Udělejte si místo pro štěstí, radí Gretchen Rubin ve své nejnovější knize Pořádek v pokoji, pokoj v duši a začíná ji devíti důvody, proč je lepší mít ve věcech pořádek. Ten na první pohled zřejmý je, že pořádek šetří váš čas, jinak věnovaný hledání různých věcí. Také ale může přispívat k dobrým mezilidským vztahům, když odstraní z vaší konverzace s partnerem otázky „Kde mám ten pas?“, „Kdo to tady takhle rozházel?“ nebo „Kam patří tohle?“. Všechny autorkou uváděné důvody mají jednotící myšlenku, že pořádek fyzických věcí, které vás obklopují, přinese pořádek, klid a – jak tvrdí v podtitulu českého překladu – i štěstí do vaší mysli.

Americká autorka Gretchen Rubin, která se dlouhodobě zabývá otázkami štěstí a spokojenosti v lidském životě, v knize Pořádek v pokoji, pokoj v duši nechce nabízet univerzální návod, tohle si nechte a tohle dejte pryč, spíše čtenáře nabádá, aby si lépe všímali sami sebe, vnímali své pocity, které jim jejich okolí přináší. Co je pro jednoho rušivým elementem, může jiného uklidňovat. Pokud ale sami cítíte, že vám vnější pořádek dělá dobře na duchu, tahle kniha vám velmi konkrétními praktickými radami pomůže tento příjemný pocit navodit a udržet.

Mohlo by vás také zajímat: Minimalismus do kapsy

Rubin navrhuje pět stadií nastolení vnějšího pořádku, od samotného rozhodnutí se, kterou z věcí si ve svém životě ponechat a které dát sbohem, až po finální fázi, kdy svůj pořádek korunujete i z estetického hlediska a prostor okolo sebe uděláte krásným. Kapitoly, které se těmito pěti stadii zabývají, obsahují velký výběr nápadů, jak vytvořit vnější pořádek. Různým lidem se budou líbit různé možnosti a každý čtenář se může nechat inspirovat právě tím, co s ním rezonuje – a klidně ignorovat zbytek. Když svůj přístup upravíme tak, aby vyhovoval našim konkrétním cílům a zvykům, s mnohem větší pravděpodobností dokážeme vytvořit právě takový pořádek, po němž toužíme.

Z anglického originálu knihu do češtiny přeložil Ondřej Fafejta a k dostání je - pro lepší udržení pořádku - i jako e-kniha.

Gretchen Rubin je americká spisovatelka a bloggerka, která se věnuje tématu lidských zvyků, lidské povahy a životního štěstí. Původní profesí právnička vyučovala i na právnické fakultě a fakultě managementu na Yaleově univerzitě v USA. Je autorkou bestsellerů Projekt štěstí (Happier at Home: Kiss More, Jump More, Abandon a Project, Read Samuel Johnson, and My Other Experiments in the Practice of Everyday Life) nebo Zvyk není železná košile (Better Than Before: What I Learned About Making and Breaking Habits--to Sleep More, Quit Sugar, Procrastinate Less, and Generally Build a Happier Life). Na knize Pořádek v pokoji, pokoj v duši (Outer Order: Inner Calm) je vidět, že si vlastní rady bere k srdci, minimálně co se týče podtitulů svých knih.

Ukázka:

Neusilujte o „minimalismus“

Vnější pořádek není záležitost toho, jestli máme více, nebo méně, nýbrž toho, že chceme, co máme.

Fakt, že vlastní jen minimum majetku, v některých lidech vyvolává pocit svobody a štěstí. To je zajisté pravda. Jenže to tak není u každého.

Prohlašovat, že všichni bychom byli šťastnější s méně (nebo více) věcmi, je jako tvrdit, že každý film by měl trvat dvě hodiny. Každý film má svou správnou délku a lidé se liší v tom, kolik a čeho mají, aby to pro ně bylo smysluplné. Jeden člověk je spokojený s poličkou, na níž stojí jediná váza, zatímco jiný je šťastný, že jeho police přetéká knihami, fotografiemi a upomínkami. Všichni se musíme rozhodnout, co je správné pro nás.

Místo abychom usilovali o konkrétní množství věcí – ať už minimální, nebo jiné –, je užitečné snažit se zbavit toho, co je nadbytečné. I lidem, kteří toho rádi mají hodně, se jejich prostředí líbí víc poté, co odstranili vše, co nepotřebují, nepoužívají nebo nemají rádi.

Otevřete šatník a zamyslete se nad následujícími otázkami

Proveďte inventuru svého oblečení. Vyndávejte jeden kus po druhém a ptejte se sami sebe:

• Padne mi to?

• Opravdu to nosím?

• Mám to rád, a pokud ne, je to skutečně užitečné?

• I když se mi to líbí, není to v tak špatném stavu, že bych se toho měla zbavit? (Tahle otázka pro mě osobně není jednoduchá.)

• Kolik navzájem zaměnitelných kusů vlastním? (Pokud máte patery kalhoty v barvě khaki, asi ty dva nejméně oblíbené páry nosit nebudete.)

• Je to pohodlné?

• Měl jsem to na sobě pouze pětkrát nebo méně? (Vzácný kousek stojí za to si nechat, i když jste si ho skoro nikdy neoblékli.)

• Dělám si starosti, že to vyšlo z módy? (Pokud si to myslíte, tak máte zřejmě pravdu.)

• Můžu to nosit jen za omezených podmínek? (Třeba košile, na níž je skvrna, takže ji můžete nosit jen pod svetrem, nebo boty, které jsou hezké, ale nepraktické.)

• Pokud si nechávám nějaký kus oblečení, jen protože to byl dárek, ví dárce, že ho mám? (Jestliže není potřeba dávat najevo, že věc užíváte, nemusíte si ji nechávat.)

• Hodí se to k jiným kusům, které mám, nebo bych si musela koupit další nové oblečení, abych to využila?

• Nechávám si tenhle oděv, jen abych vlastnil určitou kategorii? (Pokud nikdy nic podobného nenosíte, nepotřebujete to. Nemusíte mít rolák, pokud roláky nesnášíte.)

• Vyplňuje to potřebu, která už neexistuje? (Něco takového může být těžké si přiznat, takže se důkladně zamyslete.)

• Musí se to přešít, než to budu moci nosit? (Pokud ano, nechte to přešít, nebo se toho zbavte.)

• Popisuji nějaké oblečení slovy „nosil bych to“ nebo „nosil jsem to“? (Podobná vyjádření naznačují, že to doopravdy nenosíte.)

• Mám ve svém aktivním šatníku věci, které si nechávám z citových důvodů nebo na maškarní ples? (Pokud tomu tak je, dejte si tyhle věci jinam. A buďte vybíraví; ponechte si pouze kusy oděvu, které si to opravdu zaslouží.)

• Milovaný oděv mě stále těší, i když není v nejlepším stavu? (Můžete ho začít nosit jako neformálnější kousek. Například určitý svetr už nemusíte nosit do restaurace, ale začít v něm polehávat na pohovce.)

Použijte fotografii, abyste vyhodnotili nepořádek 

Pokud máte doma nebo v práci problém začít, zkuste si danou oblast vyfotit a vyhodnotit, co vidíte.

Fotka nám totiž pomůže vidět prostor novýma očima. Změní naši perspektivu a umožní nám odstup, abychom se rozhodli, co bychom si měli ponechat a co musí jít pryč.

Pokud se někdo brání potřebě vyklizení, zkuste mu ukázat obrázek toho místa. Možná že se tam cítí velmi pohodlně – ale objektivní oko fotoaparátu mu třeba pomůže, aby si uvědomil, že je nutno uklidit.

Až prostor úplně vyklidíte, vyfoťte ho znovu, abyste mohli srovnat, jaký byl předtím a jak vypadá nyní. Člověka povzbudí, když má vizuální důkaz něčeho, co se mu povedlo.

Knihu Pořádek v pokoji, pokoj v duši zakoupíte na našem e-shopu.