Příběh ze severského prostředí zavádí čtenáře na jeden švédský ostrov, který je tak trochu stranou veškerého dění. Osamělost místa vyhovuje Vinze, která tráví na ostrově letní prázdniny u dědečka. Jaké mají plány? Především spravit starou loďku, kterou Vinga dostane od dědy. Její sen stát se kapitánkou se pomalu a jistě naplňuje. Společníky jí bude nejen děda, ale také nová kamarádka Rut, která je jejím úplným protikladem.

Vinga je introvertní dívka. Nevyhledává kamarády, raději zůstává o samotě. A děda je jejím přístavem a jistotou. "Člověk si zvykne na všechno, kromě kamínku v botě." Děda je realista a rozhodně Vinze netvrdí, že je všechno v pořádku. A ten kamínek v botě, to je pro Vingu obrovský kámen. K dědovi v podstatě utekla - složitá rodinná situace a její pocity k tátovi jsou palčivým problémem a Vinga si se svými pocity neví rady. Mlčenlivý děda jí stojí po boku, avšakVinga si se svými emocemi musí poradit sama.

Rut je na ostrově u své babičky, kde také tráví prázdniny. Je tak jiná než Vinga - černé oblečení je protikladem k Vinžině barevným tričkům, zrzavým vlasům a pihám. I přesto, že má Vinga raději samotu, na Rut a její pomoc s loďkou se pokaždé těší.

Ač je příběh pro mladé čtenáře, není psán vesele, ale je spíše poeticky laděn. Autor používá v textu přítomný čas, který ještě více podtrhuje celou atmosféru. I přesto, že je léto, čas prázdnin a slunce, Oskar Kroon nezapře knihy se severskou tématikou, která bývá často ponurá a dramatická. Není to úplně snadné čtení, ať už z hlediska atmosféry knihy, tak i z hlediska témat, která autor zvolil. S Vingou by se mohly ztotožnit některé dívky/chlapci, protože to, co prožívá ona, prožívá řada teenagerů.

Celý příběh proplouvá poklidnými vodami, až na situaci, kdy děda s Vingou plují na přepravní lodi zpět do města a dostanou se do prudké bouřky. Tady se prokážou dědovy zkušenosti a znalosti moře a to, že ne vždycky technika a různé přístroje dokážou pomoci.

Děda je pro Vingu velkým vzorem. Ošlehaný mořský vlk je silný a dokáže ve správnou dobu vyslovit správnou větu. Učí také Vingu poznávat přírodu a ptáky a díky němu by se přírodě chtěla v budoucnu věnovat.

Knihu ilustrovala Kateřina Kotyk. Obrázky svým ztvárněním navazují na příběh i atmosféru. Vinga čeká na vítr je vhodná pro děti, kterým nevadí pomalé plynutí děje i tak trochu netradiční hrdinka.

Vinga je na prahu dospívání. I přesto, že ji její blízcí milují, nemá to vůbec jednoduché. Její rodina se rozpadá a ona si s tím neví moc rady. I proto vítá možnost strávit s dědečkem léto na ostrově, kde dědeček poněkud osaměle žije. Vypadá to, že by to léto mohlo být pro Vingu před několika velkými změnami, které ji čekají, poklidné a naplněné úkolem, který ji s dědou, stejně jako společná vášeň pro moře, spojuje. Jenže se na ostrově objeví Rut. Je sice stejně stará, ale úplně jiná. Na rozdíl od Vingy je extrovertní, nesnáší moře, mimo ostrov má spoustu kamarádů, byla už zamilovaná. Na konci léta se nakonec musí vyrovnat s obrovskou ztrátou, kterou přišla o důležitý vztah i opěrný bod ve svém životě. Přesto příběh není jen skličující. Ukazuje, že všechny ztráty potřebují čas, že je normální si s nimi nevědět rady i prožívat nejrůznější emoce často jdoucí proti sobě. Že i v období ztrát můžeme prožívat radost. Že si můžeme být blízcí s někým, s kým jsme si na začátku nemysleli, že je to možné. Dění sledujeme očima Vingy a skrze dialogy s jejími blízkými. Postupně se dozvídáme, co tvoří klíčové dílky situace, ve které se nyní ocitá. Kniha je velmi citlivě napsaná a adekvátní období, kdy děti začínají dospívat, ale ještě jsou stále jednou nohou v dětství. Knihu doprovází do modra laděné ilustrace, které naznačují jen hlavní obrysy vybraných momentů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ podobně jako se nám v daný moment během čtení může jevit to, co nám Vinga prozrazuje o svém životě.

Vinga miluje moře. Miluje také prostředí švédského ostrůvku, kde tráví čas se svým dědečkem.

Na pevnině totiž nechala problémy, kterých je na mladou slečnu ažaž.

Je neuvěřitelné, kolik těžkých nelehkých situací dokázal autor Oskar Kroon vetkat mezi řádky. Nejdřiv jen tušíme, autor nás drží napjaté jako struny a skutečnosti odhaluje docela pozvolna. Rozpadající se rodina, ztráta blízkého člověka nebo také poněkud nečekaná první láska.

Osobnost hlavní hrdinky, to, jak je na první pohled nepřístupná, se perfektně prolíná s drsnou severskou krajinou. S touto knihou nezažijete dobrodružství jen na moři, ale svedete souboj také s rozbouřenými vlnami emocí.

Ráda bych vyzdvihla i práci ilustrátorky Kateřiny Kotyk. Atmosféru knihy vystihla tmavými, tajemnými ilustracemi naprosto dokonale.

Vinga čeká na vítr je excelentním počinem, který můžete směle doporučit holkám ve věku od asi jedenácti, dvanácti let...