Krásna kniha. O rodine s chlapčekom s autizmom. Príbeh rozpráva starší brat, ktorý si žije svoj obyčajný násťročný život. Chodí do školy, kamoší sa so spolužiakom, cvičí gymnastiku.

Postupne sa dozvedáme aj ďalšie info, ktoré nie sú až také obyčajné. Má tetu, bývalú vrcholovú gymnastku, ktorá to po páde na olympiáde vzdala a tak trochu vzdala aj vlastný život. No a 3-ročného brášku, ktorý nerozpráva a okrem iného sa rád hrá s hovienkami..

V knihe je nádherne opísaný proces vysporiadania sa s novou situáciou, a teda s tým, že malý Reiki je autista. Mama hľadá na nete návody na zlepšnie, brat točí videa, ktoré majú dokázať chybnú diagnózu, teta chce na rodičov zavolať sociálku..

Nechýba tu napätie, tajnosti aj radosti.

Aj keď je kniha plná smútku, končí sa pozitívne a načrtáva riešenie, ako v tejto rodine žiť.

Veľmi preveľmi ma bavila a ľahúčko a rýchlo sa čítala. Určite nie je len pre násťročných, ale aj staršie publikum. Hlavne také, ktoré sa s podobným “problémom” stretlo.

"Eiki se nesnažil ovladače zničit. Jenom věděl, že jsou klíčem k tomu, co chce, a tak je musel prozkoumat. Trénoval. Zas a zas a zas. Dokud se mu to nepovedlo."

Veletoč je jedna z nejúžasnějších knížek, jaká se mi kdy dostala do rukou. 82 kratičkých kapitol popisujících životní události jedné rodiny a myšlenky a prožitky dospívajícího kluka, který se věnuje sportovní gymnastice, má své sny a plány, ale především milující rodinu, mě absolutně pohltilo. Autorka, islandská spisovatelka a překladatelka, odvedla skvělou práci. Dokázala citlivě a zajímavě propojit životní příběhy několika lidí a namíchat koktejl laskavosti, podpory, humoru, ale i obav a životních těžkostí. Napsala velmi hluboký příběh s nenápadnými, ale propracovanými psychologickými vhledy.

Ačkoliv je knížka Veletoč určena především dospívajícím, osloví nepochybně také mnohé starší a náročnější čtenáře. S radostí bych ji viděla na seznamech doporučené (či chcete-li povinné) literatury ve školách a její přečtení bych doporučovala vlastně všem, protože se všichni setkáváme s lidmi, kteří mají různá zdravotní omezení (nejen poruchy autistického spektra) a je cenné přemýšlet nejen nad tím, jak se cítí oni sami, ale i nad tím, co prožívají jejich blízcí. Myšlenky, týkající se toho, co je v životě důležité a co nás a naše blízké naopak zraňuje, jsou v knížce Veletoč vyjádřeny s nenásilnou jemností a s hlubokým pochopením těžkostí reálného života. Tuto knížku rozhodně stojí za to mít doma. O faktu, že tento názor nesdílím jen já sama, svědčí několik ocenění, jež autorka za svou publikaci získala.

Autorka využívá moderní jazyk, rychlé tempo a přímé dialogy, díky čemuž kniha osloví nejen teenagery, ale i dospělé čtenáře, kteří hledají upřímný vhled do současného dospívání. Vynikající je rovněž schopnost propojit vážná témata s určitou lehkostí, aniž by sklouzla k patosu nebo moralizování. Postavy jsou plastické a uvěřitelné, procházejí vývojem a řeší konflikty, které se vymykají stereotypům.

Přestože některé motivy zůstávají otevřené a ne zcela vysvětlené, právě tato nedořešenost dodává příběhu na autentičnosti. Veletoč je kniha, která zanechá stopu – ať už díky tématu, způsobu vyprávění nebo emocím, které vyvolává. Je vhodná pro všechny, kdo hledají citlivě napsaný příběh s přesahem, a nebojí se dotýkat složitých, ale důležitých témat.