Prakticky všichni seriózní badatelé pokládají Darwinovu evoluční teorii za správnou. Ačkoliv bylo vemi nesnadné tuto teorii prosadit, po více než stoletém úsilí se to, alespoň mezi zasvěcenci, podařilo. Dnešní biologové věří, že na všechny dosud nezodpovězené otázky – jako například jak vznikl život na Zemi či jak mohlo během kambrické exploze dojít ke vzniku tolika nových druhů – nalézáme odpovědi v souladu s darwinismem. Jako většina z nás, i oni považují Darwinovu evoluční teorii za spolehlivé vysvětlení.
Ovšem, je tomu opravdu tak? Jak bychom reagovali, kdyby se objevila fakta, která by zásadně odporovala tomuto všeobecně přijímanému výkladu?
V knize Darwinova černá skříňka nám Michael Behe ukazuje, že důkazy o omezené platnosti evoluční teorie máme celou dobu přímo před očima – jsou však natolik malých rozměrů, že se nám je podařilo spatřit teprve nedávno.
Stěžejní body jako jeho argumentace totiž spadají do oblasti dvou poměrně velkmi mladých vědeckých oborů: mikrobiologie a biochemie.
Michael Behe není přitom stoupencem kreacionismu. Věří svým vědeckým metodám a odpovědi na otázky rozhodně nehledá v nějakých náboženských dogmatech. Přesvědčivě však dokazuje, že biochemické mechanismy musely být zkonstruovány – buď Bohem nebo nějakou jinou vyšší inteligencí. Badatelé se už celá desetiletí marně snaží uvést své překvapivé objevy z oblasti biochemie v soulad s evoluční teorií z devatenáctého století, která je prostě není schopna pojmout. Darwinova černá skříňka naznačuje, že nastal čas, aby si i vědci uvědimili, jaké nové a vzrušující možnosti se před nimi otevírají. My ostatní budeme alespoň bedlivě přihlížet.