Ukázka z knihy Psychopatologie a psychiatrie, která je dostupná jako e-kniha.
Další ukázky:
Pojetí normality
Poruchy pohlavní identity a sexuální preference

Základní charakteristika
Základní charakteristikou u těchto poruch je porucha nálady anebo afektu ve smyslu plus nebo minus. Základními komponentami jsou depresivní, manické epizody a smíšené epizody.

Z poruch nálady se do popředí zájmu dostává hlavně deprese, a to z řady důvodů, z nichž k hlavním patří nepochybně důvod ekonomický. Na žádost SZO provedla Světová banka prognózu, podle níž zátěž depresivní poruchou předčí zátěž řadou tělesných chorob. Již dnes ve vyspělých zemích pět z deseti hlavních příčin vedoucích k neschopnosti („disability“ podle SZO – jakékoliv omezení nebo ztráta schopnosti zabývat se normálními aktivitami pro danou poruchu) tvoří psychické poruchy. Podle odhadu se v roce 2020 deprese stane druhou vedoucí příčinou neschopnosti, morbidity a mortality ve světě bezprostředně za ischemickou chorobou srdeční. Je proto všeobecný trend posouvat diagnostiku a léčbu depresivní poruchy na úroveň primární péče, k lékařům prvního kontaktu. SZO si dala jako motto již pro rok 2001 snahu o rovnocenný přístup k duševním a tělesným poruchám.

Epidemiologie
Z poruch nálady je nejvyšší výskyt deprese. V kterémkoliv okamžiku ve světě trpí 340 milionů lidí depresí. Celoživotní prevalence deprese se pohybuje v průměru kolem 16 %, vyšší je u žen (10–25 %), nižší u mužů (5–12 %). Tyto údaje jsou shodné jak v USA, tak v Evropě, jak prokázalo rozsáhlé šetření v šesti státech EU z roku 1997. Deprese byla spojena s celým spektrem psychologických, sociálních a medicínských problémů. Lidé trpící depresí třikrát častěji navštívili praktického nebo rodinného lékaře. Značná část nákladů spojených s léčbou deprese byla vynaložena na nepsychiatrické problémy. Při podobném šetření na malém vzorku české populace byl výskyt depresivních nálad či poruch v ČR významně vyšší a podobně dopadla i aktuálně provedená epidemiologická studie na Slovensku. Ale i přes tento rozdíl se v řadě parametrů, např. v délce pracovní neschopnosti či zvýšené frekvenci návštěv u lékaře, zjištěná data příliš nelišila.

Prevalenci deprese nepochybně ovlivňují kulturní tradice. Nejmenší počet depresivních osob (1–2 %) byl zjištěn v Japonsku a Číně, nejvyšší v Chile (27,3 %). Prevalence deprese v rozmezí 12–15% byla zjištěna v Británii, v Nizozemsku a Francii.

Celoživotní prevalence bipolární poruchy (BP) se pohybuje mezi 1–2% dospělé populace (pokud budeme zvažovat celé bipolární spektrum, bude toto procento vyšší) a tvoří 10–20% všech poruch nálady.

Etiopatogeneze
Příčina poruch nálady není známa. Faktory, o nichž víme, že se podílí na jejich vzniku, poněkud uměle dělíme na faktory biologické, genetické a psychosociální.

Biologické faktory

Monoaminy, konkrétně noradrenalin, dopamin a serotonin jsou neurotransmitery, které nepochybně hrají v etiopatogenezi deprese podstatnou roli. Monoaminová hypotéza deprese byla formulována zhruba před čtyřiceti lety.

Zpočátku to byla představa o deficitu neurotransmiterů v synaptické štěrbině. Postupně se však tyto hypotéza stávala sofistikovanější, tak jak byly získávány nové poznatky o mozku a jeho funkci. Dnes je známo, že monoaminové systémy jsou spojeny strukturálně i funkčně a vzájemně se ovlivňují. Nové zobrazovací techniky mozku přispěly k přesunu zájmu na oblasti řízené monoaminy (frontální kortex, hipokampus/amygdala a bazální ganglia) a deprese je považována za dysfunkci mozkových okruhů modulovaných monoaminovými systémy. Úspěšná léčba vede k úpravě této dysfunkce (jak dokazují funkční zobrazovací metody).

Další aspekt monoaminové hypotézy, který je opět podmíněn pokroky lékařských věd, je postsynaptický přenos signálu. Postupně se dnes dostáváme až na molekulární úroveň. U deprese dále nacházíme endokrinologické poruchy (hlavně narušení osy hypotalamus – hypofýza a nadledvinky), narušení imunity, alteraci cirkadiálních rytmů. Je třeba počítat s tím, že deprese je heterogenní skupina poruch.

Genetické faktory
Genetické faktory jsou výraznější u BP (maniodepresivní psychózy podle starší klasifikace), přesto je i u depresivní poruchy genetická komponenta významná, jak naznačují studie rodinné, adopční, studie dvojčat a v poslední době molekulárněgenetické studie.

Psychosociální faktory
Životní události hrají roli hlavně v iniciální fázi onemocnění, při opakovaných epizodách nebývá jejich podíl tak zřejmý.

Jednotlivé formy a jejich klinický obraz

Klasifikační kritéria MKN-10 zohledňují příčinu (primární vs. sekundární), polaritu (unipolární vs. bipolární), intenzitu (lehká, střední, těžká), přítomnost psychotické symptomatologie (manie s psychotickými rysy, psychotická deprese) a délku trvání (bipolární porucha vs. cyklotymie, depresivní porucha vs. dystymie). Sekundární porucha nálady se vyskytuje na bázi škodlivého užívání návykových látek nebo organického postižení CNS. Platná klasifikace MKN-10 již neužívá pojmy reaktivní a endogenní deprese vzhledem k tomu, že nedokážeme určit podíl jednotlivých faktorů. Z klinického hlediska je důležité dělení depresivní poruchy podle intenzity na lehkou, středně těžkou a těžkou depresi. Vychází se z počtu přítomných příznaků a jejich dopadu na fungování jedince. Psychotická porucha nálady je vždy těžká a má svá specifika i z hlediska léčby. Diagnostika psychických poruch včetně deprese je založena na identifikaci určitého souboru příznaků, které jsou jasně definovány. Můžeme je poznat pouze pomocí pozorování a cíleného pohovoru.

Nejdůležitější kategorie poruchy nálady:

F30 Manická epizoda

F31 Bipolární afektivní porucha

F32 Depresivní porucha

F33 Rekurentní depresivní porucha

F34 Trvalé poruchy nálady