Radka Zbořilová: Knížky mě zaujaly už na knižním veletrhu v květnu 2014, hlavně coby maminku čtyřleté dcery - z toho pohledu se mi (dost aktuálně) zdá Hněv moc pěkně a výstižně pojatý. Už předtím jsme, nezávisle na knížce, doma říkali, že když se dcera vzteká, asi se pere s nějakým medvědem... Dcera to rychle přijala za své a po odeznění vzteku pak sama často říká, že ti medvědi zase zlobili...
Zároveň jsem učitelka, a to u neslyšících dětí i dospělých, dlouho jsem pracovala v MŠ pro neslyšící a stále vedu "kroužek" v jedné základní škole pro neslyšící, je to společné čtení-předčítání v knihovně a následné aktivity.
Knížky se mi zdají vhodné (mj.) i pro neslyšící nebo nedoslýchavé děti, které často mají problémy s komunikací obecně a v abstraktní rovině ještě víc. A z problematické komunikace pak vyplývají i různé emoční a sociální potíže atd. Tyto "jednoduché" knížky, kde je krátký text, podpořený výstižnými obrázky, pro ně mohou být dobře přístupné, samozřejmě s dospělým, který knížku bude číst s nimi.
A líbí se mi na knížkách právě i to, že jsou psané pro děti i rodiče/vychovatele, jako "pomůcka" a inspirace k společným hovorům o ne úplně snadno uchopitelných, ale přitom důležitých tématech. Také mě zaujalo, že jsou emoce popsány hodně z pohledu dítěte (1. osoba, buď já nebo my), včetně toho, co dětem může vadit u dospělých - že o jejich pocitech mluví před jinými lidmi atp.