Přerámování (reframing) – změna významu -  je v podání psychologa a psychoterapeuta Marka Tyrrella kreativní a velmi účinnou metodou, díky níž se klient může zbavit rigidního pohledu, přijmout sám sebe, objevit naději a otevřít se novým, příznivějším možnostem. Přerámování v terapii nabídne kromě popisu přímého a metaforického přerámování také 80 tipů vycházejících z psychoterapeutických kazuistik. 

Vhodné přerámování (nebo pečlivě zvolená metafora, která přerámování obsahuje), nás může z tohoto „transu“ vytrhnout, takže si například uvědomíme, že naše situace nepotrvá věčně, že je velmi pravděpodobně způsobena jinými příčinami než těmi, které zaměstnávají naši mysl, a že skutečně máme jinou volbu.

„Většina terapie se týká toho, že lidem pomáháme vidět jejich vzorce chování jakoby zvnějšku,“ říká autor knihy, psychoterapeut a hypnoterapeut Mike Tyrrell. „Tato kniha ukazuje,“ pokračuje Tyrrell, „jak takovýto proces přerámování vypadá. Doufám, že vám poskytne nápady, které budete moci užít a upravit pro své potřeby, a rovněž doufám, že vás bude inspirovat k tomu, abyste přišli na řadu vlastních tvořivých nápadů.“

UKÁZKA

Když například pracuji s někým, s kým se v raném dětství špatně zacházelo a kdo se kvůli svým zkušenostem cítí méněcenný, vyprávím mu někdy indiánskou verzi pohádky o Popelce. V této verzi mladou ženu zanedbává její postarší otec a její dvě starší, pyšné a krásné sestry ji šikanují, trápí a mažou popelem. Musí uklízet, vařit a plnit všechny jejich rozkazy. Jenže jenom tato zanedbávaná a šikanovaná dívka vidí to, co jiní nevidí: jednotu stromů, hvězd a jezera i to, jaký vztah mají k jejímu osudu. Protože vidí to, co ostatní nevidí, a protože postrádá falešnou pýchu, domýšlivost a marnivost, je ta jediná, kdo si může vzít neviditelnou bytost a naplnit svůj pravý osud.

Je to krásný, uhrančivý příběh a jako jakýkoli příběh může působit na různých úrovních. Ale pro účely této knihy postačí vidět, že funguje jako krásné metaforické přerámování. Z opomíjeného dítěte, s nímž špatně zacházeli, vyroste moudrá a naplněná žena částečně díky, ne jen navzdory tomu, čím předtím trpěla. Aniž by tento příběh zlehčoval něčí utrpení, nepřímo nabízí nový význam životních zkoušek jakožto možného prostředku pozdějšího naplnění. Kdybychom prostě řekli: „No, možná vás vaše utrpení posílilo nebo jste díky němu pokornější v porovnání s těmi, kdo něčím podobným neprošli“ – i kdyby to klient vědomě přijal –, neumožnilo by to nevědomé zpracování nového vzorce. Jak jsme viděli, právě toto nevědomé přiřazení vzorce, které je podpořené vhodnou, dobře sdělenou metaforou nebo metaforickým přerámováním, je zdrojem trvalých změn perspektivy.

(…)

Po mnoha letech nešťastného manželství se Helen se svým mužem rozvedla. Její muž byl vždycky aktivní v církvi, ale často své postavení zneužíval k tomu, aby jí vyhrožoval a kontroloval ji. Ona se ho i církve, k níž patřil, velice bála, i když její vlastní vírou to neotřáslo. Avšak navzdory tomu, že její bývalý manžel se znovu oženil a založil si rodinu, nedokázala se jej a jeho kontroly zbavit. Pohrozil jí, že kdykoli se někam přestěhuje, on půjde za ní a nikdy nebude více než hodinu cesty od ní. Tato představa ji děsila; měla pocit, že ji bude pořád kontrolovat, a to i když už nejsou manželé.

Terapeutka chvíli uvažovala, vypadala zamyšleně, ale pak se zasmála. Řekla: To je úžasné! Člověk, který tak rád kontroluje, člověk, který miluje svoji moc! Omlouvám se, ale dovedete si to představit? Jeho děti zrovna nastoupily do nové školy, jeho žena získala novou práci, on je úspěšný a zvyklý na své zaměstnání, a najednou musí všechno sebrat a přestěhovat se – to všechno kvůli tomu, že vy se třeba z rozmaru rozhodnete přestěhovat na druhý konec země! Byl by vám naprosto vydán všanc. Vy byste se mohla rozhodnout, že se přestěhujete, a on by pak všechno prodal a přestěhoval se taky, jen abyste se poté mohla rozhodnout, že nakonec nikam nepůjdete! Bože, uvědomujete si, kolik kontroly nad jeho životem a životem jeho ženy a dětí máte? Ať už je to jakkoli, vítězkou jste ve skutečnosti vy! Buď úplně řídíte jeho život, nebo, což je pravděpodobnější, se prostě tímto způsobem řídit nedá!

Dříve zděšená Helen se začala také smát a pravila: „Ano, vím, že u nás existují místa, která nesnáší! Mohla bych se přestěhovat tam, nebo to začít plánovat. On by nikdy nevěděl, co bude – já svou práci můžu dělat všude, ale on ne!“ V tomto případě terapeutka jenom viděla vzorec kontroly a uvědomila si, kdo ve skutečnosti drží otěže. Dokonalým přerámováním může být i to, že přesně vnímáme, jak věci ve skutečnosti jsou. Proto je efektivní terapeut schopen zůstat objektivní a vidět věci v širším kontextu, aniž by se nechal příliš strhnout detaily.