Na začátku je třeba uvést, že kniha Panika z paniky vychází z faktu, že její autor, Joshua Fletcher, ví, o čem píše. Než se stal psychoterapeutem a specialistou na řešení úzkostných stavů, byl nejprve sám nemocný. Jeho diagnózou byla generalizovaná úzkostná porucha, jedna z mnoha nemocí, která podle mezinárodní klasifikace má ve svém názvu slovo „úzkost“.  Autorovi se prvně podařilo vyléčit se, aby následně vystudoval psychoterapii. Z jeho knihy je proto na každé straně cítit, že tzv. ví, o čem píše.

V úvodu se autor věnuje samotnému vzniku úzkostných stavů, jednoduchým způsobem vysvětluje, co se v těle děje, jaké faktory se podílejí na propuknutí úzkosti, a to jak vnitřní (tvorba a produkce adrenalinu a kortizolu), tak vnější (stres, nedostatek spánku, citlivý nervový systém aj.).  Dále, srozumitelně a přehledně uvádí nejčastější psychické, resp. fyzické příznaky a také seznam nejčastějších diagnóz, souvisejících s úzkostí.

V další části knihy se zabývá jednotlivými příznaky a popisuje jejich vznik, průběh a projevy. V tomto oddílu se tak čtenář dozví o nejčastějších projevech, jako jsou např. palpitace a nepravidelnost srdečního rytmu, bolest na hrudi, přecitlivělost, nevysvětlitelný strach, lapání po dechu, bolesti hlavy, strach z nemoci nebo ze smrti, bolesti a křeče svalů, potíže s uvolněním, posedlost googlením a v neposlední řadě panické ataky a strach z paniky.

Třetí část knihy se zaměřuje na způsoby a možnosti, jak se člověk může úzkostí zbavit.

Poslední část knihy autor nazval Stránka první pomoci při panické atace a, jak název napovídá, snaží se v ní stručně zopakovat vznik, průběh a závěr ataky s důrazem na to, co má v danou chvíli člověk dělat.

Knihu z anglického originálu Anxiety: Panicking about Panic. A powerful, self-help guide for those suff ering from an Anxiety and Panic Disorder (2nd Edition) přeložila Miroslava Kopicová.

UKÁZKA Z KNIHY

Představte si například, že bychom trpěli úpornou bolestí hlavy, ale netrpíme úzkostí. Naše rozložení myšlenek může vypadat zhruba následovně:

Každý myšlenkový závěr představuje typickou formu odůvodnění, přičemž alespoň jeden z nich může být odpovědí nebo „řešením“. Pokud použijeme vyvážený smysl pro vysvětlení, můžeme dojít k závěru, že příčinou bolesti hlavy je jedna z výše uvedených úvah/možností. S bolestmi hlavy se někdy setká každý a téměř nikdy nejsou důvodem k okamžitým obavám.
Podívejme se nyní na to, jak může stav vysoké úzkosti ovlivnit používání racionálního zdůvodnění na základě stejného scénáře bolesti hlavy. Následuje další řádka myšlenek, která tentokrát ukazuje, jak nás úzkost může přimět uvěřit v ty nejděsivější, ovšem nepravděpodobné scénáře:

Popřemýšlejte nad tím, jak může úzkost narušit a změnit proces uvažování při řešení každodenních situací. První scénář bolesti hlavy ukazuje, jak nám klidný smysl pro racionální myšlení může pomoci najít rychlé řešení situace. Výše uvedený příklad však představuje bolest hlavy, která rychle přerůstá v problém s úzkostí.
Bolest hlavy se v druhé situaci změnila v obavu, a tím způsobila větší úzkost.

Myšlenkový proces v druhém diagramu vytváří problém. Když nás trápí úzkost, můžeme si odůvodnění spojit s úzkostí, aby nám to pomohlo pochopit, proč se cítíme tak, jak se cítíme. Čím větší je strach, tím katastrofičtěji vypadá nejhorší možný scénář. Pokud je má úzkost bezdůvodně vysoká, můj myslící mozek navrhne katastrofické scénáře, aby zdůvodnil, proč se asi cítím úzkostně.
Pokračujeme-li v příkladu, předpokládáme, že bolest hlavy je potenciálně nebezpečná a děsivá – nejhorší možný scénář. Nejenže nás úzkost dovedla k tomuto děsivému a iracionálnímu závěru, ale také jsme přidali další starost již tak vystresované mysli a tělu. To lze aplikovat na jakoukoli situaci nebo starost, včetně úzkosti.
Je zajímavé sledovat, co se stane, když v našem scénáři použijeme jako proměnnou samotnou úzkost. Zkuste si představit, jak budou vypadat vaše myšlenkové scénáře, když místo sousloví „bolest hlavy“ dáte slovo „úzkost“.