Pravdivý příběh o prasátku

Pravdivý příběh o prasátku

Chazerand, Emilie

Portál, 2020

249 Kč199 Kč

SklademAkce 20 %

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Jednoho dne našli Líza a Petr v lese malé selátko, a protože nemělo maminku ani tatínka, vzali si jej domů. Ze selátka se vyklubala malá slečna Miriam, která brzy věděla, kdy poprosit, poděkovat, jak jíst příborem a kdy se chodí včas spát. Měla svoje rodiče moc ráda, a protože to byla zvídavá prasečí slečna, začala jednoho dne chodit do školy. Stejně jako ostatní děti i Mirinka ráda běhala, skákala panáka, hrála páku, dělala hlouposti. Nikomu nevadilo, že Miriam není obyčejná holčička. Že ona totiž vůbec není holčička. Až se jednoho dne Mirinka zamilovala…
Pro děti od 4 do 6 let.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Překladatel:Bedřich, Martin

  • Ilustrátor:Piu, Amandine

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1574-5

  • Počet stran / vazba:48 / Pevná

  • Rok vydání:2020

  • Kód:14909401

  • EAN:9788026215745

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Čtenářské recenze


  • Příběh o neobyčejné prasátkové slečně Miriam - autor recenze: Jitka Ježková

    https://jitkalibigerova.estranky.cz/clanky/recenze/pribeh-o-neobycejne-prasatkove-slecne-miriam.html

    Nakladatelství Portál vydalo knihu pro děti od čtyř do šesti let, která nese název Pravdivý příběh o prasátku od Emilie Chazerand, zdravotní sestry, která pracovala na pohotovosti, na psychiatrii i ve vězení. Celý příběh o této zvídavé prasátkové slečně, jež dostane jméno Miriam, vás chytne za srdce. Miriam je velmi chytré selátko, které půjde dokonce do školy, ale kámen úrazu nastává, když se zamiluje. Ostatně více v recenzi a knize samotné.

    V chaloupce u lesa žije postarší pár, Petr s Lízou. Měli pořád co na práci, tak jim nepřišlo zvláštní, že nemají děti. Tu chodili na houby, sbírali ořechy, vařili skvělé polévky či štípali dříví. Byli spokojení a šťastní. A to je důležité. Ovšem jednoho zimního rána našli v lese zatoulané zvířátko. Byla to prasečí slečna. Lízu z toho svíralo srdce, když ji tam našli osamocenou, a tak se jí ujali a poskytli jí domov se vším všudy. S teplem domova, a především tedy s láskou. Měli ji rádi, jako by byla jejich. A Miriam, tak ji pojmenovali, se jim za to odvděčila svojí výjimečností. Na divočáka byla velmi jemná, sladká a strašně krásná slečna. Líza s Petrem ji vychovávali jako děťátko a učili ji vše, co bylo potřeba.

    Miriam byla zvídavá a chtěla znát odpovědi snad na všechny otázky, které kladla pořád dokola a na něž jí Líza s Petrem neuměli odpovědět. A tak se rozhodli pro zásadní krok. Poslali Miriam do školy. Nastala nová etapa v jejím životě, ale ona se jí ujala se ctí. Byla oproti dětem napřed, byla chytrá, učenlivá a zvídavá. Děti ji měly rády. Kámen úrazu nastává v situaci, když se Miriam zamiluje do svého klučičího spolužáka Rafaela, po kterém prahne více holek, neboť je to fešák a vlastně nejhezčí kluk ve škole.

    Svíralo se mi srdce, když jí Líza musela říct, jak je to ve skutečnosti. Kdo vlastně Miriam je. Zpočátku z toho byla zmatená, ale nakonec vše přijala s pokorou a byla ráda, že má za rodiče právě Lízu a Petra. Že u nich vše, jak se říká, šlape a funguje a mají se všichni tři moc rádi. A co může být v životě více než zdraví a láska těch vámi nejbližšími?

    Krásný, silný příběh o rodině, která stojí při sobě. Ač je hlavní hrdinka prasečí slečna, její „rodiče“ ji berou takovou, jaká je. Vychovají ji a ona je za to darem okouzluje svou výjimečností. Miriam je opravdu výjimečnou slečna, která se dennodenně zamýšlí nad nejrůznějšími otázkami, které ji nenechávají takříkajíc spát. Nebere vše jako samozřejmost, ale nad věcmi a životem vůbec uvažuje a přemýšlí a přemítá. Její úvahy jsou krásné. „Z čeho jsou udělané mraky? Proč jsou kytky zelené? Proč jsou rajčata kulatá a ne hranatá? Je možné, že se obrazy někam odrazí? Proč není rub na líci? Proč mají vlnu beránci a ne pavouci?“ Tyto a mnohé další vypovídají o její výjimečnosti. Miluji výjimečné „lidi“. Snad možná i proto, že se i já výjimečnou snažím být jen tím, že jsem. I o mne to pár lidí řeklo a já si toho v tomto životě považuji. Je krásné být chytrá, ale ještě krásnější je mít otevřené srdce pro ty, co to potřebují. Mít srdce na dlani.

    - 25.11.2020


  • Chazerand, Emilie: Pravdivý příběh o prasátku - autor recenze: Klára

    https://www.maminkoutek.cz/2020/08/cteni-pravdivy-pribeh-o-prasatku/

    Pohádkový příběh o malém prasátku Miriam je dojemný a svým způsobem i poučný. Hlavní hrdinka totiž zjišťuje, že každý tvor je jiný, což ale nemusí být špatně. Může to být naopak přednost, stačí jen odlišnosti správně využít. Podaří se to i malé Miriam?

    Obsah knihy

    Líza a Petr jsou postarší pár, který nikdy neměl děti. Ale v podstatě jim ani nechybí. Jenže jednoho dne najdou v lese malé prasátko, které je samotné, pláče, je mu zima, a tak ho vezmou k sobě domů. Pojmenují ho Miriam a začnou ho vychovávat jako člověka.

    Miriam je hodně zvídavé prasátko a stále se na něco ptá. Líza s Petrem se tedy rozhodnou, že jí pošlou do školy. Lidské, kde chodí další děti.

    Malé prasátko je nadšené. Kamarádi s holkami i kluky a dokonce se zakouká do chlapečka Rafaela. Jenže ten si vybere jinou holčičku. A Miriam řekne, že se do ní nemůže zamilovat, protože je přece úplně jiná než oni.

    Miriam si do té doby rozdílů nevšímala. Nyní je ale moc smutná a vyptává se maminky, proč je jiná. Ta ji prozradí tajemství o tom, kdo vlastně Miriam je…

    Formát knihy

    Kniha je čtvercového tvaru, menší než formát A4. Má pevné desky, je tenká a lehká.

    Celkové hodnocení

    Kniha nabízí netradiční příběh o prasátku, které si osvojuje chování jako člověk. Učí se mýt zuby, mluvit, způsobně jíst a také začne chodit do školy. Zde ale zjistí, že není to, za co se celý život pokládalo…

    Jedná se o dojemnou pohádku, kde nechybí radost ani zklamání. Nakonec ale vše dobře dopadne – prasátko si uvědomí, že i když je jiné, je vlastně rádo za to, že žije u lidí a má se dobře. Je totiž výjimečné a ještě všem ukáže.

    Celá kniha je doprovázena krásnými a milými ilustracemi. Musím říct, že ty mě zaujaly už při prvním prolistování, protože jsou opravdu kouzelné. Nejsou přímo dětské, navíc nejsem ani fanouškem disproporčních znázornění, ale přesto mají něco v sobě a rády je s dcerou přihlížíme.

    Co mě trošku zarazilo byl úplný závěr knihy, kdy jen prasátko prosilo maminku, aby neříkala pravdu o jeho životě tatínkovi. Tuto pasáž jsem musela číst 2x, abych ji pochopila. Čekala jsem spíše podrobnější zpracování, co třeba bude dál, jak se bude příběh vyvíjet a podobně a ne takové useknutí.

    Kniha je vhodná pro děti od 4 do 6 let.

    - 02.11.2020


  • Chazerand, Emilie: Pravdivý příběh o prasátku - autor recenze: Mgr. Žaneta Křížová

    http://vytvarna-vychova.cz/pravdivy-pribeh-o-prasatku/

    Kraťounká pohádková knížka kde převládá ilustrace a textu je pomálu. Z tohoto důvodu je vhodná i pro začínající čtenáře, odpovídá tomu i velikost písma. S dětmi knihu přečtete na jeden zátah po obědě, nebo před spaním. Ovšem přemýšlení, o čem kniha je, vám zabere daleko víc času.

    Kniha uvádí, že je pohádka vhodná od 4 let. Nejsem si zcela jistá, zda u některých pasáží bude vše zcela pochopitelné tomuto věku. Já osobně jsem si musela přečíst knížku 2 krát. Při prvním přečtení jsem měla rozporuplné pocity, o čem vlastně příběh je. I závěr se mi zdál takový useknutý. Kdyby byla kniha určená pro dospělé, pochopila bych to, ale děti potřebují jasnou tečku na konci.  Možná by i bylo lepší, kdyby autorka vynechala úplně poslední stránku s textem – v této chvíli by se mi zdál příběh víc ukončený. Poslední odstavec mi trochu popletl hlavu, co nám tím chtěla autorka říci. Na knize se mi ale velmi líbí ilustrace, které jsou detailní, popisné vycházející z textu, který kopírují nebo ho dále ještě více doplňují.

    Příběh pojednává o postarším páru Líze a Petrovi, kteří našli v lese zatoulanou prasečí slečnu a vzali si ji domů, aby ji měli rádi. Miriam byla na divočáka krásná a chytrá, mluvila lidskou řečí. Rodiče ji naučili čistit zuby, zdravit, jíst vidličkou a nožem.  Miriam byla strašně zvědavá, chtěla vědět všechno na světě (proč jsou rajčata kulatá, kytky zelené, proč lepidlo lepí…), a proto se rodiče rozhodli, že ji pošlou do školy mezi normální děti. Miriam se ve škole chovala stejně jako ostatní a byla stejně jako všechny ostatní holky zakoukaná do nejhezčího kluka.  Jednou ho ale viděla s jinou holkou držící se za ruce. Rafael jí řekl, že se do ní nemůže zamilovat, protože není jako ostatní.  Nechápala to, viděla se krásnou a přemýšlela, v čem je jiná než Nina. A tak se na to zeptala maminky. Líza jí vyjmenovala několik příkladů, v čem jsou lidé různí, a že ona je jiná – je jediné prasátko, které umí mluvit, číst, počítat. Pověděla jí také o životě normálních divočáků, jak se chovají, kde žijí a jak většinou skončí (na talíři).  Miriam si uvědomila, že má vlastně velké štěstí, že má takové rodiče a může se denně koupat a jíst palačinky.

    Kniha má zajisté hlubší význam, který je ale malinko skrytý. Pojednává o jedinečnosti a zároveň odlišnost lidí.  Slouží k uvědomění si, že každý je jiný, že to někdy obnáší odmítání ostatních, ale že okolo existují lidé, co nás mají rádi a je jim jedno jací jsme. Důležité je tuto roli přijmout, najít na sobě to pozitivní a jít si vlastní cestou, která nás naplňuje.

    autor recenze: Mgr. Žaneta Křížová
    http://vytvarna-vychova.cz/pravdivy-pribeh-o-prasatku/

    - 11.09.2020


  • Chazerand, Emilie: Pravdivý příběh o prasátku - autor recenze: Karol

    https://zivotpodlekarol.blogspot.com/2020/06/cteme-pravdivy-pribeh-o-prasatku_4.html

    Taky to máte někdy tak, že si knížku zamilujete podle obalu a víte, že jí potřebujete i když vlastně nevíte, o čem je a co se v ní dočtete? Když jsem si po dlouhé době vybírala k recenzi knihy z nakladatelství Portál, tak jsem se naprosto zamilovala právě do této. Prasátko na titulní straně mě naprosto okouzlilo a ač si nevybírám tolik dětské pohádky, tak při pohledu na tento příběh jsem doslova tála.

    Jak už jste si mohli přečíst v anotaci, tak příběh vypráví o starším bezdětném páru, který žil v chaloupce u lesa. Děťátko jim sice nikdy nechybělo, protože se nenudili, ale osud tomu zachtěl jinak a nachystal si pro ně jedno velké překvapení.

    Chodili na houby, sbírali ořechy, vařili polévky a štípali dříví. O práci nouzi neměli. Dokonce měli dva psy a dvě kočky. Nic jim nechybělo, byli šťastní. Jenže jednoho zimního rána, když se vraceli z procházky, našli v lese zatoulané zvířátko.

    Připravte se na trochu "chlapského" humoru ve smyslu žertů o tom, že se prasátko sní. Já tohle upřímně holkám nečetl a takové vtípky jsem vynechala. Sama jsem se jim ale zasmála. to je první věc, co chlapa běžně napadne no - teda alespoň většinou.

    Rozhodli se malého prasátka ujmout a pojmenovali ji Miriam. Vychovávali ji jako děťátko a učili ji vše, co bylo třeba a co chtěli, aby uměla a znala. Jenže Miriam toužila víc a víc po dalších informacích a tak se rozhodli, že jí dají do školy.

    Miriam měla ve škole z dětí srandu. Přišlo ji vtipné, že je každé dítě jiné - velké, malé, tlusté. Byla napřed ve všech znalostech a bavilo ji učit se nové věci.

    Bavilo ji běhat, válet se v blátě a kluci z ní byli nadšení. I holky si její společnost užívaly, jenže nic netrvalo věčně. Víc a víc začalo vyplouvat na povrch, že je přeci jen jiná.

    Zamilovala se a v tom nastal problém, kterému se musela postavit z očí do očí a kterému musela čelit i když to sama nechápala a nerozuměla tomu, co se děje. Ptala se své maminky na spoustu otázek a nedokázala pochopit v čem je problém.

    Existuje vůbec nějaká škola pro prasátka? A proč má kopýtka, srst a rypáček? Dozví se Miriam celou pravdu o tom kdo je a co by s ní jinak bylo, kdyby se jí postarší pár neujal? To vše a ještě více se v knize dočtete. Přece Vám tu nenapíšu úplně všechno :-P.

    ZÁVĚREM

    Pravdivý příběh o prasátku je pro děti ve věku od 4 do 6 let.

    Já se do knihy zamilovala opravdu na první pohled a nedá mi to, ale v prasátku vidim Olívii .. taky takovou roztomiloučkou holčičku s podobnými výrazy :-D.

    Je to snad úplně poprvý, co jsem knihu přečetla okamžitě po rozbalení. Tak moc jsem se na ní těšila a tak moc z ní mám radost. Holky u mě seděly a poslouchaly. Moc se jim líbilo, jaké dělala Miriam grimasy a že hrála fotbal.

    Příběh poukazuje na to, aby se dětem říkala pravda ať už je jakákoliv - ať už jde třeba o děti s nějakým handycapem nebo o cokoliv jiného, co je odlišuje od ostatních. Vysvětlovat dětem, že nikdo nemůže být stejný a že je vlastně dobře, že jsme každý jiný.

    Není se za co stydět.

    - 10.07.2020


  • Nezvyklá pohádka o prasátku - autor recenze: Vendi

    https://vendi13.blogspot.com/2020/04/knihovna-e-chazerand-pravdivy-pribeh-o.html

    Knihy pro děti nemusí jen rozvíjet mluvení a fantazii, mohou mít i hlubší význam a podstatnější přínos. Někdy skrytý, jindy neplánovaný a v dalším případě účelový, přesto nenásilný. O čem je dnešní kousek? Čím zaujal? Oslovil či nikoli? Dozvíte se za pár řádků ;-)

    Primárně je kniha určena pro čtenáře ve věku od čtyř do šesti let. Což si myslím, že z hlediska podání příběhu odpovídá. Větší písmenka, nepřehnané množství textu, poutavé ilustrace. Aniž bych teď znovu četla anotaci, napíšu vám, co si z příběhu odnáším já ve svých skoro 36 letech: Není špatné být jiný. V jakémkoli ohledu – vzhledově, povahově, tím, že je někdo adoptovaný nebo vypadá jinak než jeho rodiče. Ta jinakost může být naopak předností.

    Z tohoto pohledu – z pohledu poselství, které právě daný fakt dětem přibližuje, knize neuvěřitelně tleskám. Jistě, můžeme poukázat na to, že prasátko nalezené v lese a adoptované dvěma lidmi asi není úplně fajne prostředník pro třeba i choulostivé téma, nicméně bavíme se tu o předškolních dětech, na které si s nějakou sofistikovaností a nadhledem fakticky nepřijdeme. Musíme mluvit jejich řečí a použít prostředky, kterém porozumí nejlépe. Hravě, pohádkově a s rozvahou.

    Co bude stát příběh půlku bodíku dolů je konec. Divně useknutý, zvláštní, pro mě zcela nepochopitelný. Chybí nějaké vyústění nebo uzavření případně nadějná vyhlídka do budoucna aka jakási forma otevřeného happy endu. Něco podobného bych u dětské knihy očekávala spíš. Tady se mi zdá, že poslední stránka chybí a nedostává se mi tak té poslední závěrečné tečky. Škoda, ale jen maličko. Celkem si tedy prasátko Miriam odnáší 4 a půl kachny, a protože v každé recenzi mám nějakou otázku i pro vás, ani dnešek nebude výjimkou: Jaké téma, otázku jste řešili se svými dětmi (případně rodiče s vámi) prostřednictvím knihy či příběhu?

    Řekněme si na rovinu, že Pravdivý příběh o prasátku zhltnete s mrňousem za jeden večer či po obědě jako zákusek a vy sami ještě rychleji. Já si tu malou slečnu s culíky zamilovala. Ilustrace od Amandine Piu nejsou ani vysloveně dětské, ovšem ani dospělácké. Jsou přesně na pomezí a já se přistihuji u toho, že mám knihu stále v dosahu (zatím jsem ji neuklidila do knihovny cácorce) a pravidelně ji otevírám, listuji a prohlížím obrázky.

    - 19.06.2020


  • Chazerand, Emilie: Pravdivý příběh o prasátku - autor recenze: Jana Dořičáková

    http://www.topcteni.cz/emilie-chazerand-pravdivy-pribeh-o-prasatku/

    10.4.2020 – Čtu skoro vše, pokud je to dobře napsané. Ale přesto u mě vedou romány a pohádky. Obojí ma většinou dobrý konec a já mám z toho radost. V této době mi to pomáhá dvojnásob. Vyhledávám hlavně tyto žánry a po přečtení je mi hned líp. Nějak mi tyto knihy dokáží zvednout náladu a to je skvělé.

    Tato pohádková kniha mě zaujala na první pohled ilustracemi. Jsou nádherné. Jsem z nich nadšená a přiznávám, že si knihou listuji jen tak. Je to krásně zpracovaná kniha.

    Co se týče příběhu, tak budu psát k rodičům, kteří tuto knihu budou kupovat a určitě jim nebude vadit vyzrazena pointa. Je to hezký příběh, jen jsem musela uvažovat nad koncem. Co tím autor chtěl říct.

    Kniha vypráví o páru Líze a Petře, kteří žili spokojeně v chaloupce u lesa. Jednou šli na procházku do lesa a našli tam malou prasečí slečnu. Líza se rozhodla, že se o ní musí postarat a že ji dají jméno Miriam. Naučili ji všechno, co má malé dítě umět. Miriam byla moc zvídavé prasátko a pořád se na něco ptala. Tak se rodiče rozhodli, že ji dají do školy. Miriam byla nadšená ze školy. Kamarádi se trochu divili, že prasátko mluví, ale Miriam byla správná kamarádka. Všichni si ji oblíbili. Dokonce se ji líbil jeden kluk Rafael, který jí ale řekl, že se do ní nemůže zamilovat, protože je jiná než on. Miriam to zlomilo srdce a doma se ptala maminky proč. Maminka ji moc hezky vysvětlila, proč jsme každý jiný. Potom si Miriam řekla, že je moc ráda, že to je tak, jak to je. Rozhodla se, že bude první prasečí baletkou, kosmonautkou nebo topmodelkou.

    Jasně, tomu všemu rozumím. Je tu opravdu hezky a srozumitelně vysvětleno na příkladu, že jsme každý jiný, a že když to příjmem, můžeme dokázat všechno, co si usmyslíme. Ale na poslední straně Miriam říká Líze, aby to poznání o tom, že je Miriam jiná, neříkala tátovi, že by to bylo pro něj moc těžké. Nad tím jsem hodně přemýšlela. Tuším, že to myslela asi z důvodu, že ho má ráda a že ho chce taky chránit. Ale nevím proč. Pro mě by bylo srozumitelnější, kdyby tam poslední stránka nebyla. Nevím. Jsem zvědavá na vaše názory. Klidně mi po přečtení napište.

    Kniha je nádherná a já ji doporučuji. Věřím, že se dětem bude líbit. Oni nepřemýšlejí jako dospělí. Je prostě super.

    Hodnocení: 90%

    - 19.06.2020


  • Chazerand, Emilie: Pravdivý příběh o prasátku - autor recenze: Alžbeta Uríková

    https://www.pampuch.sk/pravdivy-pribeh-o-prasatku/

    Miriam je malý zvedavec s plnou hlavou otázok. Preto aj chodí do školy, aby sa dozvedla odpovede na všetko, čo maminka s tatinkom nevedeli. Miriam je milá, priateľská a ako všetky spolužiačky, zaľúbená do Rafaela. Veľmi ju zarmúti, keď Rafael povie, že sa do nej nemôže zamilovať. Vraj Miriam nie je ako oni. Čo to vôbec znamená? A tak maminka bude musieť s pravdou von…

    Prekvapená maminka Líza skúša najskôr inakosť Miriam vysvetliť okľukou: “však víš, ze je třeba od všeho něco,” alebo “není možné, aby si byli všichi podobní”. Miriam to ale nestačí a Líza musí vysvetliť všetko poporiadku. Miriam je totiž prasiatko, ktoré Líza a Petr našli v lese a vychovali ako vlastnú dcéru. Žiadne iné prasiatko na svete ako Miriam nie je. Až vtedy naša hrdinka všetko pochopí a je spokojná. Teraz už vie, čo aj čitateľ vedel od začiatku. Svoj skutočný pravdivý príbeh.

    Ani vám nebudem hovoriť, ako veľmi som si lámala hlavu nad touto knihou. O čom vlastne je? O adopcii, rovnocennosti, láske rodičov k svojmu dieťatku? Nič nedávalo zmysel v tomto mierne crazy príbehu. Až keď som sa znova pozrela na názov knihy (aké zjavné), bolo mi to jasné. Miriam nepotrebovala potvrdenia o svojej jedinečnosti. Chcela len počuť pravdu o tom, prečo je iná.

    Skvelé, nie? Občas totiž počuť a prijať pravdu je práve to, čo nás naštartuje. Umožní lepšie pochopiť seba samého a prijať sa presne takého, aký sme.

    Pravdivý příběh o prasátku je vskutku zvláštna kniha. Obe francúzske autorky, spisovateľka Emilie Chazerand aj ilustrátorka Amandine Piu, sa podľa krátkych medailónikov v závere knihy zdajú byť poriadne bláznivé. Asi im nerobí problém robiť si srandičky zo seba samých.

    Samotný príbeh je teda ozaj nezvyčajný. Ale ilustrácie sú okúzlujúce. Roztopašné a milo detské, pekne dopĺňajú atmosféru textu.

    Ak sú vám nevšedné špecialitky po chuti, Pravdivý příběh o prasátku vám odporúčam. Bude vás baviť. Vydavateľ odporúča pre deti od 4 rokov. Hornú hranicu je ťažšie určiť. Kľudne dajte čítať aj prvákom na samostatné číanie. Ako som povedala, ja sama som strávila nad knihou vcelku dosť času.

    autor recenze: Alžbeta Uríková
    https://www.pampuch.sk/pravdivy-pribeh-o-prasatku/

    - 13.05.2020


  • Chazerand, Emilie: Pravdivý příběh o prasátku - autor recenze: Petra Žallmannová

    https://dlouhapuncocha.blog/2020/03/24/pravdivy-pribeh-o-prasatku/

    Je s podivem, jak často se v dětských knihách objevují prasátka. V češtině máme pro tohle zvířátko pěkné množství synonym. Prasátko, pašík, čuník, vepřík, podsvinčátko – v literatuře hrají prasata většinou pozitivní roli. Pravdivý příběh o prasátku francouzských autorek Emilie Chazerand a Amandine Piu, vydaný v češtině před nedávnem nakladatelstvím Portál, vypráví o malé divočáčí holčičce, kterou najde postarší pár Líza a Petr opuštěnou v lese. Petr je nadšen a už vidí bublající hrnec šípkové omáčky. Líza je také nadšena, pojmenuje prasátko Miriam a Petrovi řekne, že je trouba.

    Miriam se naučí čistit si zuby, jíst příborem, zdravit, splachovat záchod a mýt si ruce. Je z ní malá prasečí slečna, která za sebou sice tahá plyšového vlka, ale zároveň svým vyvinutým intelektem uvádí adoptivní rodiče do rozpaků. Klade množství otázek, na které Líza s Petrem neznají odpověď. Loupá někdo rýži? Proč lepidlo lepí? Proč není rub na líci? Proč mají vlnu beránci a ne pavouci? A tak je rozhodnuto, Miriam půjde do školy.

    Ve škole jí to opravdu jde, je chytřejší než spolužáci, s holkami skáče panáka a hraje si s panenkami, s kluky soutěží v páce a kope do míče. Jen v lásce jí není přáno. Rafael, kterého tajně miluje, jí řekne, že s ní randit nebude, protože je jiná. Problém odlišnosti, jinakosti, nepatřičnosti, nenáležitosti je tu, a s ním slzy.

    Líza se snaží, jako správná máma, vysvětlit Miriam, že všichni nemohou být stejní a že každý to má jinak, ale že to nevadí. Miriam to Líze sice odkývá, ale spokojená s vysvětlením není. Vyjádří přání chodit do školy pro prasátka. A Líza musí s pravdou ven. Prasátka do školy obvykle nechodí, žádná škola pro ně neexistuje. Najevo vyjde i fakt, že divočáci žijí v lese, nenosí šatičky a občas skončí na pekáči. A tady to přijde. Miriam se sice vyděsí, ale nepropadne panice. Svět se jí nezhroutí. Právě naopak! Dá si vanu a řekne si, jak je prima, že ona to nemá jako ostatní divočáci a začne snít o tom, jak se jednou stane prasečí baletkou nebo doktorkou. Zůstane jí jen jedna jediná starost. A ta se týká táty Petra…

    Je to kniha o prasátku. Pro společné čtení s předškoláky, ale taky jako prima kniha pro první samostatné čtení. Člověk velký i malý jí propadne díky skvělým ilustracím, které mají vtip a lehkost dětského výrazu srovnatelnou s ilustracemi Jeana-Jacquese Sempého. Ale nejsou to jen veselé obrázky. V knize je obsaženo něco hlubšího. Je to příběh o problému odlišnosti. Jaké to je být jiný než ostatní a vinou toho odmítaný. Pravda někdy dost bolí, ale pokud vás mají máma s tátou rádi, dodá vám to sílu najít si vlastní cestu a odrazit se ode dna. Vnitřní boj, který člověk svádí, když mu doma říkají, že na vzhledu nezáleží, ale ve škole se setkává s jiným názorem.

    Napadá mě, že příběh může pomoci i dětem, které se dozvídají se zpožděním pravdu o svém původu, dětem adoptovaným, dětem z národnostní menšiny navštěvující školu, kde jsou všichni spolužáci členy společnosti většinové.

    Každý z nás se v dětství občas cítil odstrčený a „jiný“, každý o sobě někdy pochyboval. A já závidím optimistické a legrační Miriam, že jí na uvědomění si vlastní hodnoty stačila jedna horká lázeň.

    - 11.05.2020

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)