Ve spolupráci s Montessori Institutem Praha vydává Portál poslední knihu pedagožky Marie Montessori, pojednávající o duševních schopnostech dítěte vzdělávat se (nebo být vzděláváno) již od narození. Kniha je určena nejen pro pedagogy, vychovatele, psychology, lékaře, ale i rodiče a všechny, kteří s dětmi pracují. Přestože vyšla poprvé již v roce 1949, je dodnes živá a stejně jako celý systém Montessori pedagogiky ovlivnila bez přehánění životy milionů lidí na celém světě.

Marie Montessori ve svém systému výchovy a vzdělávání, založeném na čtyřicetiletém vědeckém zkoumání dětí, přikládá absorbující mysli velký význam. Považuje prvních šest let života za nejdůležitější roky, kdy se rozhoduje o duši člověka. Dítě nám v této fázi může připadat jako obtížně vzdělavatelné, vždyť ještě nedokáže mluvit, nerozumí abstraktním pojmům, není schopné ani uvědomovat si vlastní já. Ale právě tento omyl ve své knize Montessori vyvrací a představuje sílu, která vzdělávání nejen umožňuje, ale je za ně přímo odpovědná i bez zásahů dospělých „učitelů“. Dítě se s absorbující myslí rodí a krmí ji vším, co okolo sebe má. Absorbuje do sebe a zvnitřňuje všechny podněty, kterých se mu dostává. Úlohou „školitelů“, tedy v tomto věku dnes zejména rodičů, je pouze podněty ve vhodné míře předkládat. Absorbující mysl totiž jako houba nasává nejen mateřský jazyk, ale i pohyby, emoce, přesvědčení atd. A to vše zdánlivě bez velkého úsilí, prostě jen tím, že je aktivně přítomno dění ve svém okolí.

Dítě se s absorbující myslí rodí a krmí ji vším, co okolo sebe má.

V několika kapitolách se Montessori věnuje i embryologii a dává do vzájemného vztahu vývoj duševní s vývojem fyziologickým, zavádí a vysvětluje termíny psychické a sociální embryo, kdy dítě prochází jednotlivými etapami vývoje k vlastní nezávislosti. Nabízí komplexní porozumění takovému dítěti a za hlavní cíl vzdělání či výchovy považuje právě nabytí odpovídajícího stupně nezávislosti lidské bytosti. V knize uvádí příklady z praxe a dává je do souvislostí s výsledky svých výzkumů.

 Závěrečná část je věnována přímo učitelům a dospělým vychovávajícím děti, Montessori mluví o přípravě učitele, zvláště o nutnosti sebepřípravy. Jen zralá, sebevědomá a vědoucí osobnost se může stát dítěti dobrým průvodcem, učitelem. Hovoří také o významu kázně, o chybách a chybování, o jejich opravování a o třech úrovních poslušnosti, kterými dítě ve vývoji prochází. 

Ukázka:

Kdybych začala tvrdit, že existuje planeta, na níž nejsou školy ani učitelé a studium je něčím neznámým, jejíž obyvatelé jen tak žijí a bloumají okolo, ale přitom všechno vědí a mají veškerou moudrost, určitě byste usoudili, že jenom fantazíruju. Přitom právě toto je realita, protože právě tak se učí dítě. Toto je cesta, kterou jde. Učí se všechno, aniž by vědělo, že se učí, čímž se také – s radostí a láskou – postupně posunuje od nevědomého k vědomému.

Maria Montessori (31. srpna 1870 Chiaravalle, Itálie – 6. května 1952 Noordwijk aan Zee, Nizozemsko) byla všestranná italská pedagožka, filozofka a vědkyně, známá především svými novými pedagogickými metodami. Práce Marie Montessori není založena jen na teorii, její síla spočívá v praktickém uskutečňování myšlenek. Převážnou část jejich prací tvoří výklady pozorování dětí a zdůvodňování pedagogických experimentů.

Lidská schopnost učení je úžasná. Musíme za ni ale draze zaplatit, neboť sotva začneme žít plně vědomý život, každý střípek vědomostí nás stojí úsilí a dřinu.

Dalším velkým úspěchem dítěte je to, že se naučí pohybovat v prostoru. První měsíce po narození tráví v kolébce. Ale zakrátko už jej vidíme, jak chodí a dělá nejrůznější věci. Je neustále zaneprázdněné a šťastné. Žije jen pro daný okamžik a každý den se naučí něco nového. Osvojuje si jazyk v celé jeho složitosti a učí se pohybovat dle svých potřeb. To ale není všechno. S neuvěřitelnou rychlostí se naučí ještě mnohem víc. Vstřebá všechno okolo sebe ať už jde o zvyky, tradice či náboženství. To, jak se dítě postupně učí pohybovat, neprobíhá náhodně – každý posun vyplývá z určitého období vývoje. Když se dítě začne pohybovat, jeho absorbující mysl už vstřebala jeho okolí. K vlastnímu pohybu je nejprve nutný psychologický rozvoj na nevědomé úrovni – jakmile se dítě začne pohybovat, stává se tento proces vědomým. Při pozorování tříletého dítěte vám neunikne, že si neustále s něčím hraje. Je to znamení toho, že si uvědomuje a přichází na něco, co už jeho nevědomá mysl dříve vstřebala. Touto vnější zkušeností v podobě hry prozkoumává ty věci a dojmy, které už nevědomě absorbovalo. Stává se z něj plně vědomá bytost, která svou činností utváří budoucího člověka. Řídí ho tajemná síla, ohromující a úžasná, kterou postupně ztělesňuje. Tímto způsobem se stává člověkem. Dělá to rukama, zkušenostmi; nejprve formou hry, později prací. Ruce jsou nástrojem inteligence člověka. V důsledku těchto experimentů nabírá osobnost dítěte individuální podobu, která je nutně omezená, protože svět vědomostí je vždycky omezenější než nevědomé a podvědomé světy.

Dítě vstupem do života zahajuje složitý úkol: krok za krokem vystavět podivuhodné schopnosti člověka adaptovaného na svou zemi a dobu. Pomalu buduje svou mysl, dokud se v ní neobjeví paměť, schopnost porozumění a myšlení. A náhle před námi stojí šestileté dítě, které rozumí a umí nám trpělivě naslouchat, zatímco předtím jsme se k němu neměli jak dostat.

Tato kniha se zabývá právě tímto prvním obdobím. Zkoumání dětské psychologie v prvních letech života je natolik fascinující, že nikdo, kdo do nich nahlédne s porozuměním, nemůže zůstat nedotčen. Práce nás dospělých nespočívá v učení, ale v tom, že pomůžeme dětské mysli se rozvíjet. Bylo by úžasné, kdybychom svou připraveností, porozuměním jeho základním potřebám 

Tipy pro Montessori učitele a rodiče: Objevování dítěte, Barvy, Souboje barev, Knížka, Psychologie dítěte

a inteligentním zacházením s dítětem dokázali prodloužit období, kdy má dítě tuto schopnost absorbovat! Jakou službu bychom prokázali lidstvu, kdybychom mohli lidské bytosti umožnit získat vědomosti bez vyčerpávajícího úsilí. Lidé by jako zázrakem přetékali informacemi, aniž by věděli, kde k nim přišli! Ačkoli, nemůžeme snad o všech dílech přírody říct, že jsou zázračná a kouzelná? Objevení faktu, že dítě disponuje absorbující myslí, schopnou samostatně vstřebávat podněty z okolí, vede k revoluci ve vzdělání. Je evidentní, že první období lidského vývoje, v němž se utváří charakter, je tím nejdůležitějším. V žádném pozdějším věku nepotřebuje dítě více naši inteligentní pomoc, protože všechny překážky stojící v cestě jeho tvůrčí práci snižují jeho šanci na dosažení dokonalosti. Měli bychom tedy dítěti pomáhat, ale ne proto, že na něj nahlížíme jako na slabého, bezmocného tvorečka, ale protože je obdařeno obrovskými tvůrčími silami, jež jsou svou povahou tak křehké, že potřebují milující a respektující ochranu. Těmto silám chceme pomáhat, nikoliv dítěti či jeho slabosti. Jakmile pochopíme, že tyto síly patří nevědomé mysli, která se prací a zkušeností života ve světě musí stát vědomou, a uvědomíme si, že mysl dítěte v raném dětství se liší od té naší, že do ní nepronikneme verbální výukou a že nemůžeme ani přímo zasahovat do procesu jejího přerodu z nevědomé na vědomou, tedy procesu utváření lidských schopností, změní se celá koncepce vzdělání. Ze vzdělávání se stane doslova pomáhání životu dítěte, psychologickému rozvoji člověka. Už nebude jen vynuceným úkolem zapamatovat si naše slova a myšlenky. Toto je tedy ta nová cesta, kterou se vzdělávání vydalo: pomáhat mysli v jejím vývojovém procesu, podporovat její síly a posilovat její četné schopnosti.

Knihu Absorbující mysl koupíte na e-shopu