Cácorka už dávno není žádný drobek. Svědčí o tom i fakt, že šla minulý týden k zápisu do první třídy základní školy. Sice má odklad, ale i tak. Proč se tedy u nás doma i nadále objevují knihy pro nejmenší? Protože dětská fantazie nezná hranic? Protože jsem knižní sysel? Protože neodolám barvitým obálkám a originálním nápadům? Všechny odpovědi jsou správně! A v recenzi vám k tomu řeknu ještě něco víc.

V jednoduchosti je krása, ale bez legrace. Na úvod mě zaskočilo, že kniha byla přeložena ze slovenštiny. Proč? Protože mám tento melodický jazyk nesmírně ráda a přijde mi to vlastně úplně na hlavu. Jenže na druhou stranu chápu, že ne každý slovensky rozumí a chce číst sám, natož dětem. Proto to berte spíš jako zajímavost nebo takový nenápadný a tichý výkřik do tmy.

Na první dobrou zaujmou nejen barvy, ale i materiál. Kniha není z typicky lesklého papíru. Desky na omak připomínají spíš hrubější a sametovější recyklovaný papír a stejně tak vnitřek. Stránky jsou vhodně ze silnější čtvrtky, aby se malým dětem bez problémů obracely. Musím jednoduše přiznat, že mi Slyšíš mě? učarovala.

Textu je sice minimálně, ale když už nic, tak písmo bylo pro tuto knihu speciálně navrženo. Navíc samotná myšlenka je tak prostá a zároveň krátká, že si žádnou přeplácanost nezaslouží. Ano, barvy jsou ve zvláštních tónech a ani za mák neodpovídají realitě, jenže tohle je vytvořeno pro dětskou fantazii. Nikoli pro duši rýpavého cynika.

Budu stručná: Pestrobarevně zachycený poetický příběh pro děti od jednoho roku přibližuje téma, které máme všude kolem sebe a často nám to ani nedochází. Originálně v nereálných barvách zachycuje reálné podoby přírody. Minimum textu, maximum výmluvnosti. Tomu tady u nás na jihu říkáme pořádný paradox! Jedním slovem – LAHŮDKA a klidně i pro předškoláčky!

Krátká knížečka, krátká recenze. Zda jsem byla stejně úderná jako Ekaterina Trukhan už budete muset posoudit vy.

Co vidíme a slyšíme okolo sebe? Jak naučit děti co nejvíce vnímat okolní svět? Cítit jeho vůni, dotek vánku na kůži, slyšet šustění listí i cvrlikot ptáčků?

Minimalistická publikace ilustrátorky Ekateriny Trukhan na několika málo stránkách vede malé čtenáře k tomu, aby se nad vjemy okolo sebe zamýšleli více. Díky jednoduchosti a jen minimu textu k tomu budou ale přece jen potřebovat i pomoc rodiče. Kniha přímo vyzývá k tomu, abyste si s ní sedli, četli si, prohlíželi ilustrace a hlavně společně o přírodě kolem nás mluvili. Od postupného objevování totiž poselství knihy sahá až k tomu, že bychom se o přírodu měli také řádně starat, aby nám její krása zůstala co nejdéle.

Slyšíš mě? není typická dětská kniha, ale rozhodně má potenciál k rozpoutání debat na řadu témat. Za zmínku samozřejmě stojí i krásné grafické zpracování vč. na míru vytvořeného fontu písma. Při jejím čtení a prohlížení jsem se jen zamýšlela nad jejím určením pro děti již od jednoho roku – je totiž vytištěna sice na pevnějším, ale stále klasickém papíře, tak zda by jí více neslušelo „odolnější“ leporelo

V nakladatelství Portál vyšla krásná novinka pro nejmenší čtenáře od 1 roku. Poetická hádanka nese název Slyšíš mě? Pojďte nahlédnout dovnitř.

Knížka obsahuje krátký text, ve kterém neznámý hlas volá malou holčičku a postupně se jí představuje.

Je to hlas přírody, který holčičce ukazuje, jak ji může vnímat všemi smysly a v jakých podobách se s ní může setkat. Jedním z témat, které se v knížce objevuje je také pomoc přírodě.

Knížka je velmi zajímavá jak po obsahové stránce, tak po stránce grafické. Ilustrace jsou vytvořeny formou koláže. Autorka používá jen tlumené barvy. Font písma byl vytvořen zvlášť pro tuto konkrétní knížku.

Krátký text a velmi poutavé obrázky, které přitahují pozornost nejen dětí nabízejí mnoho prostoru pro povídání s nejmenšími i trošku většími čtenáři.

Pojetí knížky mě mile překvapilo. Líbí se dětem i mně. Je to trošku jiný formát, na který jsme u dětských knih zvyklí. Za nás rozhodně doporučujeme.