Skandinávskou literaturu si vybírám zcela záměrně. Protože bývá většinou dobrá a taky velmi odlišná od proudu, na který jsme u nás zvyklí.

Vinga čeká na vítr je toho dalším příkladem. Kniha je doporučena pro děti od 12 let. Začala jsem ji číst s 9 letou dcerou a přestaly jsme, protože ji to nebavilo, je mentálně ještě jinde. Knihu jsem ovšem dočetla sama, protože jakmile přečtete pár stránek, už musíte pokračovat. A rozhodně ji uschovám a věřím, že si ji dcera za pár let se zájmem přečte.

Vinga je introvertní dospívající dívka, tráví léto na Severu, vyrovnává se s problémy v rodině a setká se se svojí první láskou. Podstatnou roli má v příběhu dívčin dědeček, bývalý námořník. Mají spolu velmi silný vztah a spojuje je i láska k přírodě. Vinga sní o kariéře námořnice a mořské bioložky a právě děda jí daruje její první loď.

V knize je krásně ukázáno, že pokud ve složitém období dospívání potkají jedince další těžkosti, například způsobené rodinou, může být velmi těžké vše ustát. A také, že první láska může vzplanout i mezi dvěma dívkami. Další složité téma, které autor do příběhu zakomponoval, je loučení s milovaným člověkem.

Velmi silné čtení. Dobrodružné, opravdu dobře napsané, tak aktuální!

V roce 2019 kniha získala ocenění jako nejlepší švédská kniha pro děti.

170 stran, 7 kapitol, tmavě modré písmo i ilustrace.

Příběh ze severského prostředí zavádí čtenáře na jeden švédský ostrov, který je tak trochu stranou veškerého dění. Osamělost místa vyhovuje Vinze, která tráví na ostrově letní prázdniny u dědečka. Jaké mají plány? Především spravit starou loďku, kterou Vinga dostane od dědy. Její sen stát se kapitánkou se pomalu a jistě naplňuje. Společníky jí bude nejen děda, ale také nová kamarádka Rut, která je jejím úplným protikladem.

Vinga je introvertní dívka. Nevyhledává kamarády, raději zůstává o samotě. A děda je jejím přístavem a jistotou. "Člověk si zvykne na všechno, kromě kamínku v botě." Děda je realista a rozhodně Vinze netvrdí, že je všechno v pořádku. A ten kamínek v botě, to je pro Vingu obrovský kámen. K dědovi v podstatě utekla - složitá rodinná situace a její pocity k tátovi jsou palčivým problémem a Vinga si se svými pocity neví rady. Mlčenlivý děda jí stojí po boku, avšakVinga si se svými emocemi musí poradit sama.

Rut je na ostrově u své babičky, kde také tráví prázdniny. Je tak jiná než Vinga - černé oblečení je protikladem k Vinžině barevným tričkům, zrzavým vlasům a pihám. I přesto, že má Vinga raději samotu, na Rut a její pomoc s loďkou se pokaždé těší.

Ač je příběh pro mladé čtenáře, není psán vesele, ale je spíše poeticky laděn. Autor používá v textu přítomný čas, který ještě více podtrhuje celou atmosféru. I přesto, že je léto, čas prázdnin a slunce, Oskar Kroon nezapře knihy se severskou tématikou, která bývá často ponurá a dramatická. Není to úplně snadné čtení, ať už z hlediska atmosféry knihy, tak i z hlediska témat, která autor zvolil. S Vingou by se mohly ztotožnit některé dívky/chlapci, protože to, co prožívá ona, prožívá řada teenagerů.

Celý příběh proplouvá poklidnými vodami, až na situaci, kdy děda s Vingou plují na přepravní lodi zpět do města a dostanou se do prudké bouřky. Tady se prokážou dědovy zkušenosti a znalosti moře a to, že ne vždycky technika a různé přístroje dokážou pomoci.

Děda je pro Vingu velkým vzorem. Ošlehaný mořský vlk je silný a dokáže ve správnou dobu vyslovit správnou větu. Učí také Vingu poznávat přírodu a ptáky a díky němu by se přírodě chtěla v budoucnu věnovat.

Knihu ilustrovala Kateřina Kotyk. Obrázky svým ztvárněním navazují na příběh i atmosféru. Vinga čeká na vítr je vhodná pro děti, kterým nevadí pomalé plynutí děje i tak trochu netradiční hrdinka.

Vinga je na prahu dospívání. I přesto, že ji její blízcí milují, nemá to vůbec jednoduché. Její rodina se rozpadá a ona si s tím neví moc rady. I proto vítá možnost strávit s dědečkem léto na ostrově, kde dědeček poněkud osaměle žije. Vypadá to, že by to léto mohlo být pro Vingu před několika velkými změnami, které ji čekají, poklidné a naplněné úkolem, který ji s dědou, stejně jako společná vášeň pro moře, spojuje. Jenže se na ostrově objeví Rut. Je sice stejně stará, ale úplně jiná. Na rozdíl od Vingy je extrovertní, nesnáší moře, mimo ostrov má spoustu kamarádů, byla už zamilovaná. Na konci léta se nakonec musí vyrovnat s obrovskou ztrátou, kterou přišla o důležitý vztah i opěrný bod ve svém životě. Přesto příběh není jen skličující. Ukazuje, že všechny ztráty potřebují čas, že je normální si s nimi nevědět rady i prožívat nejrůznější emoce často jdoucí proti sobě. Že i v období ztrát můžeme prožívat radost. Že si můžeme být blízcí s někým, s kým jsme si na začátku nemysleli, že je to možné. Dění sledujeme očima Vingy a skrze dialogy s jejími blízkými. Postupně se dozvídáme, co tvoří klíčové dílky situace, ve které se nyní ocitá. Kniha je velmi citlivě napsaná a adekvátní období, kdy děti začínají dospívat, ale ještě jsou stále jednou nohou v dětství. Knihu doprovází do modra laděné ilustrace, které naznačují jen hlavní obrysy vybraných momentů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ podobně jako se nám v daný moment během čtení může jevit to, co nám Vinga prozrazuje o svém životě.