A byla svatba. A ne jen tak ledajaká. Věrnost a věčnou lásku si slíbili dva po uši zamilovaní lidé. Jednou z nich je milovnice knih, známá ilustrátorka, která nejraději kreslí, pije čaj a pobývá v přírodě. Jaké to je, když do bubliny introverta vstoupí někdo další? Ve svých milých a vtipných komiksových memoárech autorka Deborah „Debbie“ Tungová poodhaluje své soužití s manželem Jasonem.

V útlé publikaci Deborah Tungová nechává čtenáře nahlédnout do svého vztahu s manželem. Když se introvertka vdá je ilustrovaným příběhem manželství, ke kterému patří to dobré i to špatné. Mladá dvojice se vzala před šesti lety a sdílí okamžiky ze svého života. Navenek působí příjemně a uvolněně. Doma se proměňují ve dva zábavné podivíny, kteří milují samotu a knihy. A nestydí se před sebou za různé zvuky, názory a zvyklosti.

Prostřednictvím líbivých ilustrací mohou čtenáři spatřit reálné a živé záblesky ze soužití mladé dvojice. Tyto záblesky mohou být čtenářům blízké i vzdálené, podle toho nakolik se jejich život podobá životu autorky, ale rozhodně umí pohladit na duši a pobavit. Deborah Tungová sdílí příjemné okamžiky z jejich života i ty chvíle, o kterých se ve slušné společnosti nehodí nahlas zmiňovat.

Knihu Když se introvertka vdá jsem přečetla za jedno odpoledne a vykouzlila mi úsměv na tváři. Párkrát jsem se nahlas zasmála a napila se kávy. A pak přišel na řadu přítel, který knihou prolistoval a občas mi s tichým uchechtnutím ukázal, co máme v našem vztahu stejné jako tento pár. Prostě jsou nám tak podobní! A to zjištění je příjemné a legrační současně.

Proto si myslím, že kniha své fanoušky najde především mezi páry, které sdílejí podobný vztah, introverzi alespoň jedné polovičky páru nebo životní styl autorky. Pro ostatní nebude svět na ilustracích tak moc vtipný a hladící na duši. Vztahy jsou různé, ne v každém se najde umělecká introvertní duše. A autorka popisuje navíc jeden z těch velmi harmonických soužití. Pozitivno jejich vztahu z ilustrací naprosto vyzařuje a poslední stránky jsou jen korunovací jejich příběhu lásky.

Možná i proto mi obecně připadá univerzálnější, údernější a vtipnější autorčina předchozí tvorba – Introvertka v hlučném světě a Ze života knihomolky. Některé z obrázků z těchto knih si vybavím dodnes, u publikace Když se introvertka vdá mi jich tolik v hlavě nezůstalo.Nejvíc mě pobavil měsíční rozpočet s nelimitovanou částkou na nákup knih. A nejvíc zahřál u srdce obrázek dvojice zachumlané večer do deky. Ostatní obrázky si už tak moc zřetelně nevybavím.Možná pro mě nejsou tak překvapivé, možná jsem se na ně tolik nesoustředila, možná část z nich byla spíše klišé. A to může být kamenem úrazu pro čtenáře. Zkrátka pro někoho se tato kniha může stát srdeční záležitostí, pro druhého šedým průměrem.

Za mě je i přes výše uvedené kniha určitě sladká, romantická a zábavná. Jen dlouho nevydrží. Za hodinku už možná nebude, co dalšího si prohlížet a číst. Na druhou stranu může být krásnou připomínkou toho, co může být na vztahu roztomilé, intimní a komické. A občas není na škodu si to více uvědomit.

Knihu doporučuji všem introvertům, kteří chtějí strávit příjemné odpoledne či večer nad milou knihou se šálkem dobré kávy či čaje. Třeba vás napadne další příběh, který by se mohl do knížky připsat na základě toho vašeho.

Každodenní, jemně humorné příhody mladé ženy, které ke štěstí stačí kniha a šálek čaje, dospěly v nejnovějším svazku stripů do chvíle, kdy jí do života vstupuje partner. Humoru tak ubývá a přibývá sentimentality.

Když je introvertka šťastná

Debbie Tungová: Když se introvertka vdá. Přel. Marie Těthalová, Portál, Praha 2020, 160 s.

Loni třicetiletá britská výtvarnice asijského původu Debbie Tung na svém blogu už několik let publikuje komiksové stripy zejména o lásce ke čtení. I díky knižně vydaným svazkům (u nás vyšly v roce 2019 Introvertka v hlučném světě a Ze života knihomolky), které měly celosvětový úspěch, mohla Tung opustit práci programátorky a věnovat se jen kreslení, přičemž její stripy přebírají i velké americké zpravodajské a knižní servery.

Tung ve stripech s lehkou nadsázkou rekapituluje a glosuje vlastní život, všechny ty drobné maléry, karamboly či alespoň zvláštnosti, které se dějí dívce, jež je nejradši sama, což části jejího okolí stále připadá divné. Její humor se vyznačuje sympatickou jemností až křehkostí. Tvorba Debbie Tung se tak odlišuje od křiklavějších, prvoplánovějších vtipů, které novinové stripy obvykle přinášejí. Méně sympatickým rysem už bývá jakési zjihnutí nad nějakou podařenou knihou, objevující se nikoliv zřídka.

Svazek Když se introvertka vdá svou obálkou, na níž vidíme vykulenou dívku vedle chrápajícího mladíka, slibuje tragikomické momentky z toho, co přináší významná životní změna. Do každodenních intimních sfér introvertky se totiž nastěhoval muž. Jistěže milovaný, ale přece jen je to vpád cizího, navíc mužského elementu do dosud poklidně samotářské domácnosti. Humorných okamžiků, kdy do sebe dva lidské světy zábavně křísnou, je tu kupodivu méně, než bychom (navnaděni obálkou) čekali. Autobiografická hrdinka je totiž upřímně šťastná a nebojí se to dát najevo.

Zachytit v umění pocity štěstí bývá dost ošemetné, zvláště v tom narativním. Básník, výtvarník či hudebník se může z pocitů štěstí vyznat v nějakém i podařeném lyrickém díle, ale narativní umění, mezi které komiks patří, přece jen potřebuje nějaký konflikt. Na ploše krátkého stripu je sice možné onen lyrický výkřik provést také, ale pokud jich je více, nutně opakují totéž a začínají nudit. A zejména v závěru knihy už jde hlavně o šťastné tokání dvou stále zamilovaných sympatických mladých lidí, které samozřejmě vrcholí zjištěním, že hrdinka je těhotná.

Stále to ještě není vyloženě červená knihovna (i tam ale musejí hrdinky podstoupit mnohé strasti), stále lze ocenit jemnost a zdrženlivost humoru Debbie Tung. Sentiment ale postupně začíná převažovat. Některé čtenářky se mohou dojímat nad tím, jak se jedné z nich v osobním životě zadařilo, čtenářům mužům to snad může být užitečné jako studijní materiál pro poznávání svých křehkých introvertních partnerek.

Ostatní možná ocení, jak autorka ovládla svou černobílou kresbu. Ta stále působí na první pohled trochu amatérsky, ale je znát, že s ní kreslířka dokáže pracovat suverénně a konzistentně. Její místy až neohrabaná jednoduchost a zdánlivá neprofesionalita přináší přesně ten dojem, který má komiks navodit: totiž že jej vytváří pověstná „holka odvedle“.

Neboli ženy si k výslednému procentuálnímu hodnocení u recenze psané mužem připočtou deset procent, knihomolky a introvertky do třiceti let dvacet a ty svobodné nebo čerstvě zamilované rovnou třicet.

Jak to vypadá a co se děje v manželství introvertky, která je také ilustrátorkou komiksů? Všelijaké situace, které v dlouhodobých partnerských svazcích zažívá, troufám si říct, mnoho z nás, nakreslila a popsala autorka Debbie Tung a vydala je v komiksové knize s všeříkajícím názvem: Když se introvertka vdá.

Někteří možná již znáte autorčinu prvotinu, Introvertka v hlučném světě. Nynější dílo na něj navazuje. Přítel Jason se stal manželem, z mladého páru je mladý manželský pár. Kniha čtenáře provází prvotním zvykáním si na tuto novou skutečnost (v restauraci: „Přejete si s paní stůl u okna?“ Debbie: „Paní? … Ale počkat? To jsem já!“), nikdy nekončící plány a cíle Debbie a Jasona, které po prvotním nadšení rychle či rychleji opustí („Zítra bychom měli vstát brzo a pořádně tady uklidit. Pak bychom měli jít do fitka a až do večera být superproduktivní … Hahahaha. Tyjo, to byl vážně dobrej fór!“), stěhování do společného, na hypotéku pořízeného domku (Debbie: „Já ten náš nový dům prostě miluju … Konečně se tu můžu spojit s přírodou.“ Jason: „Nefunguje Wi-fi.“ Debbie: „NEEEeeee! Jak tady přežijeme?“) a další výzvy, radosti i všelijaké situace v průběhu několika let.

Stejně jako v minulé knize je Jason vylíčen jako laskavý, pohodový, podporující a čaje pro Debbie dělající člověk, zároveň je vidět, že i autorka Debbie je milující a vděčná za Jasona i při pohledu na jeho spící obličej se slinou u pusy. ??

Debbie si ze sebe i Jasona umí udělat legraci, a tak lze v knize najít několik vtipných pasáží. Mě nejvíce pobavilo setkání Debbie s kamarádkou. Kamarádka: „Myslím, že je důležité, abych si s partnerem mohla opravdu smysluplně promluvit. Takhle to máte vy s Jasonem, ne?“ Debbie: „Jo, to jo. Pořád spolu vedeme smysluplné řeči.“ Doma Jason a Debbie sedí na gauči. Jason: „Já jsem dneska tak nafouklej.“

Taky mě rozesmála pro mě důvěrně známá Záhada termostatu. Debbie: “Brr, tady je zima. Zvednu trochu termostat.” Po chvíli Jason: „Tady je teda horko. Stáhnu trochu termostat.“ A tak v nekonečné smyčce.

Stejně jako Introvertka v hlučném světě je i tato kniha milá, vtipná a odpočinková, navíc s dosahem ukázat čtenáři dlouhodobě fungující partnerský vztah, kdy oba mají jak společné chvíle, plány, vzpomínky i sny, tak i samostatné aktivity. Autorka má pozoruhodný dar všímavosti, a tak i situace, které by leckdo mohl nazvat banálními, ba nudnými, dokáže zachytit a tím ukázat, že nic jako banální situace vlastně neexistuje. Tedy pouze pokud jsme všímaví, duchapřítomní a nepřestáváme být vděční.

Knihu podle mého názoru ocení zejména ti, kteří mají zkušenost dlouhodobého vztahu.