Autorka využívá moderní jazyk, rychlé tempo a přímé dialogy, díky čemuž kniha osloví nejen teenagery, ale i dospělé čtenáře, kteří hledají upřímný vhled do současného dospívání. Vynikající je rovněž schopnost propojit vážná témata s určitou lehkostí, aniž by sklouzla k patosu nebo moralizování. Postavy jsou plastické a uvěřitelné, procházejí vývojem a řeší konflikty, které se vymykají stereotypům.

Přestože některé motivy zůstávají otevřené a ne zcela vysvětlené, právě tato nedořešenost dodává příběhu na autentičnosti. Veletoč je kniha, která zanechá stopu – ať už díky tématu, způsobu vyprávění nebo emocím, které vyvolává. Je vhodná pro všechny, kdo hledají citlivě napsaný příběh s přesahem, a nebojí se dotýkat složitých, ale důležitých témat.

Dnes je Světový den porozumění autismu, a kdy jindy bych vám měla ukázat tuhle úžasnou knihu z kategorie "já nebrečím, ty brečíš", když ne dnes?

"Uvažuju, jaké by to bylo, kdyby si všichni přítomní mysleli, že je Eiki autista. Dívali by se na mého mladšího brášku a viděli by někoho úplně jiného. Viděli by postižení. Viděli by něco odlišného a nenormálního. Neviděli by Eikiho."

Álf je naprosto úžasný kluk - sportovec, dobrý kamarád a nejlepší brácha na světě. Je mu dvanáct, což je samo o sobě dost náročné období, které mu navíc zkomplikují rodiče tím, že se společně s odborníky rozhodnou, že malý Eiki je autista. Álf nechápe, o co jim jde, proč o něm takhle mluví, vždyť je to pořád ten stejný tříletý chlapeček, proč ho najednou tak zkoumají, pitvají, rozebírají? Copak se pomátli? Copak nevidí, že je to stále jejich milovaný Eiki? Že je úplně stejný jako včera? Proč je teda dneska úplně všechno jinak?!

Do toho ještě ta záležitost s tetou, jo a o Ragnarovi, jeho nejlepším kamarádovi, který se chce stát youtuberem, už jste slyšeli? Zkrátka Álf se rozhodl pomoct všem a z jeho života se stane pořádný veletoč.

Arndís Thórarinsdóttir se s citlivostí, empatií, laskavým humorem pustila do vyprávění, které dětskému čtenáři poodhaluje náročnou cestu přijetí nezvratné diagnózy - někdo jde cestou popření, někdo se zhroutí, jiný zase hledá zaručené tipy a triky v odborných publikacích. Diagnóza ovlivní celou rodinu.

Veletoč je dojemný, naprosto uvěřitelný příběh o přijetí nezvratného, o (těžkostech) dospívání, protichůdných emocích, síle sourozeneckého pouta, vztazích v rodině a pozor, donutí vás jít hluboko do sebe, zvažovat vlastní postoje, nastavení.

A vůbec, už jsem vám říkala, že je tahle kniha naprosto úžasná? Ne?! Tak to říkám teď - tahle kniha je naprosto úžasná! Primárně je sice určená čtenářům od 10 let, ale jak již dobře víme, tohle jsou poklady, které zasáhnou i dospěláky.

A pokud dneska ve školách pobíháte v modrém tričku, zkuste si s dětmi sednout a přečíst si třeba Veletoč, povídejte si s nimi o tom tak, aby OPRAVDU chápali, proč ta trička mají.

Ale přečtěte si ji všichni, ano? Ano?!

Dvanáctiletý Álf žije s rodinou v Kópavoguru na Islandu. Kamarádí se s Ragnarem, šestkrát týdně spolu chodí na tréninky sportovní gymnastiky, ve volném čase natáčejí videa na YouTube a sní o tom, že se stanou světově proslulými gymnasty. Pak se ale stane něco, co s Álfovým životem udělá pořádný veletoč: mladšímu bratrovi Eikimu je diagnostikován autismus.

Rodiče teď nemluví o ničem jiném a máma se chová, jako by se dočista zbláznila: nasadí rodině dietu, přestane používat plasty, omezí všem čas u obrazovek, a dokonce uvažuje o stěhování. Álf se s tím nehodlá jen tak smířit a snaží se dokázat, že se rodiče i doktoři pletou. Eiki možná je v něčem pomalejší než jiné děti, ale rozhodně není autista!

Álf neočekávanou situaci řeší s velkou zarputilostí, což ho staví nejen proti rodičům, ale nakonec i proti nejlepšímu kamarádovi. Aby ve svém počínání a osamělosti našel spojence, začne potají navštěvovat máminu sestru Harpu, kdysi nejlepší gymnastku Islandu, která se po trapasu na olympiádě uzavře, propadne letargii a návykovým látkám a nikdo z rodiny s ní nemluví. Nakonec je to teta, kdo z nově navázaného vztahu vytěží víc…

Islandská oceňovaná autorka Arndís Thórarinsdóttir napsala dojemný, vtipný a napínavý příběh o očekáváních, nenaplněných nadějích, pochroumaných rodinných vztazích, bratrské lásce a autismu. Kniha si mě přitáhla hned od začátku, bavila mě uvěřitelnými myšlenkovými pochody dvanáctiletého Álfa, kterému jsem držela pěsti, byť bylo jasné, že si lže do kapsy. Jak moc se snažil, aby zase byli „obyčejná rodina“. Jaký veletoč se mu povedl, když přijal, že ne všechno je vždy tak, jak bychom si přáli. Od srdce jsem se zasmála, i utřela slzu.

Krátké kapitoly se střídají s delšími, kniha se čte svižně, učtou ji děti přibližně od deseti let. Velmi oceňuji, že nakladatelství Portál dalo na obálce prostor hlasům betačtenářek z facebookové skupiny Nezletilí kritici. Hned se dozvíme, co si o knize myslí dvanáctiletá Zorka a patnáctiletá Bára. A to je víc, než jsem se vám tu snažila sdělit já.