Profesor Csikszentmihalyi vyzpovídal několik desítek úspěšných manažerů s vysokým morálním kreditem, aby zjistil, co zlepšuje pracovní prostředí a lidské fungování v něm. Ukázalo se při tom, že odpovědi manažerů a koncept flow jsou vzájemně dobře slučitelné. Flow lidi podporuje v tom, aby co nejvíce využívali svůj potenciál. K tomu, aby flow zakoušeli, potřebují mít jasné cíle; musí dostávat zpětnou vazbu; výzvy, s nimiž se potýkají, a jejich schopnosti musejí být ve vhodné rovnováze.

Kniha představuje svět práce jako ústřední sílu v lidském životě a ukazuje, že vysoké pracovní nasazení lze snadno sloučit s optimálním fungováním a pozitivním prožíváním. Zdůrazňuje ale také morální aspekty podnikání a vedení lidí.

Prof. Mihaly Csikszentmihalyi působil jako vedoucí katedry psychologie na Chicagské univerzitě a nyní pracuje na Claremont Graduate University. Pochází z Maďarska. Je jedním z čelných představitelů pozitivní psychologie, ve svých výzkumech a pracích se zabývá především konceptem flow a jeho souvislostmi s rozvojem osobnosti, kreativitou, motivací, smysluplností apod. V Portále vyšla jeho kniha Flow. Na této stránce si můžete pustit záznam vystoupení profesora Csikszentmihalyiho na TED2004

Ukázka:

Měnící se významy a hodnoty práce

Jednotlivá lidská společenství ovšem často bez ohledu na objektivní podmínky na pracovištích dokážou vyvinout takové hodnotové systémy, které racionalizují a ospravedlňují i tu nejtěžší dřinu. Středověké ponaučení znělo: „Loupání brambor je stejně důležité jako budování katedrál, když je konáme pro větší slávu Boží.“ Není jisté, kolik děveček opravdu čerpalo útěchu z takových banalit, ale široce sdílený systém víry aspoň dodával různým nevděčným pracím na kreditu, a dokonce cti. Snad nejúspěšnější vynález, který byl kdy vymyšlen pro udržení nerovné dělby práce, byl hinduistický kastovní systém, v jehož rámci dokázala pokročilá, komplexní civilizace až donedávna svým členům vnucovat dědičná zaměstnání. Pokud měly děti tu smůlu, že se narodily otci, který sbíral odpadky, pak syn nesměl dělat nic jiného než zase sbírat odpadky a dcera se zase musela za sběrače odpadků vdát. V některých indických státech se jedinec náležející k nižší kastě dokonce nesměl přiblížit k příslušníkovi vyšší kasty na méně než zhruba deset metrů; a metař ulic v Kérale se musel neustále držet alespoň třicet metrů daleko od bráhmanů. Pozoruhodné na tomto systému bylo, že přežil velice dlouho, aniž plodil větší konflikty. Za svůj úspěch vděčil řadě složitých náboženských příběhů, které vysvětlovaly původ takového dělení práce a zdůvodňovaly ho. Tyto příběhy byly zřejmě dostatečně podmanivé, aby dokázaly lidi udržet na jim vyhrazených pozicích.

Čtěte také: Neztraťe motivaci v době blahobytu, vyzývají Marian Jelínek a Kamila Jetmarová

Zatímco hinduistická víra podporovala přijímání předem určené pozice v životě jakožto lidského údělu, evropská náboženství s postupem času začala ospravedlňovat opačné postoje. Během reformace byla Kalvínova doktrína predestinace vykládána tak, že člověk může předurčit Boží záměry týkající se vlastního spasení tím, jak úspěšně si v životě počíná, a v této době vznikla i „protestantská etika práce“. Soudilo se, že člověk, který si dobře vydělává na živobytí tvrdou prací, bude po smrti jistě vzat na nebesa – Bůh si přece nevymýšlí žádné triky a nebude odměňovat bohatstvím někoho, koho čeká peklo. A opačně se člověk, který se ve svém životě nedokáže vyznamenat, pravděpodobně do nebe nedostane. Tato víra kalvinisty motivovala, aby pracovali s dvojnásobnou energií, povzbuzováni slibem věčné blaženosti. V takových souvislostech nebyla práce jen něčím, co člověku poskytuje obživu, ale „posláním“, úlohou naplánovanou samotným Bohem. Když se tato etika spojila s novými technologiemi a formami organizace společnosti, pomáhala pohánět evropské národy na cestě k materiálnímu blahobytu, z nějž se těší i dnes.

Stopy kalvinistického étosu přežívají dodnes, obzvlášť ve vyšších stupních ekonomiky. Mnoho magnátů, kteří rozhodují o ohromném bohatství, vede skromný život a věří, že osobní štěstí v podnikání musí splácet charitou a prosazováním obecného dobra. Mezi boháči, kteří přijímají společenskou zodpovědnost a jsou filantropové, stále ještě nalézáme vyhraněný smysl pro vyšší poslání, přestože původní, dogmatické náboženské zdůvodnění už pro ně není podstatné. Richard DeVos, CEO firmy Amway, vyjadřuje všeobecně rozšířený náhled, když říká: „Nejdůležitější je předávat dál víru v Boha. Ta ovlivňuje všechno, co děláte.“ A sir John Templeton podotýká: „Mým etickým principem v první řadě bylo: Kde bych mohl využít schopnosti, které mi Bůh dal, abych pomohl co nejvíce lidem?“

Pro velkou většinu lidí je však pojetí práce jako prostředku spasení už dnes zcela cizí. Přesto mívají dospělí lidé obecně k práci vcelku pozitivní vztah. To má mnoho důvodů, a který z nich v daném případě platí, závisí na osobnosti konkrétního pracovníka. Co je pro jednoho člověka na dané práci přitažlivé, může druhý docela dobře pokládat za nevýhodu. Například američtí středoškoláci, kteří doufají, že se stanou lékaři, vypovídají častěji než jejich spolužáci, že chtějí pomáhat lidem a zlepšovat společnost.60 Na druhé straně dospívající, kteří si plánují podnikatelskou dráhu, prohlašují, že chtějí vydělávat peníze a mít spoustu volného času. A tak dále a tak dále; každé zaměstnání má svoji kombinaci výhod a nevýhod, jež oslovuje různé lidi. Stavební inženýrství je přitažlivé pro ty, kdo si přejí „něco budovat a vytvářet“, zatímco účetnictví láká ty, pro něž je důležité „vydělávat peníze“ a „pracovat u psacího stolu“. Vzhledem k velké pestrosti výběru zaměstnání, která jsou k dispozici, se blížíme k bodu, kde každý člověk bude moci aspirovat (i když ne vždy úspěšně) na práci, která bude nejlépe odpovídat jeho povaze a vkusu.

Ve skutečnosti je samozřejmě trh práce ještě komplikovanější, protože jednotlivá zaměstnání nejenže nabízejí na výběr různé možnosti, ale stejná práce se může nesmírně lišit v závislosti na okolnostech. Zkušenosti rodinného lékaře z malého města se nebudou vůbec podobat situaci lékaře zaměstnaného v nemocnici v centru velkoměsta. Účetní na volné noze a účetní pracující ve velké konzultační firmě budou mít v práci, jež je na povrchu stejná, zcela odlišné výhody i starosti.

Mohlo by Vás zajímat: Nový One Minute Manager, manažerská klasika přizpůsobená nové době

Vzhledem k této diverzitě není žádný div, že se zaměstnavatelé snaží všechno zjednodušit předpokladem, že jejich zaměstnanci nejsou o mnoho lepší než povolní mechaničtí roboti, které je nejlepší řídit prostřednictvím příkazů a kontroly. Nejstarší motivační nástroje – cukr a bič – mohou dostačovat „kupcům“ na trhu práce k získání méně kvalifikovaných zaměstnanců. Ale kvalifikovaní pracovníci se obvykle za roboty nepokládají, a pokud si firma chce udržet jejich loajalitu, pak by jim měla poskytnout prostředí, v němž bude jejich práce mít smysl a hodnotu.

Co pokládáme z hlediska teorie flow za hlavní překážky, které v naší kultuře brání zaměstnancům v nalezení smyslu a hodnoty jejich práce? Především je zřejmé, že odpověď souvisí s cíli práce jako takové. Naše konzumní kultura zbavila do značné míry práci obecně hodnoty tím, že velebí půvaby relaxace, materiálního blahobytu a požitků – to všechno jsou dobře prodejné komodity, pro něž je třeba získávat víc a víc zákazníků. Kolem věku dvanácti let se děti naučí, že cokoli s nálepkou „práce“ je nepříjemné;61 a opačně, pokud něco pokládají za nepříjemné, označí to jako „práci“. Výsledkem je, že bez ohledu na to, jak vzrušující a naplňující může zaměstnání být, stavíme se k němu s obecným, v dětství naučeným předsudkem týkajícím se veškeré práce.

* * *

Knihu Flow a práce můžete koupit na našem e-shopu.