Kniha PŘEKONEJME NÁVYKY, KTERÉ NÁM BRÁNÍ V RŮSTU od Richarda Brouillettea nabízí detailní pohled na to, jak se naše dřívější copingové mechanismy mohou stát překážkami. Brouillette, zkušený psychoterapeut, se zaměřuje na rozpoznání a nahrazení těchto zastaralých návyků efektivnějšími a zdravějšími strategiemi. Využívá přitom prvky schematerapie, moderní terapeutické metody, která se soustředí na hlubší porozumění našim zakořeněným vzorcům chování.

Jedním z klíčových přínosů Brouilletteovy práce je zaměření na sebeuvědomění a psychologické pasti, které mohou vytvářet zastaralé strategie. Kniha vám neřekne jen to, že vaše copingové mechanismy nefungují, ale ukáže vám, proč a jak k tomu dochází. Prostřednictvím příkladů ze života, reflektivních cvičení a praktických rad nabízí Brouillette jasný plán, jak se z těchto neproduktivních vzorců vymanit. Kniha zdůrazňuje, že pochopení základních příčin vašeho chování je pro dosažení trvalých změn zásadní.

Tato kniha je určena především těm, kteří mají pocit, že se točí v kruhu a nemohou se pohnout kupředu, i když se o to opakovaně snaží. Pokud vás trápí úzkost, deprese nebo máte pocit, že jste uvízli na místě, může vám poskytnout cenné nástroje pro osobní růst. Kniha je obzvláště užitečná pro ty, kteří hledají způsob, jak překonat stres nebo zpracovat traumata, která je stále ovlivňují.

Z anglického originálu Your Coping Skills Aren’t Working: How to Break Free from the Habits that Once Helped You But Now Hold You Back přeložila Linda Bartošková.

Schematerapie je terapeutický přístup, který se zaměřuje na rozpoznání a změnu tzv. schémat – hluboce zakořeněných vzorců myšlení, emocí a chování, které ovlivňují naše každodenní rozhodování a reakce. Tato schémata často vznikají v dětství a mohou být posilována po celý život, což vede k tomu, že se v dospělosti potýkáme s opakujícími se problémy. Schematerapie nám pomáhá tyto vzorce identifikovat a měnit, aby nás přestaly ovládat a umožnily nám žít svobodněji a spokojeněji. V kontextu Brouilletteovy knihy je schematerapie klíčovým nástrojem pro pochopení a překonání nefunkčních copingových mechanismů. 

Ukázka:

Co jsou to schémata

Schéma je záznam určitého okamžiku ve vašem dětství, kdy vám nějaká zkušenost utkvěla jako jakési „pravidlo“, které vysvětluje, jak věci ve vašem světě fungují: jak mají vypadat vaše vztahy a jaký byste měli mít pocit ze sebe, z vašich blízkých a světa vůbec.

Bude mimořádně důležité pochopit kořeny vašich schémat, které se nacházejí v příběhu o vašem původu. Jakmile trochu porozumíte tomu, odkud se vaše schémata berou, získáte dobrý výchozí bod pro zkoumání, co se ve vás nyní, v dospělosti, spouští. Budete pak soucitně chápat, s čím jste se jako dítě vyrovnávali, co jste potřebovali a co by vám tehdy pomohlo. To vám ukáže cestu k tomu, jak si dnes můžete pomoci sami.

Portréty schémat

Každý portrét schématu vysvětlím ze tří úhlů pohledu, abych vám pomohl zjistit, která schémata hrají ve vašem životě důležitou roli: zaprvé, jak může schéma znít ve vaší hlavě, zadruhé, jak může ovlivňovat váš každodenní život v současnosti a zatřetí, jak zkušenosti z dětství mohly schéma zformovat. Vše bude uspořádáno následujícím způsobem včetně otázek, které si můžete položit, abyste zjistili, jakou roli (pokud nějakou) hraje dané schéma ve vašem dnešním životě:

Hlas. Zní vaše vnitřní myšlenky takto?

V každodenním životě. Projevuje se toto schéma ve vašem každodenním životě tímto způsobem?

Zkušenosti z dětství. Vypadá takto vaše zkušenost z dětství?

Až si budete schémata pročítat, zkoumejte, která z nich se vás týkají. Měli byste očekávat, že několik z nich, možná i víc, s vámi zarezonuje. Někteří lidé se propojí pouze s jedním nebo se dvěma schématy, jiní s celou řadou schémat. Pokud skončíte s několika, může vás to znepokojit: „Znamená to, že jsem na tom špatně?“ Pravdou je, že mít mnoho schémat může znamenat, že čelíte ohromným životním výzvám, ale nemusí to nutně znamenat, že vás tyto výzvy ochromují. Nakonec je na vás, abyste se rozhodli, jak si s životními výzvami poradíte a zda budete potřebovat pomoc odborníka, abyste se s nimi vyrovnali. Ale to je v pořádku – lidé mohou mít spoustu schémat a vést úspěšný, naplněný život.

EMOČNÍ DEPRIVACE

Hlas. „Citově jsem rozbolavělý a jsem zklamaný, že to nevidíš. Možná ti dám ještě jednu šanci, abys viděl, že potřebuji tvou náklonnost, ale přiznejme si, že mě nejspíš zklameš. Mám pocit, že mě lidé obvykle zklamávají. Někdy se přestanu ovládat a zlost vyvře na povrch.“

V každodenním životě. Toto schéma obsahuje paradox ve způsobu, jakým se může projevovat v každodenním životě. Možná jste zvyklí obejít se bez velkých projevů náklonnosti, ale zároveň vás to rozčiluje. Můžete dokonce působit jako citově chladní, ale to jen proto, že jste se přizpůsobili představě, že žijete ve světě, kde lidé nerespektují vaše city. Pokud máte toto schéma, můžete být natolik zvyklí na pocit citové deprivace, že deprivaci očekáváte, i když k ní nedochází. Tím pádem jste neustále rozhořčení. Jsou chvíle, kdy se zlostně oboříte na milovaného člověka za to, že vás zanedbává, a to ho šokuje. „Co jsem udělal špatně?!“ A možná vás upozorní na chvíle, kdy vám projevuje náklonnost, ale vy to nevnímáte.

Zkušenosti z dětství. Pokud s vámi rodiče nebyli emočně sladění, možná vám poskytovali dobrou fyzickou péči, ale bez emočního pouta – nedokázali vnímat vaše citové stavy nebo na ně vhodně reagovat. Pokud vaši rodiče neradi projevovali emoce a neprojevovali vám mnoho náklonnosti, mohlo vás to zraňovat, rozčilovat a urážet. A možná jste vzdali snahu získat pozornost a říkali si: „K čemu to je?“, ale přesto vás to bolelo.

OPUŠTĚNÍ

Hlas. „Tolik se bojím opuštěnosti, že o tom strašně moc přemýšlím. Vím jenom, že je to, jako být ztracený, vystrašený, osamělý a bezmocný.“

V každodenním životě. Schéma opuštění je hluboké a intenzivní. Může být základem jiných schémat, takže zpočátku může být těžké ho vidět, protože se zdá být stále na dosah. Například během hádky s někým blízkým se vás může zmocnit panika a strach ze ztráty a vy budete v rychlosti říkat nebo dělat cokoli, co je nutné, abyste hádku zastavili nebo druhou osobu potěšili.

Zkušenosti z dětství. Pokud jste se jako kojenec nebo dítě nemohli spolehnout na to, že vám budou pečující osoby nablízku, možná jste neustále zažívali pocit ohrožení a strach, že zůstanete opuštění – a prožívali jste to jako otázku života a smrti. Zkušenost s opuštěním může být pro dítě traumatizující, zejména pokud nemá pevný základ důvěry v pečující osobě. Pokud jste měli v dětství podobné zážitky nebo máte pocit, že tyto intenzivní obavy se ve vašich vzorcích osobních vazeb projevují i nyní, může se jednat o vaše schéma.

NEDŮVĚRA NEBO ZNEUŽÍVÁNÍ

Hlas. „Musím být opatrný, protože svět je zlý a nebezpečný. Lidé mi ublíží. Jsou zlí a krutí, i když o tom nevědí, a to je prostě fakt, na který si musím zvyknout.“

V každodenním životě. Ti z nás, kdo mají v sobě schéma nedůvěry nebo zneužívání, byli v minulosti zraněni, a tak můžeme uvěřit, že bychom měli očekávat, že nám lidé budou ubližovat. Může to znít jako paradox, ale pokud máte toto schéma, můžete snášet špatné zacházení víc, než byste měli, a to jen proto, že je to pro vás známá situace. Když se vymaníte ze špatného vztahu, možná se budete ptát: „Proč jsem to tak dlouho snášel?“ Na druhou stranu se možná vyhýbáte intimní blízkosti, protože se nechcete spálit.

Zkušenosti z dětství. Tento soubor pocitů běžně pochází z vyrůstání v otevřeně zneužívající domácnosti, ať už jde o zneužívání emoční, fyzické, sexuální nebo všechno dohromady. Velkou roli v nedůvěře nebo zneužívání má také šikana v dětství nebo v dospívání.

***