Ukázka je z knihy Partneři a rozchody, kap. 1: Manipulace.

K tématu by vás mohly zajímat i některé z těchto novějších publikací:
Matthias Stolen Due: Pečujte o svůj vztah
S. Forward, B. Craig: Cena lásky
Christophe Fauré: Jak přežít nevěru a zůstat spolu

Posunuté fáze rozchodu

V první části knihy probereme fáze, kterými partneři nejčastěji při rozchodech procházejí. Ukážeme si, jak jsou tyto fáze vzájemně posunuty a jaký to má dopad na komunikaci, jak se mění způsoby manipulace a další formy interakcí mezi partnery, včetně fantazijních. Zdůrazněn bude i úkol psychologa během daných fází rozchodu a kritéria, podle kterých je možno posoudit, zda má partnerský vztah naději na záchranu. Jednotlivé jevy jsou zde jen popsány. Jejich vysvětlení najdete v dalších částech knihy.

Typů partnerských rozchodů je celá řada, ale jedno mají společné. Předchází jim období, kdy partneři zkoušejí, zda jim to bude společně klapat. Proto investují do vztahu čas, peníze, fantazii, úsilí, ústupky, zkrátka obětují leccos, aby vztahu dali možnost se rozvinout a žít. To je pochopitelně riskantní, ale investují i ti, kteří mají pocit, že nemilují, že je druhý jen uhání, že jsou jen jakoby pasivně vláčeni událostmi. I ti uvažují a představují si, jaký by život s partnerem mohl být.
Vlastní rozchod představuje nutnost prostě zapomenout na tuto investici a odejít se ztrátou. Tato ztráta je vždy oboustranná, ale nemusí být symetrická. Jeden z páru může ztratit mnohonásobně více než druhý. Okolo tohoto faktu se mezi protějšky často rozehrávají rafinované manipulace a fantazie o pomstě.
Vztahy se rozpadají z vnějších i vnitřních příčin. Vnější příčiny jsou těžko ovlivnitelné. Stěží zabráníme tomu, aby náš partner nikoho nepotkal v práci. Stejně tak nezastavíme nemoc či nucené odloučení. Větší pozornost budeme proto věnovat vnitřním příčinám rozpadu vztahu, protože ty můžeme ovlivnit. Ale ani to není lehké.
Partnerům, stejně jako tonoucím lidem, zpravidla nelze vytýkat, že by se o záchranu nesnažili. Spíše naopak, často svými úpornými snahami napáchají mnoho škod, které rozchod spíše urychlí. V případech, kdy dotyčný již nevyvíjí žádnou aktivitu, se jedná zpravidla o rezignaci, která vyplývá z pocitu marnosti, že jeho úsilí nikam nevede, a že již neví, co má dělat.
Úkolem psychologa je posoudit životaschopnost vztahu, porozumět probíhajícím fázím a chránit klienty především před jejich vlastními obrannými reakcemi, které směřují proti jejich zájmu.

Podmínky fází
Jednou z nejčastějších zakázek klientů je otázka: „Mohu ještě vztah zachránit? Musíme se rozejít? Můžeme zůstat přáteli?“ Na tyto otázky lze najít odpověď, ale nebývá to snadné. Důvod je zřejmě následující: Čím jsou partneři zralejšími osobnostmi, tím menší mají potřebu se rozcházet a tím spíše najdou nějaký společný modus vivendi. Pokud se přesto rozejdou, bývají jejich rozchody kultivované, důstojné, chránící děti i sebe navzájem. Rozchod sám pak má vážný a pochopitelný důvod, je rychlý, neprovázejí ho manipulace ani válka o majetek a děti. Partneři po rozchodu nejsou zaskočeni přitažlivými silami, protože již od začátku věděli, do čeho jdou a co ztrácejí. V takové podobě je rozchod svým způsobem společným rozhodnutím. Jenže kolik je takových rozchodů?
Například v ČR a v USA se rozvádí přes 50 % manželství a většina těchto rozvodů je stejně bláhových a nezralých, jako byly pohnutky, které partnery kdysi svedly dohromady. Nezralé rozhodnutí na počátku rozchodu zvyšuje pravděpodobnost, že se dá rozchod ještě zvrátit a vztah zachránit. Pohybujeme se ovšem v začarovaném kruhu, protože čím je nezralejší rozhodnutí (a tedy i osobnost), tím méně je partner schopen vztah vytvořit, udržet, obnovit a paradoxně i ukončit. Bohudík i bohužel žijeme s partnery nikoli proto, že by to byly zralé osobnosti, ale proto, že je máme rádi. Sdílíme s nimi nejen to dobré, ale i zlé, jako je jejich a koneckonců i naše vlastní nezralost.
Předkládaný výklad předpokládá určitou míru nezralosti, která je vlastně podmínkou vzniku popisovaných fází. Následující rysy jsou nejčastějšími a nejobecnějšími znaky nezralého rozchodu.

1. Asymetrie rozhodnutí. Rozchod není společné rozhodnutí, ale jednostranný akt jednoho z partnerů. Například Petr Uhl poté, co měl být za svou disidentskou činnost zavřen na patnáct let, nabídl své ženě Anně Šabatové, že na něho nemusí čekat. To je nabídka rozchodu, který je společným rozhodnutím. Jejich vztah po asi pětiletém odloučení nakonec vytrval, i když – jak mi řekla A. Š.: „Nebylo to snadné.“ To je zjevně známka velké osobní zralosti i oběti. V popisu fází však budeme předpokládat, že s návrhem rozchodu přichází jeden z partnerů proti vůli druhého a často nečekaně. To zakládá počáteční asymetrii rozhodnutí a dělí partnery na navrhovatele rozchodu a obránce vztahu

2. Manipulace. Nejen vznik vztahu (dvoření), ale i konec vztahu provázejí zesílené sklony k manipulaci, které jsou během vztahu slabší a jakoby spící. Partnerská krize navodí válečnou situaci – kdo s koho, nutnost dělení všeho společného na věci jeho či její. Najednou jako by všeho bylo dvakrát méně. Před rozchodem stačí jeden vysavač, po rozchodu jsou třeba dva. Společný domov a děti se ovšem špatně násobí dvěma…

Kvůli těmto a dalším důvodům se objevuje myšlení „buď– anebo“, mentální distribuce viny – kdo za vše může, hra na silnějšího, chronické manipulace, otázka, kdo „je na koni“ a kdo „ostrouhal“ atd. Manipulativní válka vede také k podcenění přitažlivých sil.

3. Podcenění přitažlivých sil. Navrhovatel rozchodu prvoplánově očekává, že rozchodem se zbaví především toho, co mu ve vztahu vadí. Netuší však, co mu vztah a partner průběžně a bezděky dává, protože to bere jako samozřejmost. Neví, že při rozchodech je nejtěžší překonat dlouhodobé přitažlivé síly. Tyto síly se však probudí až ve fantazijní a paradoxní fázi, kde navrhovatele rozchodu překvapí svou silou. Tím vzniká další šance na obnovu a záchranu vztahu. Podcenění přitažlivých sil je při rozchodech častá iluze, jako ve filmu Kramerová versus Kramer.

Vztahová nezralost, na niž poukazují tyto tři charakteristiky, je předpokladem pro vznik níže popsaných fází. Existuje mnoho dalších druhů osobnostní nezralosti, které mohou komplikovat jak vztah, tak i průběh následného rozchodu, např. neschopnost defi nitivních rozhodnutí, sebenenávist, potřeba symbiotického vztahu, psychopatická reaktivita (viz glosář).

Schéma jednotlivých fází a hlavních procesů, které v nich probíhají. Každá fáze s sebou přináší otázky i odpovědi, nabízí určité možnosti a jiné zase bere. Charakteristickou známkou těchto fází je posunuté a asymetrické prožívání partnerů.