Postoj k ADHD

Postoj k ADHD se změnil – ADHD už není pouhá výmluva, ale vysvětlení; někteří lidé dokonce tvrdí, že je to dar, nebo dokonce superschopnost. Mít kladný vztah k vlastní odlišnosti není špatné, ale jednou jsem se zeptal jistého studenta s ADHD, jemuž hrozilo vyloučení ze školy, jestli považuje ADHD za dar. Odpověděl mi: „Pane O’Regane, jestli je ADHD dar, tak jej chci vrátit.“ Není pochyb o tom, že ADHD a odlišné způsoby, jimiž tito jedinci uvažují a interpretují situace, mohou být výrazným přínosem. Pokud dostanou prostor rozvinout svůj talent, využijí svou schopnost intenzivně se soustředit, řešit problémy a přistupovat k nim tvůrčím způsobem. Pro dítě a celou rodinu je to nejen příležitost, ale také náročný úkol. Rádi bychom, abyste si zapamatovali, že ADHD není defi cit ani porucha – je to vývojová odlišnost.

1. Jak víte, jestli je to ADHD, nebo nezralost?

   Odpověď na tuto otázku přinese diagnostika, které změří řadu faktorů souvisejících s učením, chováním a socializačními dovednostmi dítěte a srovná je s vývojovými normami dětí v podobném věku a životní fázi.

2. Co znamená „deficit exekutivních funkcí“ ve vztahu k podpoře dětí s ADHD doma i ve škole?

   Domníváme se, že děti a dospívající s ADHD mají asi dvouleté až čtyřleté vývojové zpoždění ve vývoji souboru exekutivních funkcí – míra zpoždění je individuální. Znamená to, že tyto děti o dva až čtyři roky emočně a behaviorálně zaostávají za svými vrstevníky.

3. Je možné, že člověk z ADHD vyroste?

   Z ADHD člověk nevyroste, ale pokud se mu dostane přiměřené podpory, dokáže se přizpůsobit tradičním očekáváním svého okolí a současně si podrží základní znaky, které ho činí takovým, jaký je.

4. Proč má tolik dětí s ADHD patrně i poruchu opozičního vzdoru?

   To, že děti mají obě uvedené diagnózy, není normou, ale spíše výjimkou. Porucha opozičního vzdoru, jak ji definujeme, znamená vznětlivé a vzdorovité chování. Pokud se dětem s ADHD nedostane odpovídající podpory, pravděpodobně začnou projevovat podobné známky frustrace. Včasná identifikace a cílená podpora by měla omezit vznik projevů, jež se podobají poruše opozičního vzdoru.

5. Překrývá se ADHD s poruchami autistického spektra?

   Odpověď zní „ano“, oba stavy se často vyskytují společně – řada studií říká, že společný výskyt nastává až v polovině případů.

6. Kdo a jak by měl ADHD diagnostikovat?

   Obvykle psychiatr specializovaný na děti nebo dospělé, nebo klinický psycholog.

7. Jak se liší ADHD u chlapců a dívek?

   Chlapci i dívky jsou ovlivněni ADHD stejně, ale poměr chlapců a dívek, u nichž byl diagnostikován hyperaktivní impulzivní typ ADHD je 3 : 1 (snad proto, že dívky dokážou účinněji maskovat projevy ADHD). Nepozornost se projevuje u chlapců i dívek v poměru 1 : 1.

8. Proč se děti s ADHD dokážou soustředit, když chtějí?

   Podstatné je to, že dítě potřebuje být stimulováno tím, co právě dělá, nebo s kým právě je. Nejde tedy ani tak o to, jestli dítě chce, ale spíše o to, jestli je stimulace dostatečná. Jinak řečeno, děti s ADHD mají velmi nízký práh nudy, ale může u nich dojít k hyperfokusu, když je něco zaujme.

9. Je příčinou ADHD užívání počítačů?

   Digitální přístroje, například počítače a telefony, ADHD nezpůsobují. ADHD je neurologický stav. Digitální přístroje možná přispívají k tomu, že současná generace dětí touží po „rychlé stimulaci“, ale to není totéž jako ADHD.

10. Souvisí složení stravy se zhoršením symptomů ADHD?

    Strava může být faktorem, který zhorší symptomy ADHD (vzpomeňte na „cukrový příval energie“ u hyperaktivního dítěte). Naopak dobře naplánovaná strava může pomoci zvládnout některé projevy ADHD. Stravování sice není přímou příčinou ADHD, ale mnoho odborníků se domnívá, že dobrá strava je prospěšná a může pomoci zvládnout některé příznaky.

11. Proč děti s ADHD skončí tak často v problémech?

    Doufáme, že tato kniha pomohla vysvětlit, proč se zdá, že děti s ADHD se dostávají do problémů. Impulzivita, potřeba pohybu (hyperaktivita), neschopnost udržet pozornost a opožděný vývoj exekutivních funkcí (často se má za to, že dítě zaostává o dva až čtyři roky za vrstevníky) jsou přispívající faktory, kvůli nimž se děti a dospívající liší od svých vrstevníků a přitahují k sobě negativní pozornost.

12. Jak dosáhnout přiměřené poslušnosti u dětí s ADHD?

    Doufáme, že jste na stránkách této knihy našli dostatek rad a pokynů k této konkrétní otázce. Při úvahách o kázni je dobré mít na mysli důslednost, jasně vymezené hranice, soucit a lásku.

13. Předají děti s ADHD své geny pro ADHD svým dětem?

    Ano, je to možné.

14. Je ADHD ve skutečnosti superschopnost?

    Je to otázka úhlu pohledu, postoje, pochopení a podpory. ADHD sice dává svým nositelům mnoho možností, jak v životě uspět, ale přináší i potíže a náročné úkoly. U mnoha úspěšných a vynikajících lidí je běžné, že mají potíže s organizováním, plánováním a dalšími prvky popsanými v této knize. Poznejte silné stránky svého potomka a oblasti, kde potřebuje podporu.

15. Je možné, že můj partner nebo já máme ADHD?

    Souvisí to s odpovědí na otázku č. 13 a ano, je to možné. Po zjištění, že jejich dítě má ADHD, se mnoho rodičů nechá vyšetřit a zjistí, že i oni mají ADHD.

16. Jsou někde jiné rodiny, které řeší stejné záležitosti jako my? Jak bychom s nimi mohli navázat kontakt

    Rozhodně! Na internetu pravděpodobně najdete mnoho specializovaných skupin, které působí ve vaší oblasti.

17. Jak otevřít téma ADHD s prarodiči, kteří ještě nejsou připraveni na diskusi o tom, že jejich vnuk nebo vnučka vykazuje známky ADHD? Měli bychom s tím počkat, až na to budou prarodiče připraveni? Existuje nějaký vhodný způsob, jak je s tímto stavem seznámit?

    Tuto otázku nám rodiče kladou velmi často. Podle mých zkušeností jsou prarodiče informováni lépe, než byste si možná mysleli. Sami jsou zkušenými rodiči a všimnou si vývojových