„I hate Mom, I hate Dad, Dad hates Mom, Mom hates Dad, it simply makes you want to be sad“ (Nenávidím mámu, nenávidím tátu, táta nenávidí mámu, máma nenávidí tátu, to pak prostě chcete bejt smutnej) Uhodnete, kdo si v devíti (!) letech napsal po rozvodu rodičů na zeď svého dětského pokoje tuhle básničku?
Kluk, který se v devadesátých letech minulého století stal nejen hudební ikonou své generace, ale také jedním ze symbolů deprese, onemocnění, které ho (společně se závislostí na heroinu, abychom k depresi byli spravedliví) v sedmadvaceti letech dohnalo k sebevraždě.
V rodině nebyl prvním s touto diagnózou a jeho sestřenice Bev se depresemi zabývá profesionálně, coby zdravotní sestra se na psychiatrickém oddělení nemocnice věnuje pacientům s depresí a pořádá workshopy pro učitele a terapeuty na téma sebevražedné intervence u dospívajících. V knize Když už na ničem nezáleží popisuje některé případy ze své práce s dospívajícími s depresí, dozvíte se více o průběhu, příznacích, ale hlavně o metodách účinné pomoci, jak si s depresí poradit, aby neskončila stejně, jako v případě jejího bratrance Kurta.
Kniha je primárně určena přímo mladým lidem s depresí a poruchami nálad, ale užitečná bude i jejich blízkým, učitelům nebo vychovatelům. Hned v první kapitole nabízí test na rozpoznání deprese, její příznaky bývají totiž často zaměňovány za běžné průvodní jevy dospívání. Čtenáři si tak mohou ověřit, jak na tom s příznaky jsou oni sami a těm ostatním to třeba pomůže v rozlišování opravdové deprese a pouhé špatné nálady. V dalších kapitolách Bev Cobain nabízí kromě teorie i řadu praktických tipů, jak s depresí účinně bojovat a v neposlední řadě je kniha doplněna o informace (včetně přímých kontaktů) o organizacích, které pomáhají lidem s depresí tady u nás v Česku.
Ukázka:
Když dospívající v depresi řekne: „Chci umřít“, je třeba, abychom slyšeli: „Cítím se právě teď tak osamělý (bezmocný, bez naděje, bez ceny), že je to nesnesitelné. Nenapadá mě, jak před těmi bolestnými pocity uniknout jinak než smrtí.“ Lidé uvažující o sebevraždě jsou obvykle natolik soustředění na svou citovou bolest, že nedokážou najít na sobě ani na svých životech nic dobrého. Chtějí žít, ale potřebují pomoc se zvládáním života a s hledáním řešení svých problémů. Naštěstí bývají sebevražedné myšlenky většinou dočasné. Existuje šance sehnat si pomoc – přežít a vést pak lepší život.
„Děsí mě pomyšlení, kde bych teď mohla být bez pomoci, kterou jsem dostala. Ačkoli je mi teď devatenáct a považuju se za dospělou, zjistila jsem, že depresi bez pomoci zvládnout nedokážu. Skoro rok jsem večer co večer plakala do polštáře, když můj snoubenec zrušil naše zasnoubení. Nebyla jsem duchem přítomná ani na slavnostním předávání maturitních vysvědčení. Hodně jsem zhubla a občas jsem pomyslela na sebevraždu. Přiměla jsem se objednat se k psycholožce a to byl zážitek, který mi změnil život. Doufám, že ostatní dokážou najít někoho, kdo jim pomůže, dřív než já.“ April, 19 let
Osoba, která vyhrožuje sebevraždou, je zoufalá a žádá o pomoc. Málokdo naplánuje sebevraždu a nedá přitom nikomu nic najevo. Občas jsou ta vodítka hodně nenápadná. Vlastně se stává, že si jich příbuzní a přátelé buď vůbec nevšimnou, nebo si je vyloží úplně špatně.
Mohlo by vás zajímat
Signály nebezpečí sebevraždy
Níže jsou uvedené varovné signály naznačující, že člověk možná uvažuje o sebevraždě. Narážky na sebevraždu a náznaky sebevražedných myšlenek je třeba brát velmi vážně. K signálům hrozící sebevraždy může patřit následující:
Někdy lidé nevědí, jak na varovné signály sebevraždy reagovat – nekonají, protože prostě nevědí, že by měli. A proč to nevědí? Když vidíme, jak se někdo chytne za hrudník, skácí se k zemi a nedýchá, víme, že musíme zahájit oživovací pokusy (kardiopulmonární resuscitaci) nebo hned zavolat pomoc. Když se někdo dusí, víme, že Heimlichův chvat může zachránit život.
Ale o varovných příznacích sebevraždy ví jen málo lidí – nemluvě o tom, co v krizové situaci může zachránit život. Problém spočívá částečně v tom, že sebevražda je děsivé téma, které lidé často raději ignorují nebo před ním uhýbají. Jedním ze způsobů prevence sebevraždy je mluvit o ní. Pokud někdo naznačuje, že chce spáchat sebevraždu, mluv s ním o tom. Vyslovit slovo „sebevražda“ nikoho neutvrdí v myšlence, že by to měl vykonat. Mluvení o sebevraždě může tomu člověku naopak pomoci, aby se zamyslel nad jinými možnostmi. Vždycky předpokládej, že to dotyčný myslí vážně, byť třeba vyhrožoval sebevraždou už dřív, a nic se nestalo – nikdo si nemůže být jistý tím, jaké jsou něčí záměry tentokrát.
Mohlo by vás zajímat
Bev Cobain je certifikovaná zdravotní sestra se specializací na deprese, pořádá workshopy o krizové intervenci sebevražd u dospívajících. Je sestřenicí frontmana skupiny Nirvana Kurta Cobaina, který spáchal sebevraždu ve věku 27 let.
Co dělat, když někdo hrozí sebevraždou
Tady je seznam věcí, které můžeš říct a které by mohly uklidnit či ukonejšit člověka uvažujícího o sebevraždě.
MŮŽEŠ ŘÍCT
Můžeš také tomu člověku pomáhat při volání na krizovou linku nebo se obrátit na jiné centrum pomoci.
KDYŽ TAM VOLÁTE, MŮŽEŠ ŘÍCT
Co NEDĚLAT, když má někdo sebevražedné myšlenky
Mohlo by vás zajímat
Mohlo by vás zajímat
Rádce pro dospívající s depresí a poruchami nálad
99 Kč
Sleva 15 %
84 Kč