Jak zvládnout výchovu dětí po rozchodu rodičů, aby na prvním místě zůstávalo jejich blaho? To je hlavní otázka, kterou řeší kniha SDÍLENÉ RODIČOVSTVÍ: RODINNÉ VZTAHY PO ROZVODU, za níž stojí tým zkušených odborníků – prof. MUDr. Radek Ptáček, Ph.D., přední český psycholog a autor řady knih o rodinné psychologii, a Mgr. Terezie Pemová, odbornice na sociální práci s rodinou. Publikace, kterou společně připravili, nabízí praktické rady a osvědčené strategie, jak se vypořádat s náročnou situací rozchodu nebo rozvodu, a zároveň se zaměřuje na to, aby děti vyrůstaly v prostředí plném stability, respektu a spolupráce.

Kniha se detailně věnuje nejen základům sdíleného rodičovství, ale také náročnějším tématům, jako je komunikace v konfliktu, zvládání emocí nebo plánování péče o děti. Zvláštní důraz je kladen na praktická doporučení – rodiče v ní najdou návody na sestavení rodičovského plánu, postupy pro efektivní řešení sporů a metody, jak zvládnout krizové situace. Kniha obsahuje řadu kazuistik – příběhů reálných rodin, které ukazují rozmanité situace a přístupy ke sdílenému rodičovství. Díky tomu není jen teoretickým textem, ale přináší i praktické příklady, které čtenářům pomáhají lépe pochopit, jak lze získané poznatky aplikovat v praxi.  

Publikace je rozdělena do sedmi kapitol, které se postupně věnují všem aspektům sdíleného rodičovství. Úvodní kapitola vysvětluje, proč je důležité i po rozchodu udržovat spolupráci mezi rodiči a jak může správná komunikace pozitivně ovlivnit děti. Druhá kapitola přináší přehled psychologických dopadů rozchodu na děti i dospělé a nabízí nástroje, jak tyto situace zvládnout. Další části se zaměřují na právní aspekty sdíleného rodičovství, sestavení rodičovského plánu a prevenci konfliktů. Závěrečná kapitola se věnuje dlouhodobým výzvám sdíleného rodičovství a nabízí rady, jak udržet zdravou spolupráci i po letech. Kapitoly jsou někdy členěny i podle věkových kategorií dětí, což usnadňuje orientaci v textu a poskytuje cílené rady na míru, a doplněné praktickými nástroji – tabulkami, kontrolními seznamy, vzorovými rodičovskými dohodami apod.

Sdílené rodičovství ukazuje, že i po rozchodu může být rodičovská spolupráce funkční, pokud se obě strany soustředí na zájmy dítěte. Autoři ovšem nezjednodušují situace a berou v potaz, že ne všechny rodiny mohou tuto metodu uplatnit. Kapitola o limitech a kontraindikacích sdíleného rodičovství proto zdůrazňuje, že v některých případech může být vhodnější jiný přístup. Tento přístup reflektuje, že každá rodina má své specifické potřeby a výzvy.

Významnou částí knihy je také rozsáhlý soupis odborné literatury, který ji činí cenným zdrojem nejen pro rodiče, ale i pro odborníky, jako jsou terapeuti, mediátoři nebo sociální pracovníci.

Ukázka:

DOPORUČENÉ KOMUNIKAČNÍ STRATEGIE PRO SDÍLENÉ RODIČOVSTVÍ

Způsob, jakým rodiče přemýšlejí a mluví o druhém rodiči i o společném dítěti, může být poměrně důležitý v tom, jak zvládnou nejen počáteční období rozpadu rodiny, ale následně i péči o dítě. Prostředkem, jak pomoci změnit způsob uvažování o druhém rodiči, může být snižování emocionálního napětí. Rozpadající se vztah je často zatížen pocity bolesti, ztráty, zrady, bezmoci a ponížení. Ne třeba pomoci rodičům, aby se začali navzájem vnímat jako kolegové, kteří spolupracují na společném projektu, jenž je pro ně smysluplný a důležitý. Uvažování v kategorii „obchodní partner“ nebo „kolega“ může během přímého i nepřímého kontaktu pomáhat udržet pod kontrolou stres a bolest, a naopak zaměřit lépe pozornost rodičů na jejich dítě a jeho budoucnost.

Při komunikaci samotné (přímé i nepřímé) je dobré podporovat rodiče, aby se drželi následujících pravidel:

• Buďte stejně zdvořilí jako při pracovních nebo obchodních jednáních.
• Držte se tématu. Soustřeďte se na to, co je důležité pro vaše dítě a co směřuje k jeho budoucnosti.
• Kontrolujte své emoce, stejně jako to děláte v práci.
• Kdykoli komunikujete s druhým rodičem, vyjadřujte se jasně a srozumitelně a pouze na úrovni faktů.
• Vše, co je důležité, si zapisujte a přistupujte k zápiskům jako k dohodě (lidé si často některé věci nepamatují, aniž by to bylo projevem jejich zlé vůle nebo snahou druhého poškodit), písemné poznámky mohou pomoci předcházet nedorozuměním.
• Dodržujte sliby. Nikoli druhý rodič, ale především vaše dítě se na vás potřebuje spolehnout. Nedodržováním dohod netrestáte druhého rodiče, ale především ubližujete svému dítěti.
• Važte slova, která používáte, když mluvíte o rozchodu/rozvodu.
• Domluvte se, jakým způsobem bude probíhat vaše rodičovská komunikace.
• Je mnoho způsobů, jak spolu rodiče po rozvodu/rozchodu spolupracují. Samozřejmě že každý způsob komunikace a spolupráce, který snižuje konflikt mezi rodiči, je dobrým řešením. Ovšem po prvotním, emocionálně vypjatém období, kdy může být minimalizace komunikace a snaha „oddělit“ své životy přirozená a ozdravná, by rodiče měli postupně hledat způsoby a formy, jak své vztahy směřovat k větší kooperaci.

Při vedení rodičů je nutné směřovat je od „souběžného rodičovství“ k rodičovství „sdílenému“. Souběžné rodičovství je velmi často realizováno v situacích nezvládnutého konfliktu, a to bez ohledu na to, zda je aktuální střídavá, nebo výlučná péče. Souběžné rodičovství, kdy je dítě doslova nuceno žít ve dvou rozdílných světech, je ve všech případech pro dítě mimořádně náročné a velmi často vede k negativnímu ovlivnění jeho psychického stavu.

Žádoucí rodičovství je charakteristické základní úrovní rodičovských kompetencí v obou oblastech. Má-li dítě prospívat, rodič musí být schopen o ně řádně pečovat, ale zároveň musí být schopen a ochoten na péči a výchově spolupracovat s druhým rodičem. Vysoká kompetence v jednom aspektu však nemusí znamenat i kompetenci v druhé složce. Rodiče mohou například konsensuálně a v partnerském souladu děti fyzicky či emocionálně týrat, rodiče mohou ve společném konsensu užívat drogy a zanedbávat své děti. Naopak rodiče velmi kompetentní v přímé péči o děti nemusejí být schopni a ochotni akceptovat rodičovství druhého rodiče a i tím mohou své dítě poškozovat.

***