"Život už je takový. Občas je v něm víc hovínek, než by člověk chtěl."

Silný a velmi autentický příběh o dvanáctiletém Alfovi, který se po svém snaží vyrovnat s diagnózou autismu svého mladšího bratra Eikiho. Alf jeho diagnózu odmítá přijmout a rozhodne se všem dokázat, že se mýlí. Bojuje za jeho čest, zároveň se za něj ale v mnoha situacích stydí. Potlačuje vlastní emoce a zároveň se v tom všem snaží fungovat jako kluk, který miluje sportovní gymnastiku a sní o soustředění v Brazílii.

Do příběhu se navíc prolíná i nelehký osud tety Harpy a nechybí ani další zajímavé postavy, třeba spolužák Ragnar. Kniha krásně ukazuje emoce, které si často nechceme přiznat – bezmoc, vztek, stud, lásku i snahu všechno „opravit“. Právě díky tomu na mě kniha působila velmi opravdově.

Líbily se mi i islandské reálie, které příběh skvěle doplňují – třeba tradice 13 vánočních skřítků, kteří místo Ježíška od 12. prosince postupně přicházejí z hor mezi lidi. Zajímavým detailem je i to, že celý text knihy je vytištěný modře, což podle mě není náhoda – modrá je po celém světě symbolem autismu.

Jako malé mínus vnímám občas náročnější slova, která ale kniha čtenáři usnadňuje zjednodušenou výslovností jmen na konci knihy. Přesto je to za mě kniha, která dokáže zasáhnout, otevřít důležité téma a ukázat ho citlivě, lidsky a bez příkras.

#copravectu

Pohled na autismus očima dvanáctiletého kluka

Kniha Veletoč od islandské autorky Arndís Thórarinsdóttir (vydaná nakladatelstvím Portál) přináší na první pohled nenápadný, ale uvnitř velmi silný příběh. Její hlavní hrdina Álf je dvanáctiletý kluk, který se podobně jako jeho kamarád chce stát slavným gymnastou a YouTuberem. Během jedné zimy mu však rodiče oznámí zásadní novinku: jeho mladší, tříletý brácha Eiki má autismus.

Podle Álfa se jedná o nehoráznost. To nikdo nevidí, že je jeho bratr úplně normální dítě? Z rodičů se tak v jeho očích stávají nepřátelé, kteří akorát hledají autistické projevy, aby se utvrdili v tom, že je Eiki opravdu jiný. Álf je i sám sebe přesvědčuje, že to je jen běžné dětské chování. Tento postoj však nelze udržovat věčně. Postupem času a s každým dalším Eikiho výstředním projevem je tento obraz o „normálním“ dítěti více a více nabouráván.

Ačkoliv je příběh vyprávěn z pohledu dospívajícího Álfa, je tu skvěle vidět i způsob, jakým se s náročnou situací vypořádávají rodiče. Od úvodní snahy o kontrolu a naděje, že se to změní, až po uvolněnější přístup, přijetí faktu, že diagnóza nezmizí, a ujištění, že mají Eikiho rádi, ať se děje, co se děje.

Knížka exceluje právě v zachycení dynamiky postojů a fungování rodinného systému ve chvíli, kdy do něj vpadne takto zásadní informace. Krásně a velmi citlivě pojmenovává vnitřní rozpor hlavního protagonisty. Zároveň výborně zobrazuje dvojí tvář toho, když na někoho „nalepíme“ diagnózu. Na jedné straně to může přinášet úlevu v podobě dobře zacílené intervence a pochopení okolí, když se Eiki zrovna chová nezvykle. Na druhou stranu se ukazuje, jak může být diagnóza redukující a ubližující, když se celá osobnost člověka smrskne jen na škatulku, která pak určuje jeho osobní i veřejný obraz.

Veletoč je čtivý, dojemný a přitom velmi lidský román. Doporučil bych ho nejen mladším čtenářům, kteří se mohou s Álfem snadno ztotožnit, ale i dospělým a rodičům, kterým nabídne cenný pohled na to, jak diagnóza jednoho člena dokáže (doslova) roztočit celou rodinu.

Včera jsem za jeden večer přečetla knihu Veletoč od islandské autorky Arndís Thórarinsdóttir.

Kniha vyšla v Nakladatelství Portál .

Tento příběh nás zavádí do života dvanáctiletého chlapce Álfa – sportovce. Álfův život se nečekaně mění, když mu rodiče oznámí, že jeho mladší bráška Eiki má autismus.

Kniha bravurně zachycuje vnitřní svět mladého hrdiny, který se snaží vyrovnat s novou situací.

Veletoč je nejen poutavým příběhem o dospívání a rodinných vztazích, ale i citlivým průvodcem pro všechny, kteří chtějí lépe pochopit svět autistických lidí a jejich blízkých.

Příběh, který otevírá a zároveň zahřeje u srdce.

Pro děti ve věku od 10 let.