Kluk, který se v devadesátých letech minulého století stal nejen hudební ikonou své generace, ale také jedním ze symbolů deprese, onemocnění, které ho (společně se závislostí na heroinu, abychom k depresi byli spravedliví) v sedmadvaceti letech dohnalo k sebevraždě. 

V rodině nebyl prvním s touto diagnózou a jeho sestřenice Bev se depresemi zabývá profesionálně, coby zdravotní sestra se na psychiatrickém oddělení nemocnice věnuje pacientům s depresí a pořádá workshopy pro učitele a terapeuty na téma sebevražedné intervence u dospívajících. V knize Když už na ničem nezáleží popisuje některé případy ze své práce s dospívajícími s depresí, dozvíte se více o průběhu, příznacích, ale hlavně o metodách účinné pomoci, jak si s depresí poradit, aby neskončila stejně, jako v případě jejího bratrance Kurta.

Kniha je primárně určena přímo mladým lidem s depresí a poruchami nálad, ale užitečná bude i jejich blízkým, učitelům nebo vychovatelům. Hned v první kapitole nabízí test na rozpoznání deprese, její příznaky bývají totiž často zaměňovány za běžné průvodní jevy dospívání. Čtenáři si tak mohou ověřit, jak na tom s příznaky jsou oni sami a těm ostatním to třeba pomůže v rozlišování opravdové deprese a pouhé špatné nálady. V dalších kapitolách Bev Cobain nabízí kromě teorie i řadu praktických tipů, jak s depresí účinně bojovat a v neposlední řadě je kniha doplněna o informace (včetně přímých kontaktů) o organizacích, které pomáhají lidem s depresí tady u nás v Česku.

Ukázka:

Nikdo doopravdy nechce umřít

Když dospívající v depresi řekne: „Chci umřít“, je třeba, abychom slyšeli: „Cítím se právě teď tak osamělý (bezmocný, bez naděje, bez ceny), že je to nesnesitelné. Nenapadá mě, jak před těmi bolestnými pocity uniknout jinak než smrtí.“ Lidé uvažující o sebevraždě jsou obvykle natolik soustředění na svou citovou bolest, že nedokážou najít na sobě ani na svých životech nic dobrého. Chtějí žít, ale potřebují pomoc se zvládáním života a s hledáním řešení svých problémů. Naštěstí bývají sebevražedné myšlenky většinou dočasné. Existuje šance sehnat si pomoc – přežít a vést pak lepší život.

„Děsí mě pomyšlení, kde bych teď mohla být bez pomoci, kterou jsem dostala. Ačkoli je mi teď devatenáct a považuju se za dospělou, zjistila jsem, že depresi bez pomoci zvládnout nedokážu. Skoro rok jsem večer co večer plakala do polštáře, když můj snoubenec zrušil naše zasnoubení. Nebyla jsem duchem přítomná ani na slavnostním předávání maturitních vysvědčení. Hodně jsem zhubla a občas jsem pomyslela na sebevraždu. Přiměla jsem se objednat se k psycholožce a to byl zážitek, který mi změnil život. Doufám, že ostatní dokážou najít někoho, kdo jim pomůže, dřív než já.“        April, 19 let

Osoba, která vyhrožuje sebevraždou, je zoufalá a žádá o pomoc. Málokdo naplánuje sebevraždu a nedá přitom nikomu nic najevo. Občas jsou ta vodítka hodně nenápadná. Vlastně se stává, že si jich příbuzní a přátelé buď vůbec nevšimnou, nebo si je vyloží úplně špatně.

Signály nebezpečí sebevraždy

Níže jsou uvedené varovné signály naznačující, že člověk možná uvažuje o sebevraždě. Narážky na sebevraždu a náznaky sebevražedných myšlenek je třeba brát velmi vážně. K signálům hrozící sebevraždy může patřit následující:

• dřívější pokusy o sebevraždu
• prohlášení v tom smyslu, že se dotyčný cítí bezmocný, bez naděje nebo bez ceny
• prohlášení o tom, že je pro ostatní přítěží
• pohrůžky sebevraždou (přímé či nepřímé)
• ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti
• chování nebo výroky naznačující „sbohem“
• hovory o smrti
• poslouchání písniček o smrti nebo kreslení a psaní o smrti
• zneužívání alkoholu/drog, nebezpečné řízení auta nebo jiné rizikové chování
• rozdávání věcí, kterých si dotyčný cení

Někdy lidé nevědí, jak na varovné signály sebevraždy reagovat – nekonají, protože prostě nevědí, že by měli. A proč to nevědí? Když vidíme, jak se někdo chytne za hrudník, skácí se k zemi a nedýchá, víme, že musíme zahájit oživovací pokusy (kardiopulmonární resuscitaci) nebo hned zavolat pomoc. Když se někdo dusí, víme, že Heimlichův chvat může zachránit život. 

Ale o varovných příznacích sebevraždy ví jen málo lidí – nemluvě o tom, co v krizové situaci může zachránit život. Problém spočívá částečně v tom, že sebevražda je děsivé téma, které lidé často raději ignorují nebo před ním uhýbají. Jedním ze způsobů prevence sebevraždy je mluvit o ní. Pokud někdo naznačuje, že chce spáchat sebevraždu, mluv s ním o tom. Vyslovit slovo „sebevražda“ nikoho neutvrdí v myšlence, že by to měl vykonat. Mluvení o sebevraždě může tomu člověku naopak pomoci, aby se zamyslel nad jinými možnostmi. Vždycky předpokládej, že to dotyčný myslí vážně, byť třeba vyhrožoval sebevraždou už dřív, a nic se nestalo – nikdo si nemůže být jistý tím, jaké jsou něčí záměry tentokrát.

Bev Cobain je certifikovaná zdravotní sestra se specializací na deprese, pořádá workshopy o krizové intervenci sebevražd u dospívajících. Je sestřenicí frontmana skupiny Nirvana Kurta Cobaina, který spáchal sebevraždu ve věku 27 let.

Co dělat, když někdo hrozí sebevraždou

• Zachovej klid.
• Pověz tomu člověku, že bereš jeho pocity vážně a chceš mu pomoci.
• Projev zájem a klaď otázky. Naslouchej odpovědím.
• Zůstaň tomu člověku nablízku a sděl důvěryhodnému odpovědnému dospělému, že je potřeba pomoct.
• Pokud je to pro tebe bezpečné, odstraň z dosahu věci, které by dotyčný mohl k sebevraždě použít. 
• Zůstaň s tím člověkem, dokud nebude dostupná odborná pomoc.

Tady je seznam věcí, které můžeš říct a které by mohly uklidnit či ukonejšit člověka uvažujícího o sebevraždě.

MŮŽEŠ ŘÍCT

• „Můžu ti nějak pomoct, aby ses právě teď cítil/a bezpečněji?“
• „Zůstanu tu chvíli s tebou. Umím dobře naslouchat.“
• „Můžeš mi povědět, jaké to pro tebe je, cítit se takhle?“
• „Bojím se o tebe a pomůžu ti sehnat pomoc.“
• „Pověz mi, co se posledních pár dní dělo.“

Můžeš také tomu člověku pomáhat při volání na krizovou linku nebo se obrátit na jiné centrum pomoci.

KDYŽ TAM VOLÁTE, MŮŽEŠ ŘÍCT 

• „Dobrý den, jsem tady s kamarádem (bratrancem, bratrem/sestrou, sousedem), který se teď cítí hodně v depresi, a potřebujeme okamžitou pomoc.“
• „Jsem s někým, kdo uvažuje o sebevraždě. Prosím, povězte nám, co máme dělat.“
• „Jsem s někým, kdo se cítí ve svém životě zoufale. Potřebujeme si okamžitě s někým promluvit.“

Co NEDĚLAT, když má někdo sebevražedné myšlenky

• Nepředpokládej, že se ten člověk jenom snaží získat si pozornost. Vždycky předpokládej, že je to myšleno vážně.
• Nevybízej toho člověka, „ať to klidně udělá“, protože tím se zvyšuje riziko, že k tomu skutečně dojde.
• Neslibuj dotyčnému, že to nikomu neřekneš. Člověk ohrožený sebevraždou potřebuje vědět, že ti na něm záleží a pomůžeš mu sehnat pomoc.
• Nesnaž se dotyčnému vykládat, jak se má cítit. Prostě dej najevo, že ti na něm záleží, tím, že řekneš, že chceš pomoct.
• Nesnaž se dotyčnému sebevražedné pocity vymluvit (jestliže se někdo cítí takhle, nedokáže s tím sám od sebe přestat).
• Neříkej věci jako, že sebevražda je „hloupá“ nebo že by se ten člověk „měl vzchopit“. Podobné odsudky škodí, nepomáhají.