„Proces vyprávění příběhu a vztah vypravěče k příběhu zajímá terapeutku víc než obsah příběhu jako takový. Obsah je poleva ale proces je koláč.“ (Perry, 2022, s. 19)

Kniha seznamuje čtenáře zábavnou a nenáročnou formou s tím, jak to může vypadat při návštěvě psychoterapeuta. Prostřednictvím komiksu nám autorka vypráví příběh terapeutky Pat, která začíná pracovat se ctižádostivým advokátem Jamesem potýkajícím se s kleptomanií. Příběh je sestaven z několika sezení znázorněných pomocí obrázků, pod nimiž se nachází poznámky, díky kterým se čtenář může dozvědět více o některých věcech, které by ho možná zajímaly. Komiks, pokud ho tak mohu nazvat, byl opravdu kouzelný. Líbilo se mi, jak se autorce podařilo udělat ho hravým a zároveň seriózním. Příběh dokáže navodit úsměv na tváři, například když zjistíme, co vše může psychoterapeut udělat špatně, a že se jedná o normálního člověka, který nemusí být dokonalý. Kniha umí na jednu stranu rozesmát, a na druhou stranu rozesmutnět čtenáře v momentu, kdy knihu dočítá a musí se s ní rozloučit, stejně jako se Pat na konci musela rozloučit s Jamesem. Doporučila bych tuto knihu komukoliv, ať už se jedná o laika, který o psychoterapii neví zhola nic a chce alespoň trochu “nakouknout” pod pokličku neznámého, nebo o skutečného psychologa pracujícího v oboru, kde si myslím, že by mohla být brána spíše jako příjemné odlehčení.

Originální, provokativní a inspirativní. Toto vyjádření bych použila, kdybych měla své dojmy z knížky shrnout ve třech slovech. Komiks, nad nímž budete přemýšlet, usmívat se, ale taky možná kroutit hlavou a klást si řadu otázek. Za mě osobně knížka, kterou jsem si pročetla dvakrát po sobě, což je u mě neobvyklé. Při prvním čtení jsem sledovala více dějovou linku a podruhé se ponořila do toho, co se dělo kolem samotného příběhu, hlouběji, v myšlenkách dvou hlavních protagonistů - psychoterapeutky Pat a jejího klienta, úspěšného advokáta Jamese. A právě možnost číst tuto knížku jaksi "víceúrovňově" je tím, co ji činí tak zajímavou. Jinak ji budou vnímat lidé, kteří jsou v rámci psychoterapie v roli klienta či se zajímají o psychologická témata a jinak psychoterapeuti samotní. Obě strany v ní najdou zajímavé postřehy, interpretace a postupy, obě strany budou překvapeny.

Philippa Perry v knížce Příběhy z pohovky vychází z vlastních zkušeností v roli psychoterapeutky a dává nám nahlédnout do některých zajímavých situací, které v rámci terapie mohou nastat. Čtenář je přizván jako pozorovatel k roční spolupráci Pat a jejího klienta Jamese. Komiksová forma umožňuje pozorovat nejen vnější projevy obou protagonistů, ale také jejich emoce a myšlenkové pochody. Kromě toho má čtenář možnost procházet si srozumitelné poznámky, vysvětlující, co se v průběhu terapie právě děje. Tyto komentáře jsou uvedeny pod samotným příběhem, jsou napsány srozumitelně, stručně a místy v nich čtenář může postřehnout odlehčený podtón. Trefně popisují odlišnost mezi "obyčejnou konverzací" dvou lidí a psychoterapeutickým procesem, poukazují na různé možnosti a přístupy, i na to, jakou roli v procesu hraje osobnost terapeuta, včetně jeho minulosti, očekávání i názorů. Sympatické je, že se autorka nepokusila vytvořit psychoterapeutickou příručku dokonalých a ověřených postupů, ale vykresluje terapeutku Pat jako přirozenou a chybující osobu, což jí umožňuje následně ukázat, jak se mění vztah terapeuta a klienta, pokud terapeut např. udělá krok, na nějž klient nebyl připravený, popř. jak je obtížné nejen vytváření, ale i udržení vztahu mezi oběma účastníky terapeutického procesu.

Ačkoliv je v názvu knížky i v popsaném přístupu terapeutky patrný na první pohled především psychodynamický přístup, zdaleka není tím jediným, s nímž se v knize setkáme. Pat ve své práci integruje i jiné přístupy. Je zde zmíněna teorie attachmentu, nacházíme prvky práce s tělem a dechem, vnímání tady a teď, zadávání úkolů a práci s procesním schématem, ale prostor je věnován také interpretaci snů (jež autorka převzala od svých skutečných klientů), sexualitě či fázím terapeutického vztahu. Setkáme se s pojmy přenosu a protipřenosu, disociace, zrcadlení, se způsoby kladení otázek, s významem mlčení v terapii, s otázkami týkajícími se toho, nakolik by měl být terapeut autentický a nakolik by se měl přizpůsobit klientovi, jak by měl pracovat s vlastními emocemi, jak s emocemi klienta apod. Na několika místech v knize najdeme i skvěle ztvárněné obrazové znázornění toho, v jaké fázi terapie se klient právě nachází. Zpočátku jej vidíme sedět na jeho vlastním ostrově, kde mu sice není dobře, ale který je mu důvěrně známý a skýtá mu řadu jistot, následně vnímáme díky povedeným ilustracím jeho nejistotu ve chvíli, kdy se odváží vydat na chatrném voru blíže k terapeutce, ovšem do nejistých vod oceánu, jejich blízký kontakt při sezení ve společné loďce a konečně chvíli, kdy zakotví na své nové pevnině, jelikož je jejich spolupráce u konce.

Terapeutům a psychologům nabízí autorka díky své knize možnost konfrontovat vlastní přístupy s postupy Pat, diskutovat o nich a klást si řadu otázek ohledně toho, co se jim samotným v praxi osvědčilo a co by mohli případně vyzkoušet či změnit. Ostatním čtenářům nabízí možnost proniknout více do úvah a postupů psychologů a psychoterapeutů a vidět mnohem více, než je při rozhovorech s terapeutem na první pohled patrné. Skvělé je jak samotné rozvrstvení a grafické ztvárnění příběhu, tak i zvídavost, kreativita a otevřenost autorky vůči různým přístupům a možnostem. Úžasná je její práce s detaily (např. co má terapeut na nohou), schopnost vystihnout stručně a srozumitelně to podstatné i snaha ztvárnit čtivě a lidsky spíše realitu než dokonalost. Philippa Perry, britská autorka několika knih a řady článků, jež má za sebou pestrou profesní kariéru (mj. i jako moderátorka kulturních pořadů, výtvarnice či vyšetřovatelka), využila při psaní Příběhů z pohovky jak své zkušenosti z terapeutické praxe, tak i svou kreativitu a v neposlední řadě také nadání své dcery Florence, která je autorkou zdařilé obrazové části knížky. Jak naznačuje v doslovu britský profesor analytické psychologie Andrew Samuels, napsala Perry provokativní knížku, nad níž mohou diskutovat desítky psychoterapeutů. Pro úplnost zbývá už jen dodat, že v samotném závěru knihy najdou čtenáři řadu odkazů na další doporučenou četbu v angličtině s českým dodatkem, o čem jednotlivé publikace pojednávají. Dále už je na čtenáři samotném, kolik si toho ze skvěle napsané knížky bude chtít či umět odnést.

Chtěla jsem si přečíst něco, jak dostat lidi na terapii, protože to je často velká bolest. A ony i takové knížky existujou, což o to, ale mám na to nervy? Trivago. Nicméně, když mi někdo usnadní práci, tak se o tip ráda podělím. Komiks od dua Perryových je taková ta zábavná a nenásilná forma učení, jak někomu ukázat "hele bude to bolet, ale tady máš něco veselého, abys byl ochotný do toho vlézt". Když má knížka hodně obrázků, hned se zvedá pravděpodobnost, že to někdo přečte. Tady jsou jenom obrázky. Obálka nekecá. Je to komiks. Provázejí ho poznámky pod čarou, které každý myšlenkový pochod terapeuta a fázi terapie vysvětlují. Díkyčko za osvětu a díkybohu že mi tyhle vysvětlivky nelítají kolem hlavy během sezení, tolik peněz na právní zastupce zas jakože nemám.