Ann-Marie Howell je pro české čtenáře neznámou autorkou. Ve Velké Británii však vydala pět knih a právě ta poslední vyšla i v češtině v nakladatelství Portál v roce 2022.

Čtenář se ocitá v roce 1916 na jednom anglickém panství, kde se pěstují ananasy. Pracuje tady Klářina teta Elizabeth a strýček Gilbert. A nejen oni. O celé panství se stará řada pracovníků, především zahradníci.

Klára se u příbuzných cítí úplně sama. Rodiče ji sem zavezli, aby ji ochránili před válkou. Klára si také příliš nesedla s tetou ani se strýčkem - jsou uzavření, zamračení, prostě nejsou takoví, jak si je Klára pamatuje z dřívějších, šťastných let.

Když Klára objeví zamčený pokoj a tajemné dopisy, je to pro ni výzva - co tetička skrývá? Další velkou záhadou je krádež ananasů a jiného ovoce. Kdo by chtěl krást zrovna ovoce? Na pátrání nebude sama. Pomůže jí Will, chlapec, který tajně přespává v kotelně.

Příběh má mnoho vrstev a spoustu mikropříběhů. Především je to vyprávění Kláry, která se ocitá sama na venkově u příbuzných, kteří s ní nechtějí mít nic společného a je patrné, že oba skrývají nějaké tajemství. Pak je tu Will, který se na panství schovává, umí nádherně kreslit a zdá se, že je, stejně jako Klára, také opuštěný.

Autorka do Klářina vyprávění zakomponovala válku, která roku 1916 nabyla na síle. Seznámila čtenáře také s válečnou technikou jako jsou vzducholodě Zeppeliny a jejich hrozba. Hodně tajuplný příběh je vyprávění tety Elizabeth. Její dopisy a chování nasvědčují tomu, že tetička není úplně nejšťastnější člověk na světě. Autorce se povedlo vystihnout atmosféru tehdejší doby a realisticky vykreslila život na venkově. Připadalo mi ale, že příběh byl docela pochmurný, i když se ho autorka snažila odlehčit.

Příběh je určen pro děti kolem dvanácti let. V tomto věku už by děti měly mít povědomí o tom, jaká byla historie dvacátého století.

Zahrada tajů je publikace z nakladatelství Portál pro děti od deseti let a sepsala ji britská spisovatelka pro děti a mládež. Její knížky byly nominované na řadu literárních cen. Zajímavostí je, že sama žije v Suffolku, kam odjela také Klára, hrdinka tohoto příběhu.

Příběh se odehrává v roce 1916 a jak sama autorka v doslovu přiznává, dělala si řádné rešerše, aby byl její počin reálným a skutečně předvedl tamější dobu v městě, které tak dobře zná.

Klára je dvanáctiletá dívka, která musela odjet právě do Suffolku. Je válka a její rodiče z důvodu, který se dozvídáte až v závěru knihy, odjíždí do Denveru. Nemůže s nimi a samozřejmě nemůže zůstat sama po takovou dobu, takže se přesouvá k tetičce, která si od ní nechává říkat paní Gilbertová. Žijí společně s hrabětem a patří k vrchnímu služebnictvu, takže má Klára možnost nahlédnout, jaké bytí mají lidé v různých sociálních vrstvách.

Velmi brzy Klára poznává, že tetička není tak trpělivá jako její rodiče a pro pohlavek nejde daleko. Naštěstí poznává záhy i chlapce, se kterým prožívá nejedno dobrodružství, a dokonce pátrají po zloději. Odhalení je docela závažné, a hlavně zasáhne závěr, který Kláru uvede do reality. Doposud byla dítě, ale po něm už poznává, že válka je blíž než si kdy myslela a je hrůzná.

Zahrada tajů má silnou komorní atmosféru a může se chlubit až surovou realitou, která je předkládána z pohledu dvanáctileté dívky. Netuším, jak to bude doléhat na děti, ale mně z toho bylo úzko a všechny ty podstatné věci i detaily skládaly dohromady bezútěšnou, a přesto živelnou a nadějeplnou mozaiku. Věřím, že nejednoho cílového čtenáře čtení zasáhne a donutí zamyslet ho nad spoustou věcí. Předpokládám, že autorka tak učinila záměrně, jelikož i koncept jejího díla je promyšlený a představuje podstatné milníky nejen dívčina života, ale rovněž i dané doby.

Historicky je vše velmi kvalitně zpracované a já doufám, že z toho čtenáři vstřebají, co nejvíce. Stejně tak je chytlavá i zápletka a dobrodružství, které mladá dívenka zažívá se svým novým kamarádem Willem. Je to o přátelství a důvěře, o hledání možností, když je spravedlnost slepá. O nových možnostech či ukázce definitivního stavu. Kniha opravdu obsahuje hrozně moc, na to, že se tváří jako oddechová četba a podobně se i čte.

Styl psaní je v er-formě převyprávěn z úhlu pohledu protagonistky Kláry. Vyprávění je dynamické, silně atmosférické, čtivé a za to mohou krátké věty, které se mohou zdát možná trochu úsečné, ale skvěle dotvářejí právě atmosféru. Jediné, co může být pro někoho problém, jsou opakující se slova. Na straně 180 až 181 to na mě až dolehlo, protože se slovo kluk opakovalo hned na začátku každého odstavce a když ne kluk, tak Zrzek. Je to opravdu hodně viditelné, tak myslím, že si toho povšimne i cílový čtenář.

Zahrada tajů je silným čtením pro děti, emotivní i překvapivě naučné o historii a chování v tehdejší době, a přesto skrývá i hodně o hodnotách života. Je vhodné pro čtenáře či čtenářky, které zajímá historie, chtějí přitom dobrodružství, napětí i detektivní linku, a ke všemu jsou už navyklý na lehce náročnější tvorbu.

Sama jsem byla překvapená, jak vysokou úroveň příběh má, čím vším dokáže zaujmout a jaké hodnoty skrývá. Nečetlo se mi dobře, i když je vyprávění čtivé a dynamické. Hodně na mě knížka zapůsobila a vnímala jsem emoce, které na mě při čtení padaly. Surová realita a dané okamžiky byly opravdu silné a jen doufám, že na děti bude působit odlehčeněji, protože myslím, že to opravdu není s ohledem na témata lehké čtení, ale rozhodně hodně předá.

Píše se rok 1916 a Evropou se sveřepě prohání první světová válka. Dvanáctiletou Kláru rodiče posílají k příbuzným na anglický venkov. Teta a strýc, na něž má Klára z dětství jen milé vzpomínky, jsou rázem jiní. Hlavně teta se na dívku utrhuje, neustále ji peskuje a nechce ji říct, proč ji rodiče poslali pryč. Klára se pomalu otrkává a sbližuje s novým prostředím. Všechno je tak jiné, spousta nevyřčených tajemství, zamčený pokoj, tajemný chlapec, náhodně položené pomeranče na pařezech stromů a k tomu ještě dopis, který Klára nepředala rodičům a bojí se ho otevřít…

Ann-Marie Howell napsala příběh primárně určený mládeži, ale užijí si ho i dospělí, kteří ho budou vnímat asi trochu jinak, očima starších, zkušených čtenářů. Pokud je vám tedy víc než náct, zkuste na Klářin svět nahlížet z jejího úhlu pohledu a vcítit se tak do obav, které ji sužují a které nám připadají možná trochu malicherné a banální, přesto v křehké, ještě dětské duši mohou nechat stopy.

Základní těžiště knížky Zahrada tajů je první světová válka a její dopad na děti, které ne vždy tuší, co se vlastně děje. Nejhorší je, když s nimi dospělí nemluví, nedokážou jim vysvětlit potřebné věci srozumitelně a jasně, aby se nebály. Tady mě trochu štvali všichni Klářini příbuzní, rodiče i teta se strýcem, kteří ji nechali tak trochu plavat ve strachu.

Autorka do děje zakomponovala také detektivní zápletku, která jej nijak nenarušuje, naopak, trochu rozptyluje Klářin strach a smutek z toho, co aktuálně prožívá.

Zahrada tajů pro mě byla čtením na jedno odpoledne, přesto ve mně nechala dojem. Užila jsem si jak destinaci – Anglie je prostě láska, tak i příběh jako takový, na konci mě i dojal.

Určitě knížku doporučuji všem, kteří nezapomněli na to, jaké je to je, když stojíte jednou nohou v dětství a tou druhou se pomalu dotýkáte dospělosti. A také mladým čtenářům, aby zjistili, jaký byl svět dávno, dávno před tím, než se narodili.