Komiks Debbie Thung, autorky textů i originálních černobílých ilustrací, Introvertka v hlučném světě nabízí pohled do světa lidí, kteří zrovna nevyhledávají hlučnou početnou společnost, lidí, kteří jsou spokojeni o samotě jen ve společnosti dobré knížky a hrnku teplého čaje, zkrátka do světa introvertů. Autorka a zároveň hlavní postava prochází v komiksu různými situacemi, jež coby introvertka snáší jen velmi těžko. Klade si otázku, jaké je vlastně její místo ve světě, v němž je třeba dennodenně překonávat překážky. Během studia na vysoké škole se to hemží pozvánkami na večírky, obrovskou výzvou je pohovor do prvního zaměstnání, vyčerpávající může být i půlhodinové čekání na vlak strávené s kolegyní z práce. Ze strachu, že bude na ulici někým oslovena, volí bezpečný outfit pro introverty, tedy velké sluneční brýle, obrovská sluchátka na uších a šálu kolem krku, která pro jistotu zakrývá i ústa. Stručné a výstižné texty v komiksových bublinách odkrývají nejen to, co introvertka říká nahlas, ale také to, co si jen myslí. Dozvídáme se tak, jak hodnotí sama sebe a lidi kolem sebe, jak je pro ni vnitřně těžké nějak alespoň „přežít“ situace, které jinak založení lidé považují za naprosto běžné. Na mnoha místech introvertka přiznává, jak je pro ni důležitý extrovertní partner. Ten je jí obrovskou oporou třeba na zmíněných večírcích, kdy hravě zvládá obyčejné klábosení s ostatními za oba dva, za sebe i za svou mlčenlivou polovičku. Odlišný pohled partnerů ukazuje také moment, kdy se rozhodují, že se vezmou. Zatímco extrovert se těší na velké množství pozvaných hostí, introvertka s úlevou zjišťuje, že k uzavření sňatku stačí pouze dva svědci. Velkou pomoc jí poskytnou také informace na internetu. Introvertka zjišťuje, že její povaha není nemoc. Je prostě normální, že každému nejsou příjemné hlučné večírky, že někomu více vyhovuje práce na volné noze než v kanceláři s několika dalšími lidmi. S takovým sebepoznáním pak daleko snáze zvládá situace, jež pro ni dříve byly obtížné. Zkrátka začíná být jasnější, kde je její místo v tomto hlučném světě.

Introvertka v hlučném světě (vydává Portál) je komiks Debbie Thung, autorky textů i originálních černobílých ilustrací. Nabízí pohled do světa lidí, kteří zrovna nevyhledávají hlučnou početnou společnost, lidí, kteří jsou spokojeni o samotě jen ve společnosti dobré knížky a hrnku teplého čaje, zkrátka do světa introvertů. Autorka a zároveň hlavní postava prochází v komiksu různými situacemi, jež coby introvertka snáší jen velmi těžko. Klade si otázku, jaké je vlastně její místo ve světě, v němž je třeba dennodenně překonávat překážky. Během studia na vysoké škole se to hemží pozvánkami na večírky, obrovskou výzvou je pohovor do prvního zaměstnání, vyčerpávající může být i půlhodinové čekání na vlak strávené s kolegyní z práce. Ze strachu, že bude na ulici někým oslovena, volí bezpečný outfit pro introverty, tedy velké sluneční brýle, obrovská sluchátka na uších a šálu kolem krku, která pro jistotu zakrývá i ústa. Stručné a výstižné texty v komiksových bublinách odkrývají nejen to, co introvertka říká nahlas, ale také to, co si jen myslí. Dozvídáme se tak, jak hodnotí sama sebe a lidi kolem sebe, jak je pro ni vnitřně těžké nějak alespoň „přežít“ situace, které jinak založení lidé považují za naprosto běžné. Na mnoha místech introvertka přiznává, jak je pro ni důležitý extravertní partner. Ten je jí obrovskou oporou třeba na zmíněných večírcích, kdy hravě zvládá obyčejné klábosení s ostatními za oba dva, za sebe i za svou mlčenlivou polovičku. Odlišný pohled partnerů ukazuje také moment, kdy se rozhodují, že se vezmou. Zatímco extravert se těší na velké množství pozvaných hostí, introvertka s úlevou zjišťuje, že k uzavření sňatku stačí pouze dva svědci. Velkou pomoc jí poskytnou také informace na internetu. Introvertka zjišťuje, že její povaha není nemoc. Je prostě normální, že každému nejsou příjemné hlučné večírky, že někomu více vyhovuje práce na volné noze než v kanceláři s několika dalšími lidmi. S takovým sebepoznáním pak daleko snáze zvládá situace, jež pro ni dříve byly obtížné. Zkrátka začíná být jasnější, kde je její místo v tomto hlučném světě.

Netuším kolik lidí vnímá svět jako já nebo moje dcera. Ano, ta chuděra to má po mně.

Ona i já jsme introverti. U každé z nás se to projevuje jinak, ale obě si zažíváme své potíže.

Já možná na oko vypadám jako hlučný, vtipem a  ironií sršící člověk. Ale nic mi není příjemnějšího, než zůstat ve volných chvílích zavřená doma, ve své jistotě, svém pohodlí, se svou samotou. V posledních pár letech do ní pouštím svého muže, mou kamarádku a sdílím ji se svou dcerou. Společenské akce jsou pro mě nutné zlo, které podstupuji jen proto, abych předešla klevetám, že jsem divná. Nákupy absolvuji stylem - Start - cíl - a to v rekordních časech. Pokud potřebuji koupit něco na sebe ( to bohužel není tak jednoduché jako koupit chleba) proběhnu obchodem s větou - tady na mě nic nemají - a můj zoufalý muž prosí, ať si něco vyberu. Ano, má se mnou svatou trpělivost. Návštěva kulturních akcí je jednou za čas schůdná, proč bych ale měla jít třeba na vánoční trhy, kde je hlava na hlavě, to fakt nevím.

Moje dcera je zas extrémně tichá, neprůbojná, odmítá si nahlas říct i o lístek v tramvaji, a pokud někde trochu nahlas promluvím já, tak se ode mě distancuje. Rádio si nahlas nezapneme ani jedna - spíš jen tak na pohodu ( rozuměj tak, že to ta druhá vedle v místnosti neslyší) . Víc o ní psát nemůžu, protože by už nemluvila ani se mnou.

Nerozumím akcím typu - hokejová utkání, vánoční večírky, koncerty a teambuildingy.

Pokud mi rozumíte a víte o čem píšu a tak trochu se v tom poznáváte, pak určitě stojí za přečtení skvělý komiks Introvertka v hlučném světě.

Skvěle nakreslené a s humorem vykreslené každodenní situace tiché Debbie, jsou kouzelným nahlédnutím do mého světa. Konečně vím, že v tom nejedu sama, konečně se usmívám nad tím, jak je to místy náročné a místy snad i k pobavení. Trochu mi tahle kniha uvolnila vzduch v plicích. Trochu mi dovolila přestat zoufat nad tím, jak vnímám ten hlučný svět kolem nás, jak se mu vyhýbám a utíkám a schovávám se před ním.

Nejsem v tom sama. Není v tom sama ani moje dcera. Jedeme v  tom minimálně s Debbie :-)

Mrkněte a nenechte si ujít tuhle skvělou záležitost, nebo ji kupte pro kamarádku, která se věčně ptá, proč se vám nikam nechce, nebo ji kupte svému příteli dřív než vám naplánuje obrovskou oslavu narozenin. Je to praktický návod jak přežít a pro ostatní praktická ukázka, co jak cítíme.