Kniha Hry pro rozvoj všímavosti u dětí je založena na principech přístupu zaměřeného na dítě. Snoubí se v ní zásady životní pohody dětí a všímavých interakcí tvořících model, jejž autorka zve všímavou hrou. Jde o přístup, který podporuje všímavost (mindfulness) jako způsob interakce v každodenním životě. Jde v něm o zvýšení našeho sebeuvědomění a schopnosti být plně přítomný v každém okamžiku a o rozvíjení této schopnosti u dětí.

Kniha je rozdělena na dvě části: první jsou teoretické a praktické základy, kde se čtenáři naučí, jak porozumět soustředění a pozornosti, co je to všímavá hra a jak může přispět k životní pohodě dětí. Druhou částí je bohatá zásobárna nejrůznějších her, rozdělená dále do několika tematických oddílů. Některé aktivity lze provozovat ve skupinách, jiné i s jednotlivci, lze je upravit i pro děti se zvláštními potřebami nebo potížemi se soustředěním (ADHD)

Kniha je určena především učitelům a vychovatelům a všem, kteří vedou dětský kolektiv.

Deborah M. Plummer je vysokoškolská pedagožka (De Montfort University, Leicester) a terapeutka, autorka řady publikací pro práci s dětmi i s dospělými. V Portálu vyšly její knihy Skupinové  hry pro rozvíjení sebeúcty (2013) a Učíme děti zvládat úzkost, obavy a stres (2013).

Ukázka:
3 - Všímavá hra
Klíčové koncepty

• Všímavá hra zahrnuje „probuzené“ interakce.
• Učení hrou je přirozenou součástí dětského vývoje.
• Hry:
  • poskytují strukturu a předvídatelnost,
  • jsou odrazem stránek skutečného života,
  • poskytují cenné příležitosti k rozvoji a učení.
• Všímavá hra je způsob bytí.

Všímavá hra zahrnuje „probuzené“ interakce

Před několika lety jsem se procházela po pláži, obdivovala a sbírala malé oblázky mnoha různých tvarů a barev. Nezvykle mnoho z nich mělo tvar téměř dokonalého placatého kruhu. Když jsem jeden z nich vzala a držela ho v dlani, napadlo mě, že i když některé z těchto kamínků ještě voda neomlela do kruhového tvaru, za příznivých podmínek prostředí rozhodně mají potenciál, aby je vyhladila a zformovala. Představila jsem si jedinečný potenciál jednotlivce jako sáček s takovými oblázky – sáček plný dokonalých možností.

Mindfulness pro dospělé? Zkuste padesát způsobů, Jak se uklidnit bez jídla.

Rozvíjení možností dítěte představuje „péči“ na mnoha úrovních. Chránit životní pohodu dítěte a současně mu umožnit, aby si vybudovalo odolnost a mohlo rozvíjet schopnost o sebe pečovat, vyžaduje jemnou rovnováhu mezi snahou dítě podporovat a nechat ho být. Děti si samozřejmě vybudují a rozvinou sociální, citovou a duchovní pohodu s tím, jak se vyrovnávají s náročnými situacemi a nezdary stejně jako s úspěchy.

Jak již bylo naznačeno v první kapitole, věřím, že nejlepších výsledků při budování této rovnováhy dosáhneme, pokud budeme schopni rozvíjet i vlastní uvědomění. V podstatě jde o to, rozvíjet všímavost na nejvyšší stupeň, tedy uvědomovat si sami sebe, své emoce, činy a myšlenky a to, jaký vliv máme na ostatní, tedy uvědomovat si pohled dítěte – jeho emoce, učební procesy, silné stránky a výzvy. Takový stupeň uvědomění vyžaduje schopnost rozvíjet své vlastní dovednosti související se zaměřením pozornosti, soustředěním a sebezklidněním.

Charles Tart popisuje všímavost jako „percepční inteligenci“, což je velmi příhodné označení pro můj vlastní koncept všímavé hry. Tart jasně rozlišuje mezi ohleduplností k druhým, která je důsledkem podmiňování či „zvyku“, a probuzenější schopnosti „vidět přesněji a s větší rozlišovací schopností, a tedy se vhodnějším způsobem chovat k druhým a k vlastnímu vnitřnímu já…“ (Tart, 1994, s. 6). Myšlenka všímavosti jakožto druhu inteligence spíš než coby emoční inteligence je přitažlivá, protože naznačuje, že můžeme všímavost k druhým a k sobě rozvíjet a pěstovat a že můžeme pomoci dětem rozvíjet tento „způsob bytí“, přičemž zvýšený důraz je kladen na význam péče o sebe, soustředění a sebezklidnění. Pokud toho jsme schopni dosáhnout hrou, tím lépe.
Slavné je prohlášení Davida Cohena: „Zamyslete se nad tou ironií! Děti jsou na hru odborníci, hra je jejich prací, a přesto my, kteří jsme v ní ztratili cvik, si myslíme, že je můžeme hře naučit!“ (Cohen, 1993, s. 13). Vivan Paleyová však tuto myšlenku rozvíjí způsobem, který všímavé hře odpovídá snad ještě lépe: „Učili nás říkat, že hra je povoláním dítěte. Ale když děti sledujeme a posloucháme, vidím, že hra není ničím méně než pravdou a životem“ (1991, s. 17).

Jak zklidnit děti ve školce? Zkuste Relaxační desetiminutovky.

Coby učitelka v mateřské škole si Paleyová začala čím dál jasněji uvědomovat, jak děti v její třídě kladou velký důraz na věci, které se staly během herní aktivity. Byla to témata, která vyšla ze hry, o nichž si chtěli nejvíce povídat. Ve své báječné knize Boy Who Woud be a Helicopter (Chlapec, který chtěl být vrtulníkem) Paleyová zmiňuje, že dětské rituály a hrové představy se zabývají ponejvíc užitím přátelství a představivosti k překonání strachu a osamělosti a k vytvoření příjemného vztahu k lidem a událostem. Při hře dítě říká: „Dokážu to udělat dobře; dovedu tím být; rozumím, co se děje se mnou a s ostatními dětmi.“ (Paley, 1991, s. 10).

Všímavá hra zahrnuje porozumění a respektování dětských „rituálů“ a „představ“.

Knihu Hry pro rozvoj všímavosti u dětí můžete koupit na našem e-shopu.