Představte si, že je vám 11, musíte na prázdniny k nevlastnímu dědovi někam do zapadákova, kde nemáte žádné kamarády a dokonce ani internet! To asi nezní jako super začátek vysněného volna, co? ��

Stejný názor měl i Kuba dokud… Dokud se u něj v pokoji neobjevil Pavel, který byl celkem zvláštní. Nevěděl co je to mobil, internet, kolo s přehazovačkou nebo největší hvězdy současného fotbalu! Za to ale věděl, kde se nachází poklad z druhé světové války…no a v ten moment prázdniny dostaly úplně jiný rozměr.

Za mě super dobrodružná knížka pro děti,řekla bych tak 4.-7. třídy. Sama jsem s ní se šesťáky pracovala ve čtenářské dílně a bylo to moc fajn!

(Pro kolegy učitele dám brzy k dispozici i pracovní list, který jsem k ní vytvořila.)

Jsem ráda, že knihu Utopený poklad jsem svým klukům četla každý večer před spaním já, protože i díky tomu, jsem si zavzpomínala na své dětství a některé pasáže jsem měla opravdu před očima. Ptáte se proč? Kniha totiž vypráví příběh jednoho kluka z Prahy jménem Kuba, kterému je 11 let a tráví každý den jen na telefonu. Začínají prázdniny a maminka s přítelem Petrem chtějí jet k moři a Kubu vezou na týden k dědovi, který není jeho pravý děda. Je to tatínek Petra, přítele, který žije s maminkou Kuby. Kuba však nového přítele maminky nemá moc rád, v jeho očích mu maminku bere pro sebe a celkově je Petr pro Kubu, uzavřený, smutný, moc nemluví a nerad se koupe.

Začíná tedy týdenní příběh Kuby, který je na vesnici s cizím pánem, kterému má říkat děda, bez internetu a bez kamarádů. Děda si z toho ale nijak hlavu neláme, ukáže Kubovi jeho pokoj, který mu připravil na půdě a Kuba je nadšený, protože takový pokoj opravdu nečekal. Na půdě v pokoji je i staré zrcadlo.

Ráno se Kuba probudí a najednou slyší hudbu od kolotočů, ale žádné kolotoče ve vsi nejsou, zvuk totiž vychází ze starého zrcadla. Když se Kuba zadívá do zrcadla, uvidí tam kluka, který mu říká: „Co na mě tak čumíš, pojď na pouť". A tak Kuba jde, projde zrcadlem a najednou je ve vsi, v partě kluků, kteří jsou ale legračně oblečení, i boty mají jiné, a tak Kubovi celkem trvá než na to přijde. Ostatní se ale na Kubu taky dívají zkoumavě, nejvíce je zaujme jeho dres Messiho, který ještě nikdy neviděli.

Jednou jdou také do sámošky, kde jsou vtipné ceny v Kčs, bonbóny, které se už neprodávají, a také novinový stánek s novinami Rudé právo z roku 1980. Kuba je samozřejmě v šoku a začíná chápat, co se děje, a že prochází zrcadlem o nějaký ten čas zpátky.

Večer se vždycky vrátí zpátky do 21. století skrz zrcadlo. Kubovi samozřejmě trvá, než pochopí, že díky zrcadlu cestuje časem, a taky, kdo je ten kluk ze zrcadla. S partou kamarádů z minulosti prožívá vtipné zážitky, které právě pochopíme hlavně my rodiče, kteří jsme v té době vyrostli. Točení na řetízkáči byla prostě vždycky největší atrakce poutě, to víme prostě jen my!

Jednou se s partou kamarádů rozhodnout jet na kole do zatopeného Lomu, kde najdou poklad a taky se stane něco nečekaného! Nemohu vám prozradit více, protože konec je napínavý jako kšandy a já sama to nemohla vydržet, a když kluci už usnuli, musela jsem si knížku dočíst až do konce na jeden zátah sama. V knize jsou také popsané životní osudy, a ty já mám nejraději, protože už víte, co se komu stalo doopravdy. A samozřejmě velká myšlenka pro děti je, jak mohl zvládnout Kuba bez telefonu celý týden.

Ano mohl a žil tak, jako kdysi my...

Knihu vřele doporučuji, každé dítě si v tom najde něco jiného, pro mé děti to bylo okénko do minulosti, protože si myslí, že jsme neměli ani televizi a nechápou, že být tenkrát doma a nejít ven každý den, byl pro nás vlastně trest. Dnešní děti to mají naopak.

Za mě super kniha i pro dospělé, určitě se nebudete nudit a možná si rádi zavzpomínáte na své dětství, na vzpomínky, které máte někde hluboko schované, ale jsou tam a jsou vaše!

Kuba je jedenáctiletý kluk z města. Žije s mamkou a jejím přítelem. S tátou to totiž nebylo nic s medem... Máma s Petrem se rozhodnou jet k moři. Jenže bez Kuby. Ten má trávit čas u Petrova otce. Paráda... Podkrovní pokoj u nevlastního dědy kdesi v zapadlé vesničce na konci světa. To je teda představa...

Utopený poklad je velice čtivá knížka zhruba pro páťáky, šesťáky. Hltala jsem každý řadek. Děj ubíhá jako po másle, a to s naprostou lehkostí. Dětem bude vyhovovat i velikost písma a větší odsazení mezi řádky. Podle mě je nutné myslet při tvorbě dětských knih i na tuto stránku. Někdy může být text sebelepší, ale mladé čtenáře může hutnost textu a miniaturní písmo rychle odradit.

V knize Radky Volfofé koresponduje vyladěný vizuál s výborným příběhem plným dobrodružství, ale to není vše. Dětským čtenářům náznakem představí události ne zas tak dávné historie. Ovšem neprozdradí mnoho. Vzbudí zvědavost, a to je naprosto skvělé.

(Některé pojmy a slova vysvětlí ve slovníčku na konci.)

Ani naše city nezůstanou nedotčené. Mezigenerační vztahy, pochopení chování ostatních... No, lehce jsem při čtení posledních stran musela zamačkávat slzu...

Tahle knížka si rozhodně zaslouží vaši pozornost.