Krásna kniha. O rodine s chlapčekom s autizmom. Príbeh rozpráva starší brat, ktorý si žije svoj obyčajný násťročný život. Chodí do školy, kamoší sa so spolužiakom, cvičí gymnastiku.

Postupne sa dozvedáme aj ďalšie info, ktoré nie sú až také obyčajné. Má tetu, bývalú vrcholovú gymnastku, ktorá to po páde na olympiáde vzdala a tak trochu vzdala aj vlastný život. No a 3-ročného brášku, ktorý nerozpráva a okrem iného sa rád hrá s hovienkami..

V knihe je nádherne opísaný proces vysporiadania sa s novou situáciou, a teda s tým, že malý Reiki je autista. Mama hľadá na nete návody na zlepšnie, brat točí videa, ktoré majú dokázať chybnú diagnózu, teta chce na rodičov zavolať sociálku..

Nechýba tu napätie, tajnosti aj radosti.

Aj keď je kniha plná smútku, končí sa pozitívne a načrtáva riešenie, ako v tejto rodine žiť.

Veľmi preveľmi ma bavila a ľahúčko a rýchlo sa čítala. Určite nie je len pre násťročných, ale aj staršie publikum. Hlavne také, ktoré sa s podobným “problémom” stretlo.

Mohlo to být pohodové dospívání nadějného gymnasty. Kdyby se rodiče a odborníci nerozhodli, že jeho mladší bráška má autismus. A taky kdyby nezačal tajně navštěvovat tetu, která se občas chová dost divně. A kámoš, co touží být YouTube hvězda tomu taky nepomáhá.

Álfie se totiž rozhodne, že ty všechny musí zachránit a převzít zodpovědnost za jejich osud. A nastane VELETOČ (Portál, 2024).

Je to laskavé, místy vtipné a místy neskutečně dojemné čtení, které čtenáři primárně ukazuje proces přijetí nezvratné diagnózy. Někdo ji popře, jiný začne hledat zaručené návody nebo třeba uhýbat. Ne, rozhodně to není snadné. Ani v reálném procesu, ani v příběhu.

Přiznám se, že kromě toho, že mi myšlenky často zahýbaly do práce, k dětem, které znám a k jejich rodinám, mám na srdci tři věci:

* Skleněné děti. Zdraví sourozenci, na které je přenášena rodiči zodpovědnost za doživotní péči o postižené dítě. V knize se to neděje, Álf se Eikimu věnuje dle své vůle. Ale v reálu se to děje hodně a často. Není to dobré! Nedělejte to!

* Jón Gnarr. Chlap, co nedokončil kvůli opožděnému vývoji a dyslexii školu, pracoval jako dělník, aby s recesistickou kampaní nakonec vyhrál volby na primátora Reykjavíku a úspěšně tuto úlohu zastával. Jo, jak říká Álf, můžete být, kým vy chcete. Island, kde se kniha odehrává, je tomu otevřený .

* V knize Autistky (Host) byla krásná myšlenka, že celý problém autismu není v tom, že se nedokáží jedinci s tímto postižením přizpůsobit světu. Ale v tom, že svět není schopný se přizpůsobit jejich potřebám. Byť jde mnohdy jen o drobnou změnu, co nic nestojí. (V tomhle směru mě dnes potěšilo Tesco, kde zavedli tichou nákupní hodinu. Nebolí to... )

Prostě, Veletoč je nádherná a důležitá kniha. A asi bych si přála, aby se třeba četla ve školách. A diskutovalo se o ní s dětmi. Místo nošení barevných ponožek nebo modrých triček bez jakéhokoliv kontextu...

"Eiki se nesnažil ovladače zničit. Jenom věděl, že jsou klíčem k tomu, co chce, a tak je musel prozkoumat. Trénoval. Zas a zas a zas. Dokud se mu to nepovedlo."

Veletoč je jedna z nejúžasnějších knížek, jaká se mi kdy dostala do rukou. 82 kratičkých kapitol popisujících životní události jedné rodiny a myšlenky a prožitky dospívajícího kluka, který se věnuje sportovní gymnastice, má své sny a plány, ale především milující rodinu, mě absolutně pohltilo. Autorka, islandská spisovatelka a překladatelka, odvedla skvělou práci. Dokázala citlivě a zajímavě propojit životní příběhy několika lidí a namíchat koktejl laskavosti, podpory, humoru, ale i obav a životních těžkostí. Napsala velmi hluboký příběh s nenápadnými, ale propracovanými psychologickými vhledy.

Ačkoliv je knížka Veletoč určena především dospívajícím, osloví nepochybně také mnohé starší a náročnější čtenáře. S radostí bych ji viděla na seznamech doporučené (či chcete-li povinné) literatury ve školách a její přečtení bych doporučovala vlastně všem, protože se všichni setkáváme s lidmi, kteří mají různá zdravotní omezení (nejen poruchy autistického spektra) a je cenné přemýšlet nejen nad tím, jak se cítí oni sami, ale i nad tím, co prožívají jejich blízcí. Myšlenky, týkající se toho, co je v životě důležité a co nás a naše blízké naopak zraňuje, jsou v knížce Veletoč vyjádřeny s nenásilnou jemností a s hlubokým pochopením těžkostí reálného života. Tuto knížku rozhodně stojí za to mít doma. O faktu, že tento názor nesdílím jen já sama, svědčí několik ocenění, jež autorka za svou publikaci získala.