O ADHD se často mluví jako o výlučně mužské záležitosti. Zoë, autorka knihy Královna chaosu, to ale vidí jinak. ADHD k ní patří, zjistili ho, až když už byla dospělá, a ona se s ním učí vypořádat a pomáhá i dalším ženám s ADHD. 

Zoë vypráví o tom, jaké to je být hyperaktivní žena. Ano, je to těžké, když vyhrajete nevypsanou soutěž o nejhorší sekretářku roku. A když nezvládnete schůzky s kamarády, které jste si domluvila, je to také hloupé. ADHD nám hází klacky pod nohy, ale Zoë našla strategie, jak se s ním vypořádat a nebýt jen „ta hyperaktivní a nesoustředěná“. Její příběh je určen všem ženám, které se potýkají s podobnými problémy.

Autorka realisticky vykresluje obrázek ADHD, dobře shrnuje výsledky nejnovějšího bádání a zároveň skrze své zkušenosti přichází s praktickými návrhy, jak si poradit s příznaky ADHD.

Pokud jste žena s ADHD, nepochybně vám přinese značnou útěchu vědomí, že se i někdo jiný potýkal s podobnými překážkami jako vy a našel cestu k dobrému životu.

Diagnóza ADHD může pomoci vysvětlit minulé chování a přinese nejen pocit úlevy, ale také možnost zbavit se sebeobviňování, které tuto poruchu často doprovází. 

Ukázka:

Verbální impulzivita

Už od dětství míváme my, ženy s ADHD, sklon vyjadřovat svou impulzivitu spíše verbálně než chováním (Grskovic a Zentall 2010). Naše mysl jede na plné obrátky, rychle propadáme znuděnosti a toužíme po svižné konverzaci v prudkém tempu. Pokud se nehlídáme, tento sklon působí, že občas vyhrkneme nevhodnou či zraňující poznámku nebo bezděky vyzradíme tajemství. Důsledkem můžou být ztracená přátelství, raněné city a ukončená zaměstnání.

Verbální impulzivita je u mnoha žen s ADHD dospělým ekvivalentem hyperaktivity. Sama se často dostávám do potíží v rozhovorech, kdy moje myšlenky padají jako kostky domina a dospívají k závěru tak rychle, že vyhrknu výsledek, aniž slovně vyjádřím proces, který mě k němu vedl. Teprve po diagnóze jsem si uvědomila, že to dělám. Předtím jsem jenom věděla, že na mě lidi často třeští oči s výrazem říkajícím: „Co sakra tohle vyvolalo?“

     Další verbální pastí je impulzivní říkání ano, abychom někomu vyhověly. Kdykoli jsem to udělala, vždycky to dopadlo tak, že spokojený nebyl nikdo. Obvykle to totiž způsobí, že dělám něco, co dělat nechci. Navíc kvůli tomu často nemůžu dělat něco, co dělat chci, a mrzí mě to. Příjemce mé „velkorysosti“ si toho obvykle všimne, takže nastane situace, kdy nevyhrává nikdo. Říkat ano v situacích, kdy bychom měly říct ne, navíc způsobuje, že máme nezvládnutelně nabitý, přetížený kalendář. Jsme vyčerpané a připadá nám, že kvůli tomu neodvádíme nejlepší práci.

    Verbální impulzivitu v práci může způsobovat řada různých faktorů. Kliničtí psychologové, kteří pracují se ženami s ADHD, je často popisují jako svědomité. Jak jsem se už zmínila, často taky míváme nízké sebevědomí. V zaměstnání pak snaha se zavděčit kombinovaná s impulzivitou způsobuje, že bez rozmýšlení říkáme ano.  

To pak může znamenat, že chodíme do práce, když máme mít volno, přestože jsme si už udělaly jiné plány; snažíme se zvládnout víc práce, než je v našich silách, nebo přebíráme úkoly ostatních, ačkoli bychom to dělat neměly. Někdy v tom hrají roli i společenské otázky. Jednou ráno jsem si všimla, že šedivé kořínky mé šéfové zmizely. Bez rozmýšlení jsem vyhrkla: „Já si taky barvím vlasy.“ Snažila jsem se jenom navázat osobnější vztah, ale její podrážděný výraz mě ujistil, že jsem dosáhla přesného opaku.  

Knihu přeložila Petra Diestlerová.

ADHD se obvykle projevuje jako směsice příznaků. A doprovodné poruchy, jako deprese, úzkost, porucha opozičního vzoru a poruchy učení jsou spíše pravidlem než výjimkou. Navzdory všem těmto obtížím lidé s ADHD můžou triumfovat a žít v souladu se svými sny.

Knihu ocení dívky a ženy s ADHD, jejich rodiny a přátelé, psychologové a terapeuti.