Dnešní dospívající čelí bezprecedentní krizi duševního zdraví. Úzkosti, deprese, šikana nebo problémy se sebehodnocením jsou pro mnohé každodenní realitou. Kniha Hrdinou svého života jsi ty přichází s revolučním přístupem: místo suchých pouček nabízí mladým lidem zrcadlo v podobě jejich oblíbených hrdinů. Skrze osudy postav z Hunger Games, Zaklínače, Divergence či Jeho temné esence, pomáhá čtenářům pojmenovat jejich vlastní trápení a najít odvahu k činu.

Autorka Johana Růžková, zkušená daseinsanalytická psychoterapeutka a sociální pracovnice, věří, že síla vyprávění je hluboko zakořeněna v lidské přirozenosti. V knize nekritizuje násilí ve filmech ani únik do virtuálních světů. Ukazuje, že pocity, které prožíváme u sledování seriálů či čtení knih, jsou často klíčem k našim vlastním neuvědomělým zdrojům síly a naděje.

Text čtenáře jemně provází od „cest dovnitř“ (porozumění sobě) až po „cesty ven“ (budování vztahů a hledání pomoci), přičemž v závěru nabízí i praktický seznam filmů a knih. Struktura publikace reflektuje potřeby moderního čtenáře. Jednotlivé kapitoly se věnují konkrétním tématům (vztahy, temnota duše, hledání směru) a lze v nich volně listovat podle toho, co čtenáře aktuálně trápí.

Ačkoliv je kniha psána přímo k dospívajícím (včetně autentického tykání), je neocenitelnou pomůckou i pro rodiče, učitele a terapeuty, pomáhá pochopit „jazyk“ dnešní mladé generace.

UKÁZKA

HUNGER GAMES

Katniss Everdeenová je dívka na okraji. Nejen že žije v nejzaostalejším a od vládnoucího centra nejvzdálenějším Dvanáctém kraji. Nemá navíc tátu, který zemřel při důlním neštěstí, a její rodina se protlouká ze dne na den. Dokonce i v bídných podmínkách Dvanáctého kraje jsou na tom Everdeenovy – maminka, sestra Prim a Katniss – v porovnání s ostatními mizerně. A tak je na Katniss, aby se za svou rodinu postavila. Pravidelně se vytrácí za hranice, vymezené diktaturou státu Panem, a pytlačí v nekonečných lesích s lukem a šípy. Je odvážná a tvrdá – a není dobrá v tom, dělat si přátele, jak o sobě sama říká.

Klíčovým okamžikem příběhu je Katnissin vstup do děsivého kolotoče Hladových her, aby zachránila svou malou sestru. Od tohoto okamžiku se – ať už nečekaným vítězstvím dvou splátců pomocí otrávených bobulí, záchranou spojenců z příštího kola her, rozdmýcháním místních povstání, nebo zapojením partyzánského Třináctého kraje – začíná nespravedlivá diktatura hroutit. Jenže je to zároveň okamžik, kdy Katniss, aniž by to zamýšlela, ztrácí velkou část sebe samé a všeho, co jí pomáhalo přežít. Nikomu už nebude ukradená – ale každý, koho potká, jako by z ní něco tak trochu ukradl. Prožije zápas o život (několikrát), lásku doslova na život a na smrt (dvakrát, tak trochu současně), najde nečekané spojence (ve skutečnosti lidi, o nichž zprvu nijak dobře nesmýšlí) a stane se (v zásadě proti své vůli) influencerkou, jen aby z té role (navzdory plánům ostatních) potají vyklouzla. Od všech pokoj má paradoxně až ve chvíli, kdy je označena za duševně nestabilní. Vrací se tam, kde příběh začal. Ve Dvanáctém kraji je ticho, ale jen zdánlivě. Šumí tam stromy, zpívají ptáci a dva lidé – zasažení a proměnění – tam konečně najdou klid.

Zpěvačka Sia se na soundtracku k filmům Hunger Games podílela skvělou skladbou Elastic Heart. Svým typicky naléhavým způsobem se v ní přiznává, že nedovede porozumět vztahům a cítit se v nich bezpečně. Má prý tlustou kůži a elastické srdce, jako by byla jakousi gumovou páskou, která se dá natahovat zdánlivě donekonečna, ale pak vystřelí. S lehkým nádechem ironie se svěřuje, že nevěří nikomu, v noci nezamhouří oka a pro to, aby přežila, udělá cokoli, dokonce i projde ohněm. V jediné klidné pasáži se pak jakoby mimoděk svěřuje, že pořád bojuje o mír.

ARÉNA

Jací jsou doopravdy lidé pod tlakem okolností? Jsme svojí podstatou krvelačné bestie, které neomylně vycítí nejslabšího, nebo jsme v jádru dobří a laskaví? Tahle otázka je stará jako lidstvo samo. Mnoho lidí v hledání odpovědi přijalo postoj jiného slavného spisovatele, Williama Goldinga, popsaný v románu Pán much. Skupina dospívajících kluků se v něm ocitne na pustém ostrově, kde musí společně přežít. Mezi aktéry se rychle vytvoří nemilosrdná hierarchie, kdy silní a odvážní kluci doslova tyranizují ty slabší, zvláště pak jednoho, který má ke všemu tu smůlu, že je trochu při těle. Tenhle příběh platil dlouho za věrný popis toho, co se stane, když lidi necháme odpovědné samy za sebe. Jenže – takhle jednoduché to nejspíš není. Rutger Bregman, nizozemský historik, v knize Lidstvo: Dějiny naděje na několika případech skutečných lidských skupin ponechaných napospas ukazuje, že vývoj směrem k vražedné aréně nemusí být v takových případech jediný možný, ba dokonce není ani ten nejčastější. Někdy se lidé (včetně dětí nebo dospívajících) dokázali semknout, vytvořit společně dobrá a spolehlivá pravidla, řešit krizové situace a přežít.

Co tedy dělá arénu smrti v Hunger Games tím, čím je? Co způsobí, že se jinak hodné, milé děti obrátí proti sobě? V příběhu Hunger Games, kde je aréna smrti skutečným uzavřeným územím plným virtuálních simulací a vražedných pastí, je to samozřejmě v první řadě ústřední pravidlo: přežije pouze jeden. Jde tedy doslova o boj na život a na smrt. V našich životech naštěstí takové okolnosti nenastávají, náš politický systém zapovídá zabíjení a demokratické principy nevyžadují lidské oběti. Nechejme tedy stranou samotné zabíjení a podívejme se na to, s čím se možná ty nebo někdo z tvých blízkých potýká mnohem častěji: na šikanu.