Postarší manželé Petr a Líza mají doma dvě kočky a dva psy a žijí si spokojeně v chaloupce na kraji lesa. Jednou však při procházce lesem najdou malou opuštěnou prasečí holčičku a rozhodnou se ji vzít s sebou domů a vychovat ji jako svojí dceru.
Tak začíná Pravdivý příběh o prasátku, pohádka pro nejmenší čtenáře od francouzské autorky Emilie Chazerand, o malé prasečí holčičce Miriam, kterou její noví rodiče naučili všemu, co má malé děvčátko znát a umět. Začne dokonce chodit do školy s ostatními dětmi, učit se a hrát si s nimi, dokonce se tam i zamiluje! A brzy taky spolu s Petrem a Lízou přijde na to, že každý na světě je jiný, někdo velký, někdo malý, někdo kluk a někdo selátko, ale že na tom ve skutečnosti až zase tolik nezáleží.
Knížka o hledání maminky - to je Máma pro Papíka
Kniha o lásce, rodině a o poznávání sebe sama se bude nejvíce líbit dětem předškolního věku, je bohatě a poutavě ilustrována výtvarnicí Amandine Piu. Z francouzského originálu do češtiny přeložil Martin Bedřich.
Ale jednoho krásného zimního rána při návratu z procházky našli v lese zatoulané zvířátko. Právě tam, uprostřed cesty, stála malá prasečí slečna.
Drkotala ve sněhu zuby, jen v pyžamu z červené a béžové srsti. Plakala, až se z toho Líze srdce svíralo.
„Musíme ji vzít domů!“
Petr nijak neprotestoval.
Petr si dal pozor, aby neřekl, co by radši… s dobrou omáčkou a bramborovou kaší. Ale ještě víc měl rád svou postarší ženu, a tak vzal jejich malou Miriam do náruče.
Ach ano, tak se Líza rozhodla, že jí budou říkat.
Miriam byla prasátko po všech směrech výjimečné: jemné, sladké a strašně krásné. Tedy, na divočáka!
Líza a Petr ji vychovávali jako děťátko a učili ji vše, co bylo třeba.
Život mohl být jednodušší a poklidnější, kdyby Miriam nebyla tak náročná…
Byla totiž strašně zvědavá a chtěla vědět všechno na světě.
Neustále kladla složité otázky, na které ani Petr, ani Líza neuměli odpovědět.
Emilie Chazerand se narodila v roce 1983 v jednom koutu Francie. Miluje Vánoce, kdoulové želé, parkety, které vržou, vůni koláče v troubě a psaní ztřeštěných příběhů pro ne moc poslušné děti. Když zrovna nevymýšlí vyšperkovaná dobrodružství, oblékne se do bílého a stará se o lidi. Má jedno holandské kolo, dva buclaté kocoury, všech pět pohromadě, devět životů jako kočka, bez dvou za dvacet projektů na dobu, až bude konečně velká, a tři sta třicet tři důvodů, proč každé ráno vstát. Amandine Piu (řečená Piu Piu) spatřila světlo světa v roce 1982 u Lyonu ve Francii, její rodina má kořeny v Lyonu a na Sardinii. Nejprve studovala vizuální komunikaci v Lyonu, pak odešla plnit si svůj sen do Alsaska, kde vystudovala v ateliéru ilustrace na uměleckoprůmyslové škole ve Štrasburku. V jejím ilustrátorském kufříku najdeme špetku poezie, hrst barev a velkou dávku humoru.