Václav Petráš svoji předchozí knihu Psychologie vítězství adresoval přímo samotným sportovcům. Tentokrát se obrací na jejich rodiče, resp. rodiče dětí, které jsou se sportem teprve v začátcích a mají sportovní kariéru z větší části před sebou. Jak je v jejich sportování podpořit a vyvarovat se rodičovských chyb, které mohou mít na malého sportovce negativní vliv, to vám Václav Petráš, úspěšný sportovní psycholog, prozradí ve své nové knize JAK VYCHOVAT Z DÍTĚTE SPORTOVCE. Vysoce praktická a skvěle strukturovaná kniha se v každé kapitole věnuje jednomu aspektu sportovní psychologie, najdeme tak kapitoly věnované srovnávání výkonů, rozdílu mezi sebedůvěrou a sebevědomím, dozvíme se, jak se vyrovnávat s nervozitou nebo jak zacházet s pozitivní a negativní zpětnou vazbou.

Na začátku každé kapitoly najdeme příběh z praxe Václava Petráše (ať už z jeho praxe psychologa, nebo z jeho vlastního sportování), v němž máte za úkol najít „rodičovskou chybu“. S pomocí návodných otázek se nad ní potom zamyslet a ve zbytku kapitoly ji s autorem podrobně rozebrat. A hlavně se jí jako rodič vyvarovat, k čemuž autor dává srozumitelná praktická řešení a návody. V textu tak najdete graficky odlišené rychlé tipy - doporučení, poznámky či krátké příběhy s tipem k dané problematice, diskusní okénka - přímé ukázky toho, jak lze o daném tématu s mladými sportovci komunikovat a témata k probrání – doporučení k tomu, kterým směrem se snažit konverzaci stáčet či jaká témata by měla určitě zaznít. Závěr každé kapitoly pak patří tříbodovému shrnutí, které připomene klíčové myšlenky z dané kapitoly.

Cílem knihy je na základě řady příkladů ze života mladých sportovců a jejich rodin, s nimiž autor pracuje, lépe porozumět tomu, v čem může být sport pro život a růst mladého člověka užitečný a jak tyto možnosti naplno rozvinout – ale také tomu, jak lehce se může ze sportu stát primárně zdroj negativních emocí, frustrace a demotivace.

Praktická, velmi erudovaná, a přesto srozumitelná i laikům. Nepostradatelná kniha pro každého rodiče, jehož dítě se věnuje sportu na jakékoli úrovni.

Ukázka

Ukázka z kapitoly o sebevědomí:

NULA Z DEVÍTI

Mimochodem úplně stejné pravidlo práce se sebevědomím (neudělat z krátkodobého výkyvu nový standard) platí i v opačném směru. Když má za sebou sportovec extrémně špatný zápas, s jeho sebevědomím by to nemělo nic udělat, protože jeho schopnosti a dovednosti jsou pořád stejné. Rád v této souvislosti vyprávím mladým sportovcům jednu konkrétní příhodu ze světa NBA:

Víš, kdo je to Steph Curry? Jeden z nejlepších basketbalistů v NBA, který úplně změnil pohled na to, jak může vypadat moderní basketbal. Je totiž skvělý střelec za tři body (takových těch střel z největší dálky) a dokáže v nich být výborný i v těch nejtěžších zápasech play-off. I díky tomu jeho tým získal už čtyři tituly. No a teď si představ, co se mu stalo v jednom zápase finálové série v roce 2022. Steph Curry měl devět tříbodových pokusů, a devětkrát neuspěl. Všichni z toho byli šokovaní. Ale tady aspoň zase vidíš, že nikdo není robot a že se „den blbec“ může stát každému. Jak myslíš, že se musel tenhle fantastický tříbodový střelec cítit, když se ani jednou v tak důležitém zápase netrefil?

Témata k probrání: Pocit selhání, frustrace, zmatek.

Přečtu ti, co řekl hned po tom zápase on sám: „Samozřejmě že mě to jako střelce štve. Naštěstí (střelba) není to jediné, co na kurtu děláte.“ „Je zřejmé, že mé dlouhodobé statistiky říkají, že v příštím zápase zastřílím lépe. Těším se na to, jak se odrazím zpátky k normálu.“

Šestý zápas Stepha Curryho? Jedenáct pokusů za tři body, šest trojek. Vítězství v zápase a v celé sérii, další titul v NBA. Co ti přišlo zajímavého na tom, jak zareagoval na ten špatný zápas?

Témata k probrání: Žádný pokles sebevědomí, naopak připomenutí si dlouhodobé výkonnosti a toho, že se o ni bude moci příště zase opřít. I po špatném výkonu natěšení na ten příští.

KÝBL A TENISÁKY

Závěrečný příběh si tentokráte rovnou převedeme do podoby „diskusního okénka“. Ukážeme si v něm aktivitu, kterou lze v různých variacích používat k tomu, abyste s mladým sportovcem otevřeli diskusi o různých aspektech sebevědomí.

Pojďme něco vyzkoušet. Vezmeme si na zahradu tady ten kýbl a ty zaběhni pro tenisáky. Máš? Super, tak poslouchej. Hra bude jednoduchá: Vždycky si někam postavíme kýbl, odejdeme od něj a pak se zkusíme těma tenisákama trefovat dovnitř. Každý z nás bude mít deset pokusů. Ale než začneme házet, tak nejprve zkusíme uhádnout, kolikrát se asi z těch deseti pokusů trefíme. Já začnu a ukážu ti to.

Začneme na úplně krátkou vzdálenost, dáme si to tak na dva kroky daleko. A já si myslím, že odtud se z deseti pokusů trefím devětkrát. Kolikrát myslíš, že se trefíš ty? Tak to pojďme zkusit.

Dobrý, přibližně jsme to zvládli, já se spletl o jeden míček. Teď to zkusme na dvacet kroků daleko. Kolikrát myslíš, že se trefíš odsud? Já myslím, že to zvládnu dvakrát, je to totiž o hodně těžší než předtím, ale věřím, že párkrát se to povede.

Tak a teď pojďme někam doprostřed. Mně se dvakrát podařilo splnit cíl, který jsem si dal, a tak se cítím výborně. Věřím si. A tak teď řeknu, že se trefím desetkrát. Myslíš, že to zvládnu? Myslíš, že je to dobře nastavený cíl?

Témata k probrání: Cíl nevychází z reálných schopností a obtížnosti dané výzvy. Je příliš náročný a nedosažitelný (bez předchozího pořádného tréninku a zlepšení dovedností).

Jasně že jsem to nezvládl, protože je na mě takový cíl zatím příliš těžký. A hned po první chybičce jsem věděl, že je to špatné. Že to nebude tak dobré, jak jsem si přál, a cítil jsem se kvůli toho naštvaně a zklamaně. Přesně něco takového se nám může snadno stát při sportu, když po sobě chceme mnohem víc, než co zatím umíme.

RYCHLÝ TIP: Na výše uvedené aktivitě můžete vyzkoušet řadu různých scénářů (přeceňování, podceňování, přílišný vnější tlak, nedostatečná důvěra okolí…). Snažte se ale určitě dostat k tomu, že když se někomu podaří správně odhadnout svůj výkon a pak jej následně „prodat“ (tedy někdo řekne, že se trefí sedmkrát, a následně se mu to skutečně podaří), zdůrazníte: „Tohle je správné sebevědomí. Vědět, co umíš, věřit tomu (viz kapitola ‚Sebedůvěra‘) a dokázat to předvést i během soutěže.“

SHRNUTÍ VE TŘECH BODECH

● Sebevědomí není něco, co za mladého sportovce mohou vybudovat jeho rodiče. Ale některými prvky své komunikace a celkového přístupu mohou dítěti výrazně pomoci.

● Sebevědomí není o aktuální náladě. Mělo by být o informacích, které jsou pořád stejné bez ohledu na to, zda jsme či nejsme nervózní. Pravidelná a objektivní sebereflexe, kterou můžete mladého sportovce naučit, k tomu povede.

● Je důležité nenechat strhnout sebevědomí krátkodobými výkonnostními výkyvy – ať už směrem nahoru, nebo směrem dolů. Když budete umět pracovat s problematikou výkonnostního standardu vy, budete to přenášet i na mladého sportovce.