne.

Knížka je určena především pro čtenáře mladšího školního věku. Je napsána dostatečně velkými písmeny, vhodnými pro začínající čtenáře. Naprosto srozumitelným stylem seznamuje s typicky drsnou severskou přírodou a specifiky chodu počasí, tamními zvířaty (lední medvědi, polární lišky, tuleni, lachtani, mroži apod.) či způsoby obživy zdejších obyvatel (rybáři, polárníci apod.).

Velice se mi líbí, jak autorka naprosto nenásilným a nenápadným způsobem v příběhu popisuje rozdíly například mezi tuleni, lachtany a mroži – odlišuje je jejich hlavními znaky a rysy, působí to však velmi přirozeně a jsem přesvědčená, že tato forma získávání informací je pro děti velmi dobře zapamatovatelná.

Knížku jsem nejprve dala prolistovat mladší, téměř tříleté dcerce, tu velmi zaujaly hlavně velmi vyvedené ilustrace. Poté si ji do rukou vzala naše prvňačka a dala se do čtení prvních odstavců. Postupně se dostávala příběhem dále, až se jí ho po několika dnech podařilo dočíst do konce. Byla na sebe hrdá, že to byla její první – samostatně – přečtená kniha. Nyní se k ní budeme ještě vracet a ve čtení se zdokonalovat. Příběh je velmi poutavý a holčičky oslovil, jsem si proto jistá, že se s novou knihou stanou dobrými kamarádkami. Vřele ji doporučuji i ostatním.